Všechno je propojený. Wi-Fi doma, LTE venku, notifikace pípají každých pět minut. Jsme online skoro pořád – ve dne i v noci. A stejně se občas cítíme… prázdně. Tak nějak mimo.
Společnosti jako https://allyspin.eu/ už dnes řeší, co se stane s našimi digitálními účty po smrti. Ale kdo sakra řeší to, co se děje předtím? Co když se ztrácíme ještě zaživa, pod nánosem dat a statusů?
Všechno sdílený, ale nic opravdový
Dřív se lidi potkávali. Seděli spolu. Mlčeli spolu. Dneska? Odpovíš smajlíkem a hotovo.
Zprávy se mění v lajky. Emoce v „seen“. Volání? Zbytečnost. A najednou se divíš, že máš 200 kontaktů, ale nikomu nemůžeš říct, že je ti blbě.
A ne, to neznamená, že jsme ztratili potřebu blízkosti. Jen jsme si zvykli spokojit se s málem.
Proč to v nás tak škrábe?
Některý věci to trochu vysvětlují. Možná ti budou povědomý:
- Na Instagramu všichni vypadají jako reklama na štěstí. Ty koukáš a cítíš se čím dál hůř.
- Algoritmy ti cpou to, co chceš. Jenže tím pádem nevidíš nic, co tě opravdu vytrhne z bubliny.
- Práce z domova? Fajn. Ale taky samota mezi čtyřma zdma.
- Seznamky tě naučí přejet doprava i člověka, se kterým by ti mohlo být fakt dobře.
A mezi tím vším — někde pod kůží — se usazuje tichá, zvláštní osamělost. Ne taková ta filmová. Spíš ta každodenní. Neviditelná. Unavující.
Allyspin a zrcadlo, co nezkresluje
Je zajímavý, že právě technologie možná nabídne řešení. Allyspin, který původně vznikl kvůli plánování digitálního dědictví, dnes dělá i něco jiného: pomáhá pochopit, jak vlastně žijeme online.
Pomocí dat umí ukázat, s kým trávíš čas, kdy jsi nejvíc sám, jak tvoje interakce vypadají. A ne kvůli číslům. Ale kvůli tomu, abys konečně viděl věci jasněji.
Protože to není jen o tom, co zůstane po nás. Ale co s náma zůstává teď.
Jak poznáš, že jsi digitálně osamělej?
Někdy to nevidíš hned. Ale když se na chvíli zastavíš…
- Cítíš se po hodině online vycuclý, ne nabitý.
- Máš plno „přátel“, ale na kafe bys s nima stejně nešel.
- Scrolluješ automaticky, bez radosti.
- I videochat ti připadá, jako bys mluvil do zdi.
- Nepamatuješ si, kdy jsi s někým naposledy mluvil do hloubky. Fakt doopravdy.
Tohle nejsou výčitky. Jsou to signály. A někdy stačí jen si je přiznat.
Co s tím, než nás to úplně semele?
Není potřeba všechno smazat. Ani si kupovat „detox offline retreat“. Stačí drobný věci. Ale opravdový.
- Vypni si notifikace aspoň na část dne.
- Místo zprávy zkus jednou za čas zavolat.
- I obyčejná procházka s někým, kdo tě slyší, je víc než stovka srdíček.
- Zkoukni, co o tobě říká tvoje online stopa – třeba přes Allyspin.
- A hlavně: dovol si být přítomný. V hovoru. Ve chvíli. Ve všednosti.
Allyspin k tomu nepřidá další appku, ale může ti ukázat, kde jsi se v tomhle světě ztratil.
Nejsi sám, že se cítíš sám
Osamělost není selhání. Ani ostuda. Někdy to tak prostě je. A právě proto je fajn o tom mluvit.
Protože někdy stačí, aby ti někdo řekl: „Já to mám taky tak.“
A i když je svět pořád online, možná největší blízkost začíná právě tím, že někdo zvedne oči od displeje. A podívá se.
(1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář