Pravá podstata Green Dealu

Green Deal je však beze sporu pro veřejnost nejviditelnější špičkou ledovce. Dokonce dnes drtivá většina lidí ztotožňuje současné problémy naší civilizace právě s Green Dealem, ačkoliv správnější by bylo poukazovat na nutnost odmítnutí celé ideologie ESG. Green Deal je jen jedním z mnoha chapadel této chobotnice.

Každopádně Green Deal rozhodně není cílem progresivistů. Cílem je utopická rovnostářská budoucnost s mizernou životní úrovní ovládaná osvíceným kapitálem. Prostředkem je zchudnutí společnosti. A nástrojem, jak prakticky docílit tohoto zchudnutí, je Green Deal. Pokud byste v tom hledali cokoliv týkající se klimatu, nenašli byste.

„Emise musejí stát tolik, aby to změnilo naše chování“, prohlásila v roce 2019 Ursula von der Leyenová, šéfka Evropské komise. A to je právě dokonalým vyjádřením Green Dealu. Jeho smyslem je změnit chování lidí. Zdražit běžné činnosti, služby a výrobky, bez nichž si dnes již život nedokážeme představit, aby se staly buď luxusními, anebo rovnou zcela nedosažitelnými. Typicky sem patří auta, vlastně jakákoliv doprava, maso, potraviny obecně, bydlení, elektřina, teplo, obecně energie a tak dál.

Proto také Green Deal intervenuje do nejrůznějších oblastí života: energetika, průmysl včetně potravinářského, zemědělství, finančnictví, daně, kultura, architektura, sport… Tam všude najdeme zásahy poplatné Green Dealu. Prakticky jakákoliv oblast života se dá omezit a zdražit pod záminkou uhlíkové stopy.

Jednou z nejnebezpečnějších oblastí, do kterých Green Deal zasahuje, je školství, protože zde probíhá indoktrinace dětí, které se následně již nemají snahu vzepřít této ideologii.

Na Green Dealu je fascinující, jak snadno se ho podařilo prosadit bez povšimnutí veřejnosti, jak snadno salámovou metodou začal postupovat, jak neuvěřitelně rozsáhlý je, a jak málo se veřejnost bouří proti faktu, že základní teze Green Dealu jsou považovány za nezpochybnitelnou pravdu, přičemž každý, kdo je zpochybní, je označován za dezinformátora či konspirátora.

Nálepka konspirátora je ještě relativně mírná, protože v sobě obsahuje předpoklad jakési hlouposti – člověk věří konspiračním teoriím, protože je neinformovaný. Ale nálepka dezinformátora je daleko agresívnější a má za sebou zlé pohnutky, protože dezinformátorem je někdo, kdo záměrně uvádí okolí v omyl, aby okolí ublížil. Nálepka dezinformátora tedy údajnému dezinformátorovi rovnou podsouvá také zlý úmysl ublížit. A tím je současně jako vedlejší efekt pěstována nenávist vůči těmto domnělým dezinformátorům, protože někdo, kdo chce ubližovat, si nenávist podle této logiky zaslouží.

Během velmi krátké doby cca 5 let od prvních zmínek o Green Dealu se tento program v Evropě stal plně etablovaným a začleněným do jednotlivých národních právních řádů. Do značné míry k tomu přispělo i období pandemie v letech 2020–2022, kdy veřejnost měla takový strach z nemoci a byla natolik paralyzována epidemiologickými opatřeními, že již neměla kapacitu vnímat, jak právě v té době mohutně pokročilo zapracovávání Green Dealu do jednotlivých národních legislativ.

Green Deal je ve své technické podstatě koncipován tak, že v první linii zásadně poškodí energetiku. Tím drasticky zdraží energie a v některých odvětvích je učiní vysloveně nedostatkové (budeme mít sice přebytek nestabilní energie z obnovitelných zdrojů, ale současně nedostatek stabilních zdrojů z fosilních paliv s vyšší takzvanou energetickou hustotou, jak si ještě dále ukážeme).

Ve druhé fázi rozpad energetiky povede k poškození a strukturálním změnám v průmyslu. Nejprve v těžkém průmyslu, hutnictví, průmyslu stavebních hmot, slévárenství – později ve strojírenství – a v poslední fázi v potravinářství.

