JANA MARKOVÁ
Dnes si připomínáme to, že před 80 lety bylo naše území osvobozeno od německé okupace.
Chtěla bych v kontextu dnešní doby připomenout, že si v dnešní době málokdo uvědomuje, před čím nás to vlastně spojenci spolu s Rudou armádou zachránili. Nemluví se o tom, nehodí se to. Přesto je to historicky prokazatelná pravda, i když i ta historie začíná dostávat na frak. Každá vládnoucí elita se ji snaží upravovat, ohýbat a mazat podle svých aktuálních potřeb, a ani dnes to není jinak.
Měli jsme být zotročeni a vyhlazeni. Žádný jiný osud by nás po válce nečekal. Jen Rusové za cenu 26,3 milionu svých padlých. Z toho 3,5 milionu jejich lidí nechali Němci úmyslně zemřít v zajetí tím nejhorším možným způsobem. Zkrátka je nechali vyhladovět. V Bělorusku bylo vyhladověno a vyvražděno 30% populace. Vypálené a se zemí srovnané byly celé vesnice včetně jejich obyvatel. Pro srovnání, téměř každý třetí Bělorus byl mrtvý. Celkový počet polských obětí se vyšplhal na 5,6 milionů. Polsko mělo být zlikvidováno i s Poláky mezi prvními. Kromě nějakých 3 milionů Poláků, kteří měli sloužit jako otroci pro německé hospodářství. V Jugoslávii byl přes 1 milion mrtvých, z toho 500 000 zabitých civilistů.
Slované měli jednou pro vždy přestat existovat. Díky tomuto zadání Němci na východní frontě nedodržovali žádné Ženevské konvence, naopak za sebou nechávali zcela spálenou a zdecimovanou zemi. Genocida místního obyvatelstva byla součástí armádní strategie. Tak, aby měli po válce se zbylým obyvatelstvem co nejmenší „práci“.
Čechy si šetřili z praktických důvodů na dobu po válce. Ale jejich osud měl být ve finále naprosto stejný. Jen díky nedostatku kvalifikované pracovní síly, kterým Německo trpělo, přistoupil protektor Reinhard Heydrich na konečné řešení české otázky až po vítězství ve válce. Vím, že říkat pravdu se dnes považuje za něco nepatřičného, brzy možná opět trestného. Přesto bych ráda připomněla, kdo a za jakých ztrát na životech nás vlastně osvobodil, a umožnil nám dnes žít.
Jen v průběhu druhé světové války přišlo o život přibližně 350 tisíc lidí z řad Čechoslováků. Při osvobozování Československa přišlo ale kromě československých občanů a československých vojáků o život také 139 918 příslušníků sovětské armády, 33 241 Rumunů, 351 Američanů a 79 Poláků.
Mimochodem je zajímavé, jak moc se novodobí bojovníci za pravdu dokáží rvát za důležitost podílu amerických vojsk, zlehčovat ztráty Rusů a zcela ignorovat téměř stonásobné ztráty Rumunů.
Lhalo se nám vždy, lže se nám teď a lhát se nám bude zcela jistě i v budoucnosti. Jen mi přijde připomínat si i takováto výročí lží hloupé a krátkozraké. Ale jak říkám, dělá to každý režim a nastupující diktatury zvlášť. Nezapomínejme na to.
FB
(11 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading... 
Máme rodinnou kamarádku z Minsku.Když na to přišlo,tak se u nás při vzpomínkových akcí na Lidice vždy malinko ušklíbla při zmínce,že to byla bezprecedentní událost.Pro nás určitě byla,ale v Bělorusku je takových Lidic v každém okrese minimálně deset.Její maminka se narodila za války v zelmjmance.A to rozhodně nebyla jediná.V Bělorusku Germáni řádili tak,že dodnes jsou tam na 2/3 předválečné populace.A těmhle lidem dneska říká nácek v rouše eurohujera,že nebyl osvobozen,ale okupován.Jednou tuhle dobu všichni proklejeme.
Ano, Fialovic 5demoliční banda nasadila novou laťku ve všech ohledech. To by se asi Havel divil, kde to ti jeho liberální demokraté dotáhli a při kde jaké lumpárně se zaštiťují jeho jménem… 🙁
Ano, Vůdce a jeho elita měli rozsáhlé plány.
—
rojev Reinharda Heydricha o plánech na likvidaci českého národa
Praha, 2. října 1941
Příslušníci strany, pánové!
Z rozkazu vůdce jsem převzal před třemi dny vedení úřadu říšského protektora místo ochuravělého říšského protektora, říšského ministra von Neuratha.
…
Východní prostory, jež jsou zčásti osídleny Slovany, to jsou prostory, kde je třeba vědět, že dobrota bude chápána jen jako slabost, to jsou prostory, kde sám Slovan vůbec nechce, aby se s ním zacházelo jako s člověkem rovnoprávným, a je zvyklý, že pán si s ním nezadává. To jsou teda prostory, které máme nyní na východě vést a udržet. Jsou to prostory, v nichž musí jednou vládnout německá horní vrstva, po dalším vojenském vývoji budou sahat až hluboko do Ruska, až daleko k Uralu; tyto prostory musí být naší surovinovou základnou, jejich obyvatelé se stanou pracovníky pro velké, i kulturní, úkoly, a mám-li
to říci docela drasticky, musí nám sloužit jako otroci.
…
Pak přijde Ukrajina, jež má též žít především pod německým velením jako velká surovinová a vyživovací základna, když nejprve jistým přechodným řešením
bude postupně vyloučena z velkoruského prostoru s tím, že se použije a využije jistých, v podvědomí ještě dřímajících, vlastních národních myšlenek, aniž dáme tomuto národu kulturní posilu či oporu, aniž bychom tam chtěli vypěstovat silnou inteligenci, aby tak nevznikla v pozdějších dobách nějaká opozice. Taková inteligence by se pod slabým vedením mohla po létech opět chtít odpoutat.
—
Povšimněte si nadčasové teze, kterou přebral a uplatnil transoceánský spojenec: Ukrajina nejprve jistým přechodným řešením bude postupně vyloučena z velkoruského prostoru s tím, že se použije a využije jistých, v podvědomí ještě dřímajících, vlastních národních myšlenek …
—