Politické neziskovky jsou „progresivistická hydra“ |

Sdílet článek:

„Politické neziskovky jsou skutečným nebezpečím. Netvrdím, že jsou jediným nebezpečím, ale nebezpečím jsou…“ To tvrdí Robert Kotzian, dlouholetý člen ODS a poté šéf jihomoravské Trikolory. Především ale autor čerstvě vydané knihy o politických neziskovkách. Nejen o nich, ale i o ODS, Trikoloře či Petru Fialovi jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Byl jste členem ODS, pak jste pro komunální působení založil hnutí Brno Plus. Poté jste spolupracoval s hnutím Trikolóra a nyní jste zpět v hnutí Brno Plus. Co Vás k těmto změnám vedlo?

Členem ODS jsem byl 20 let. ODS roku 2017 však už nebyla tou ODS, do níž jsem vstupoval a v níž jsem chtěl být. Nic na světě není ideální, ale pro mě v roce 2017 zkrátka nazrál čas jít o dům dál. Ze všech sfér politiky mě vždy nejvíce přitahovala ta komunální. Možná proto, že je nejvíce praktická. Od roku 2014 jsem s nelibostí sledoval, co s Brnem prováděla tehdejší progresivistická koalice. V roce 2016 spolek Brno Plus, který jsem založil a dosud vedu, jako jediný vytáhl do boje proti politickým neziskovkám v jimi vyvolaném, nebezpečném referendu o novém nádraží pro Brno. Tento boj jsme vyhráli a projekt nového brněnského nádraží jsme zachránili. Byl to střet, při kterém jsem se hodně naučil o světě politických neziskovek. Začátkem roku 2018 dozrálo rozhodnutí založit také hnutí Brno Plus a kandidovat s ním v komunálních volbách.

V roce 2019 mě oslovil Václav Klaus ml., abych na jižní Moravě vybudoval a řídil Trikolóru. Protože jsem v Trikolóře viděl příležitost pro obrodu pravice, opustil jsem hnutí Brno Plus, abych Václavu Klausovi ml. s jeho projektem pomohl. Ovšem potom, co na jaře 2021 náhle odešel z boje, zmizel pro mě hlavní důvod pro další působení v Trikolóře. Po odchodu Václava Klause ml. a poté, co jsem jihomoravskou Trikolóru dovedl k volbám, jsem již neviděl pro další působení v Trikolóře důvod. Proto jsem se vrátil zpět do hnutí Brno Plus, ze kterého jsem kvůli Václavu Klausovi ml. odešel.

Trikolóra v letošních poslaneckých volbách neuspěla, a to vzdor některým předvolebním průzkumům. Jste tím výsledkem překvapený?

Překvapen nejsem. Byl to výsledek očekávatelný s různou mírou pravděpodobnosti už někdy od léta 2020. Jistá naděje svitla, když Václav Klaus ml. začátkem roku 2021 přišel se spojenectvím s dalšími dvěma stranami. Ovšem jeho náhlým odchodem tato naděje zase zhasla. Příčin neúspěchu je určitě více. Snad to nevyzní jako generálství po bitvě, ale možná kdyby Václav Klaus ml. se založením Trikolóry počkal dva roky, mohlo to dopadnout jinak. Ukázalo se, že udržení étosu, na kterém v roce 2019 Trikolóra vznikla, po dlouhé dva roky a ve složité době lockdownů, je úkol mimořádně náročný a s prostředky, které Trikolóra měla, patrně nemožný.

Čekáte, že po vítězství koalic Spolu a PirStan budou další roky v ČR ve znamení pravicové, neřkuli konzervativní politiky?

Politiku dnes nemůžeme měřit pouze na jedné pravo-levé ose, ale na dvou. Na ekonomické ose věřím, že vláda Petra Fialy bude přiměřeně možnostem napravo. Na ose společenských hodnot však, obávám se, bude oscilovat kolem středu, což znamená, že v jednotlivostech bude i nalevo, tedy v pokrokářské polovině této osy. Jinak řečeno, v oblasti společenských hodnot od nové vlády mnoho nečekám.

