Covidizmus – nové náboženství

Covid není medicínský problém. Jde o zneužití viru (a víry) k mocensko – ekonomicko – politickým účelům. Jsme svědky řízeného, organizovaného a plánovaného civilizačního kolapsu. Globálně stejná mediální propaganda, stejná dezinterpretace PCR testů, plošné dušení respirátory, tlak na experimentální vakcinaci, lockdowny, represe… To není náhoda. Rychlost a hladká realizace se daří díky propojení světa internetem, díky soustavnému mediálnímu zasévání strachu, absolutní kontrole nad šířením informací. Umělá inteligence umožnila lidi dokonale ovládat, manipulovat, řídit jejich myšlení a chování. Ve chvíli, kdy polevil strach z viru, byl nahrazen strachem z represí. Vládci internetu rozhodují, jaká informace se k lidem dostane, jaké nedostane, kdo je informátor, kterého je třeba šířit, kdo dezinformátor, kterého je třeba blokovat.

Covid je „náhradním řešením“ problémů naší civilizace, které globální vlády řešit neumějí nebo nechtějí: přelidnění, změna klimatu, vyčerpání energetických rezerv, nedostatek pitné vody a základních potravin, devastace životního prostředí, astronomické státní dluhy… Pod záminkou ochrany zdraví je zdraví systematicky decimováno, dochází k cílenému rozvratu soukromého podnikání, školství, kultury, sportu, především ale k rozbití mezilidských vztahů – prostřednictvím on line výuky, home office – a tím k dalšímu ovládnutí kontroly mysli prostřednictvím internetu. Jakákoliv faktická medicínská či právní argumentace je tvrdě potlačována. Zdravý a nezávislý občan, aktivně pečující o svoje zdraví, je nepřítelem státu. Garnitura vládnoucích psychopatů potřebuje lidi závislé, vystrašené, odevzdané, pasivní.

Středověk neskončil, středověk trvá

„Řecké slovo epidémia znamenalo původně přiblížení nějakého božstva, které si vyžadovalo speciální obřady a uctívání. Pokud se tak nestalo, a božstvo bylo dotčeno, mohlo seslat nejrůznější tresty, mezi jinými i zhoubné choroby… Terapie a prevence dnešní medicíny je v zásadě tímtéž, co ve středověku podávání svátosti – i to bylo v podstatě povinné pod hrozbou trestu, jako třeba dnes očkování,“ píše Stanislav Komárek v knize Spasení těla. Moc, nemoc a psychosomatika.

Papež Francesco Bergolio, prohlásil, že „očkování je morální povinností věřících.“ Při návštěvě Slovenska se ve veřejném prostranství odmítl setkat s covid nevěřícími – neočkovanými. Svatý otec, ztělesnění lidskosti a soucitu, projevil nelidskost a bezcitnost, sílu víry. S vírou a středověkým exorcismem má covid mnoho společného.

„Novější vědecké bádání spatřuje ve výbuchu běsnění vůči čarodějnicím v 15. století nepřímý důkaz pro hluboké sociální konflikty. Pro tuto dobu byla příznačná anonymita a odcizení, které vedly ke strachu a panice, kterých bylo zneužito k honu na čarodějnice. 16. století je také obdobím „malé doby ledové“, kdy dochází k mnoha katastrofám a neúrodám kvůli změně klimatu; i tato skutečnost a zjevná beznaděj prostého obyvatelstva z bídy a zdražování, může částečně osvětlit, proč běsnění vůči čarodějnictví dosáhlo takové míry.“ Wikipedie

Nošení roušek má smysl u skutečně nemocných nebo osob o ně pečujících. Za předpokladu vysoké kvality, profesionálního zacházení a časté výměny. Několikatýdenní nošení „hadru“ na obličeji žádnou ochrannou funkci neplní a nositeli působí zdravotní obtíže, je však potvrzením poslušnosti, příslušnosti k řádu. PCR testy nevypovídají o tom, jestli je člověk nakažený, nakažlivý nebo nemocný. Pátrání po pozitivitě u zdravých lidí je analogií středověkého vyhledávání „signum diabolicum,“ ďábelského znamení, na tělech vzpurných ženštin. „Pozitivita“ se obvykle během tortury (opakovaného testování) našla, ženy byly označeny za společnosti nebezpečné, izolovány a pro výstrahu upáleny. Tak, jako jsou dnes, zatím jen profesně a mediálně, zdravotnickou a státní inkvizicí, upalováni lidé, kteří si dovolí zpochybnit strach z viru a spásu vakcíny. Ta nápadně připomíná středověké kupčení s odpustky (dnes hrazených z prostředků zdravotního pojištění). Není přitom podstatné, že nechrání před pozitivitou, nemocí ani šířením nákazy, že její účinnost rychle klesá. Očkování je potvrzením příslušnosti k církvi svaté covidistické. Věřícímu jsou poskytovány výhody v podobě volného pohybu, přístupu k profesi, vzdělání, kultuře… Je mu odpuštěno a virus může dál bezt(r)estně šířit.