Průmysl tedy bude ubývat a bude se stávat světově nekonkurenceschopným. Výsledkem bude růst cen základních surovin, který se zase propíše do vysokých cen základního zboží a služeb. Zdraží i potraviny.

V tržní ekonomice by se toto vše projevilo vysokou nezaměstnaností, nicméně evropská ekonomika je charakterizována rostoucí mírou socialismu, tedy zvýšením přerozdělování a zvětšováním veřejného sektoru, takže veřejný sektor nezaměstnané vstřebá, což ještě víc zvýší nekonkurenceschopnost. Evropa jako celek se vlastně stane analogií východního socialistického bloku před rokem 1989, který byl označován jako blok RVHP.

Zákaz spalovacích motorů a současně technická nerealizovatelnost přechodu na elektromobilitu (nabídka energie pro dobíjení bude nedostatečná a současně energie i elektromobily budou neúnosně drahé) povedou k omezení mobility. Omezená mobilita zase povede k zdražení naprosto všeho zboží.

To všechno se dál projeví rostoucím veřejným dluhem a tiskem peněz, protože chudoba takto uměle vytvořená bude vyžadovat další a další přerozdělování. Tisk peněz a rostoucí dluhy povedou k destrukci úspor v penzijních fondech, takže tuto přestavbu ekonomiky zaplatí důchodci z toho, co si celý život šetřili. Současně tisk peněz a zvyšování zadlužování povedou k ještě většímu zdražení nemovitostí, které bude ještě víc podporované nesmyslnými požadavky na zateplení, fotovoltaiku a podobně. Vlastnické bydlení se tak stane naprostým luxusem.

Pokud bychom přijali tezi, že je pravdou, že omezení produkce CO2 povede k zastavení klimatických změn, pak celá tato oběť bude zbytečná, protože podíl Evropy na celosvětovém vypouštění skleníkových plynů je v roce 2024 kolem 7 %, ale zbytek světa se v tomto ohledu nikterak neomezuje. Evropa tedy v případě pravdivosti představy, že produkce CO2 může mít vliv na klima, zchudne zbytečně. A pokud tato domněnka pravdivá není, pak se jedná jen o pouhý zločin.

Green Deal se v první bojové linii zaměřuje hlavně na energetiku. Energetika je úhelným kamenem uplatňování ESG ideologie. Energetikou totiž začíná jakákoliv lidská aktivity. Bez energie není průmyslu, není potravin, není zdravotnictví, není dopravy, není civilizace. Rozklad energetiky znamená doslova rozklad civilizace. Zásah vůči civilizaci a životní úrovni nemůže být namířen lépe než úderem na energetiku. S ní stojí a padá zbytek ekonomiky.

Kdo ovládne energetiku, ovládne danou civilizaci.

Není proto náhodou, že hlavní pozornost Green Dealu coby jednoho z chapadel ESG míří právě na energetiku. Pod záminkou, že spotřeba energie ničí životní prostředí, se progresivisté snaží energetiku maximálně poškodit a odstavit tradiční zdroje energie založené na fosilních palivech. Pokud se jim podaří převzít kontrolu nad energetikou tak, že energie bude málo a bude cenově nedostupná a nestabilní, populace prudce zchudne, stane se ještě víc závislá na státu a jeho sociálních dávkách, a proto bude velmi lehko ovladatelná.

Současní spotřebitelé si prakticky neuvědomují, že čelíme frontálnímu útoku na energetickou soběstačnost. Energetici to vědí již řadu let a bijí na poplach, ale málokdo je poslouchá. Tak velké je přesvědčení společnosti, že naše bohatství je již tak velké, že o něj nemůžeme přijít, že většinová společnost se nejen že nebouří proti odstavování dalších a dalších elektráren, ale dokonce jí ani nedochází, že stávající zdražování energie je přímým důsledkem ESG politiky.

Podobně jako když byl zaváděn Green Deal málokdo věřil, že skončí zákazem spalovacích motorů a většina lidí si myslela, že se jedná jen o pomoc ekologii, také dnes při řízeném rozkládání naší energetiky ze strany státu většina lidí nevnímá pravou podstatu, totiž že energie začíná být opět nedostatková.

Toto je pravá podstata Green Dealu.