Možná bychom měli použít ještě jednu osu. Třetí podstatnou dimenzí politiky je totiž v současné době vztah k Evropské unii, případně obecně mezinárodní politika, a schopnost či odvaha s potřebnou rozhodností odolávat bruselským zhůvěřilostem. Tady se obávám, že půjde o vládu evropeistickou, která popluje s mainstreamem a od které významnější odpor k bruselskému pokrokářství nelze očekávat.

S napětím sleduji dramatickou situaci s nelegálními imigranty na polsko-běloruské hranici. Oceňuji rozhodnou pozici polské vlády, která svou hranici nekompromisně brání a nenechává se citově vydírat. Vůbec si nechci představovat, jak by se v obdobném případě chovala česká vláda. Ani ta dosluhující, ani pravděpodobná vláda Petra Fialy.

V září letošního roku Vám nakladatelství LEDA vydalo knihu Politické neziskovky. Je to téma, které rezonuje např. v Maďarsku. Shodujete se v kritice neziskových organizací s maďarským pohledem?

Politické neziskovky jsou skutečným nebezpečím. Netvrdím, že jsou jediným nebezpečím, ani je nechci přeceňovat. Ale nebezpečím jsou. Podstatou je, že politické neziskovky chtějí mít a mají politický vliv, že působí specifickými metodami a často tam, kde politika nemá co dělat. Nezřídka jednají proti vlastním zemím a mají neprůhledné financování a hospodaření. Je proto přirozené se proti nim bránit alespoň tím, že jsou nuceny v některých případech odkrývat karty a přiznávat, kdo a jak je financuje. Právě o to usiluje maďarský stát a má v tom mé sympatie. Maďarsko však narazilo na tvrdý odpor Evropské unie a jejího Soudního dvora. Svou legislativu týkající se politických neziskovek již bylo donuceno zmírnit.

Jak rozdělujete politické neziskovky a další neziskové organizace?

Ve své knize jsem zvolil rozlišení pojmů „politické neziskovky“ a „politické neziskové organizace“. Může to vypadat jako zbytečná hra se slovy, ale je nutné to rozlišovat. Politické neziskovky jsou radikální progresivistické organizace. Naprostou většinu z nich, ne-li všechny, lze současně označit i jako neomarxistické. Naproti tomu politické neziskové organizace sice také mají politické cíle, ale nejsou progresivistické nebo jsou ve svých cílech a prostředcích umírněné. Politických neziskových organizací, tj. nikoli politických neziskovek, existuje celá řada. Například Mladí konzervativci, což je spolek, jehož jsem byl řadu let členem.

Úplně stranou ponechávám ostatní neziskové organizace, které nemají politické cíle a kterých je naprostá většina. Sdružují lidi podle společného zájmu, pomáhají lidem na ulici, provozují stacionáře, pomáhají lidem vymanit se ze závislostí, lidem s různými nemocemi apod. Svou knihu jsem v jistém ohledu psal na obranu těchto neziskových organizací, protože na nich někdy nespravedlivě ulpívá to, co vytýkáme politickým neziskovkám.

Co je, podle Vás, největším nebezpečím politických neziskovek?

Politické neziskovky jsou nosnými prvky specifického systému organizací, který ve své knize nazývám „progresivistická hydra“. Ta je v naší společnosti jakousi pátou kolonou. Politické strany a vlastně celá politická scéna podléhají přísné kontrole veřejnosti. Naproti tomu progresivistická hydra působí skrytě a jejím znakem je prakticky nulová transparentnost. Její cíle jsou přitom různou intenzitou namířeny proti západní civilizaci, proti Evropě, jak ji nyní známe. Právě v kombinaci těchto faktorů vidím nebezpečnost progresivistické hydry. Rád bych však zdůraznil, že se nesnažím vykreslit nějakou konspirační teorii. Pouze upozorňuji, že v naší společnosti politicky působí specifická struktura, která je neprůhledná a vůči západní civilizaci nepřátelská

Můžete pro čtenáře jmenovat nejvýraznější české politické neziskovky, a naopak i nejvýznamnější ostatní neziskovky?