Covidizmus – nové náboženství

Kam až to zajde? Kdy to skončí? Kdy se vrátíme do „normálu?“ Psychopati neodstoupí. Nikdy! To si zapamatujte! Budou dál zkoušet, kam až mohou zajít, co si necháme líbit, jak se necháme týrat, ponižovat, zneužívat. Cílem každé totalitní ideologie, covidizmus nevyjímaje, je potlačit názory, které s ideologií nesouhlasí nebo o ní pochybují. Protože těch, kteří nesouhlasí, je méně než těch, kteří souhlasí nebo je jim to jedno, mají to psychopati snadné. Stačí do myslí lidí zasít strach, poštvat je proti sobě. Negativní proti pozitivním, ty s respirátory proti těm s odkrytou tváří, očkované proti neočkovaným, případně naopak. Vrazit mezi ně klín. A pak jen zpovzdálí sledovat, jak se navzájem napadají, udávají, mučí, jak jedna skupina přesvědčuje druhé o své pravdě. Každý klín je tak silný, jak silně v něj lidé věří. Víra v mrazáky, desítky tisíc obětí, v testy, vakcíny, v život ohrožující koronavirus je silná víra. Netřeba hromadných zbraní, bombardování, výbuchů, při nichž teče krev. Stačí dlouhodobě a cíleně šířit strach. O zbytek už se postará sám člověk. Sám sebe zahubí v hluboké víře přesvědčený, že vše, co činí, činí pro svoji spásu.

Otroky strachu a víry

O Covid tady nejde. Jde o likvidaci demokracie, základů medicíny, právního státu. O nezávislý, svobodný, zodpovědný život. Jsme součástí globálního mocensko – ekonomicko-politického experimentu. Testu lidské inteligence, soudržnosti, odolnosti. Jeho dopady vidíme ve všech aspektech našeho života. Lidé se odcizují, izolují, bojí se projevit svoji přirozenost. Svoboda, pravda, úcta k životu a lidská důstojnost už pro ně nejsou absolutními hodnotami. Zaměnili je za bezduchou loajalitu k mocenskému aparátu, stali se otroky strachu a víry. To vše za podpory a kontroly globálních médií.

„Lidský život je prostoupen skrytými proudy a člověk zapadá, aniž to postřehne, do atmosféry, jež jej znásilňuje a zotročuje. Člověk se může stát otrokem společenského mínění, otrokem zvyků, mravů. Společensky sdílených soudů a mínění. Těžko lze docenit rozměry násilí, jehož se v naší době dopouští tisk. Průměrný člověk naší epochy přijímá mínění a soudy těch novin, které čte každé ráno – Noviny jej vystavují psychickému donucení. A je -li tisk lživý a podplatitelný, dostaví se ty nejstrašnější důsledky – člověk je zotročen a zbaven svobody svědomí a vlastního úsudku,“ napsal na přelomu 19. a 20. století ruský existencionalista Berďajev. Co by asi napsal v době internetu?

Nastává doba zocelování. Odhalují se charaktery. Lidé jiného názoru jsou perzekvováni, zatlačování do podzemí. Vznikají alternativní struktury, underground. Povzbudivé je, že zatlačováni jsou ti silní, nezlomní a odolní. Ti, kteří si nenechají vnutit lež, přetvářku, bezpráví a násilí. Právě z takových se rodí nový svět. Ne ze slabých, vystrašených a pasivně trpících, ale z těch, kteří se nedali. Čelíme totálnímu zlu. Každý se musí rozhodnout, jakou cestou se vydá. Soudě podle množství lidí v respirátorech, těch, kteří se nechávají odevzdaně testovat, očkovat, zavírat do karantény a množství těch aktivních, ochotných a schopných se totalitě postavit, to bude cesta dlouhá a trnitá. Nezbývá, než po ní vykročit a jít dál. Komu se ostatně poštěstí být svědkem zániku staré a tvůrcem nové civilizace, být při tom…

 

Jan Hnízdil