Sledovat to, co se děje u nás doma v Čechách našim zdravotníkům, je smutné. Míra agrese, byť snad zatím jen verbální, vůči těm, kteří se snaží dělat svou práci a pomáhat pacientům, v posledních týdnech roste. Část společnosti paralyzoval strach a nenávist šířená dezinformátory.
Před několika lety jsem se v rámci studia medicíny katastrof v italské Novaře setkal s kolegy z Izraele. Ptali se nás, zda jsme jako zdravotníci připraveni na příchod nějaké epidemie či dokonce pandemie. Tehdy jsme sebevědomě tvrdili, že ano. Cvičení ve virtuálním prostoru, která v té době probíhala, nám dávala jistotu technického zázemí, vysokého kreditu našeho pracoviště i osobní kontakt s uznávanými kapacitami medicíny katastrof. Jenže jsme dosud neměli zkušenosti, které získali studenti pomáhající třeba v Africe na místech, kde řádila Ebola…
Ovšem to, co jsem nevěděl a nedokázal si dříve představit, je téměř nenávistná nálada části společnosti vůči zdravotníkům. Nikdy dříve jsem se nesetkal s tím, že by tolik lidí zpochybňovalo zavedené terapeutické postupy a zdravotníkům nevěřilo.
Lékaři a zdravotníci, kteří pomáhají v krizové či válečné oblasti musí používat naprosto vše, co umí. A co neumí, to se musí na místě okamžitě naučit. I proto jsou cvičení tak důležitá. Vím, co to znamená cítit pulsující arterii pod svými prsty a vědět, že jsem jediný, který situaci musí vyřešit. Ovšem to, co jsem nevěděl a nedokázal si dříve představit, je téměř nenávistná nálada části společnosti vůči zdravotníkům. Nikdy dříve jsem se nesetkal s tím, že by tolik lidí zpochybňovalo zavedené terapeutické postupy a zdravotníkům nevěřilo.
Kde se tedy tato téměř bojovná nálada vůči bílým plašťům vzala? Podle mého názoru jsme totiž svědky asymetrického konfliktu. Jednak jsou zde virové partikule, které nám vesele mutují a jsou schopny nás invalidizovat, či dokonce zabít. Poslední hrází obrany jsou právě zdravotníci. Je prokázáno, že léčba (dle mého soudu je slovo léčba lepší nez termín vakcinace) nechrání doživotně. Ale jak vidíme tváří v tvář zoufalému stavu pacientů, výraznou měrou snižuje komplikace a postkovidové stavy. Také ale žijeme v době asymetrického útoku na naše hodnoty lidství, chceme-li humanity, na naše svobody vnímané jako neměnné. Jsme svědky útoku na vědomí a podvědomí, probíhá hybridní boj. Je to boj s mnoha obětmi, je to boj velmi drahý a je to boj prostřednictvím nové hrozby: virové RNA, která nemá cestovní pas a která si nevybírá cíle.
A to je zásadní otázka. Jak to, že jeden člověk onemocní a druhý ne? Jak to, že někteří lidé, dlouhodobě vystavení rozličným infekčním atakům, podlehnou a jiných se vůbec nedotkne? Domnívám se, že odpověď je v komplexnosti imunitního systému, který je nám po desetiletí předáván. Ale také se domnívám, že odpověď souvisí nejen s matérií ukotvenou v kaskádach T a B lymfocytů, oněch ostrůvků skutečné svobody. Myslim si, že zde skutečně nabývá významu mnohými vysmívaná a druhými adorovaná psychosomatika.
Totiž človek vystavený strachu má snížený práh vnímatelnosti vůči realitě. Máme-li ale společnost masírovanou megatunami informací, které nejsou pravdivé, stáváme se pak společností žijící ve strachu. Strach je špatný rádce, vytváří obrazy nechtěné a neviděné. Je ovšem také živnou půdou pro diktátory, sociopaty, egoisty, narcisty a osoby s hodnotovou rovinou vychýlenou od základních norem společnosti.
VÁCLAV JORDÁN
(16 votes, average: 2,50 out of 5)
Loading... 
Vážený autore, ta “bojovná nálada”, pokud tedy vůbec existuje, vznikla tím, že velká část oné bandy, která už nám skoro dva roky sprostě lže, má bílé pláště a lékařské tituly před i za jménem. A to už nas.er. i hodně flegmatického a důvěřivého občana. Dalším důvodem jistě budou celkem časté, ačkoliv tutlané, případy, kdy “takylékař” ordinuje po telefonu a do ordinace si pustí jen zdravé lidi. Drtivá většina lékařů mlčí k tomu, že je např. “vakcína” aplikována na nádražích či v supermarketech vyškolenými hasiči apod., což je zvěrstvo mimo veškerou představivost. Proč by po tom všem měl mít k bílým plášťům ještě někdo důvěru, natož úctu?
A adresně k té “bojovné náladě” – já osobně se domnívám, že většina těch “incidentů” se nestala a že je to další součást tažení proti veřejnému nepříteli neboli “odmítačům”. Je potřeba z odmítačů všemi prostředky udělat asociály, násilníky, teroristy a myslím, že když to bude nutné, i vrahy.
Zloděj křičí “Chyťte zloděje”.