Pravděpodobně největší současnou hrozbou, na jejímž posilování se politické neziskovky podílejí, je masová nelegální imigrace. Prakticky každé špatné politické rozhodnutí je s menšími nebo většími náklady vratné. Kromě masové imigrace z muslimského prostředí. Toho jsou si politické neziskovky dobře vědomé a podle toho jednají. Vědí, že klasický marxismus selhal a že destrukce západního společenského řádu standardními politickými prostředky není trvale možná. I když to nikdy nepřiznají, konečným cílem politických neziskovek a marxistů všech druhů je rozvrat současného společenského řádu, aby na jeho troskách bylo možné vybudovat nový, utopický řád. Masová imigrace je k tomu vítaným prostředkem. To, že si svůj aktivismus mnozí členové politických neziskovek obhajují jinak, jako obecné dobro a lidskost, není podstatné. Proto bych na prvním místě vypíchl multikulturalistické politické neziskovky, mezi nimiž v České republice ční Organizace pro pomoc uprchlíkům nebo Sdružení pro integraci a migraci. Ze zahraničních a nadnárodních politických neziskovek bych zmínil ty, které přes Středozemní moře na svých lodích převážejí nelegální imigranty z Afriky, ale také například Greenpeace.

Co by mělo běžného občana varovat před politickými neziskovkami?

Typickou metodou používanou politickými neziskovkami je moralizování a citové vydírání, zneužívání přirozené dobroty lidí, přirozené potřeby pomáhat slabším. Citový a moralizující nátlak by pro každého měl být varovným signálem. Příkladem je již zmíněná dramatická situace na polsko-běloruské hranici. Pro příslušníka západní civilizace skutečně není lidsky jednoduché stát za tím, aby nelegálním imigrantům bylo ploty z ostnatých drátů a zdmi bráněno ve vstupu na polské území. Nelze se však nechat vydírat a je třeba vnímat bezpečnostní dopady masové imigrace. Nedávno loď německé politické neziskovky Sea-Eye dovezla k italským břehům 800 imigrantů z Afriky, mezi kterými dle zprávy Českého rozhlasu bylo i 160 nezletilých, včetně kojenců a malých dětí, a čtyři ženy ve vysokém stupni těhotenství. Politické neziskovky po tom, kdo přijetí těchto imigrantů odmítá, chtějí, aby se cítil zahanbeně a nelidsky. Cíle politických neziskovek jsou však politické a nelegální imigranti jsou pro ně především prostředkem k dosahování těchto cílů. Jsou pro ně něčím jako živými štíty. Podobně nelegální imigranty zneužívá i běloruský prezident Alexandr Lukašenko.

Neziskové organizace obecně negenerují zisk. Nicméně finance potřebují, často jsou podporovány státem či jeho složkami. Máte přehled i o těchto finančních tocích?

Přehled o financování politických neziskovek lze získat jen ve velmi omezené míře. Typickým znakem progresivistické hydry, tj. i politických neziskovek, je značná neprůhlednost. Politické neziskovky jsou zkušenými žadateli o dotace z veřejných rozpočtů. O takto financovaných projektech politických neziskovek lze v naprosté většině případů zjistit alespoň základní informace. O projektech financovaných ze soukromých zdrojů, a není jich málo, však lze zjistit jen to, co o sobě politické neziskovky prozradí samy nebo to, co o těchto projektech uveřejní financující subjekty. Tedy soukromé nadace apod. Když to shrnu, někdy se lze leccos dovědět, ale většinou je přístup k informacím složitý nebo nemožný.

Jaké vidíte z této situace východisko?

Řešení není jednoduché, ale současně problém nelze neřešit. Jádrem problému je, že politické neziskovky musí být chápány jako političtí aktéři, tedy subjekty, které dělají politiku, nebo alespoň jako subjekty, jejichž zájmy mohou být v rozporu se zájmy státu. Z toho pak vyplývají další opatření jako například zastavení financování politických neziskovek z veřejných rozpočtů, kontrola finančních toků do politických neziskovek ze zahraničí apod. Pro začátek ale bude úspěch, pokud se o problému začne vážně a široce hovořit.