Kompletní projev francouzského kandidáta na prezidenta É. Zemmoura

Mí drazí Francouzi,

Již řadu let Vás sužuje určitý svíravý a tíživý pocit, jste uvádeni v určité intenzivní rozpaky. Je to pocit podivný, vtíravý. Procházíte ulicemi Vašich měst a nějak je nepoznáváte. Když sledujete televizi nebo monitor počítače či telefonu, mluví z nich na Vás hlasy jakoby cizím jazykem nebo přesněji řečeno naprosto cizím jazykem.

Vaše cizí země

Stejně tak když zpozorujete reklamní plakát, když se díváte na televizní seriál, fotbalový zápas, když jdete na film do kina nebo na hru do divadla, když slyšíte nejnovější písničku hitparády, když nahlédnete do učebnic Vašich dětí.

Když jedete metrem, když jedete vlakem, když procházíte nádražím, letištěm, když čekáte na svou dceru nebo syna před školou, když vezete svou starší matku na pohotovost do nemocnice, když čekáte ve frontě na poště, když trpělivě snášíte vyřizování s úřady nebo snad se soudem, připadáte si, jako byste již nebyli v zemi, kterou znáte.

Země s historií

Přitom si na ni dobře rozpomínáte, na takovou, jakou jste znali ve svém dětství, jak Vám ji popsali a ukázali kdysi Vaši rodiče. Pamatujete si Francii, jakou jste poznali v knihách a ve filmech. Francii Johanky z Arku a Ludvíka čtrnáctého. Zemi Napoleóna a generála de Gaullea. Zemi rytířů a sličných dam, zemi Voctora Huga, Chateaubrianda, zemi Pascala či Descarta, zemi de la Fontainových bajek, Mollièrových postav, Racinových veršů, zemi charakterizovanou katedrálou Notre-Dame v Paříži a líbeznými kostelíky v malých městečkách a vesničkách, zemi Bídníků Gavroche a Cosetky, barikád a Versailles, zemi Pasteura a Lavoisiera, Voltaira a Rousseaua, zemi George Clemenceaua a chlupáčů první světové války, de Gaullea a Jeana Moulina, Gabina a Alaina Delona, Brigitty Bardot a Belmonda, šansoniéra d’Aznavoura a písničkáře Brassense a zpěvačky Barbary, filmů Sauteta a Verneuile, tuto zemi zároveň lehkou a oslnivou, zároveň knižně poetickou a vědeckou, zemi tak rozumnou i fantaskní, zemi letadla Concorde a jaderných elektráren, která vynalezla film i automobil, tuto zemi, kterou hledáte všude a bez úspěchu, k níž Vaše děti cítí nostalgickou přitažlivost, aniž by ji kdy skutečně poznaly. Zemi, jež máte rádi k pomilování a jež umírá.

Už nejste ve Francii

Nepřestěhovali jste se, a přesto jako byste už nebyli ve Francii. Neopustili jste ji, ovšem cítíte se, jako by Francie opustila Vás. Jste vyhnanci ač u sebe doma. Dlouho jste věřili, že jen Vy jediní vidíte, slyšíte, přemýšlíte, obáváte se, bojíte se říct nahlas, stydíte se za své pocity. Dlouho jste se neodvažovali vyslovit, co vidíte, ba co víc, zřít to, co vidíte. Pak Vás napadlo říct to Vaší ženě, Vašemu muži, Vašim dětem, Vašemu otci, matce, Vašim přátelům, pak i kolegům v práci, sousedům a pak také zkusmo neznámým lidem.

A náhle Vám bylo dopřáno nahlédnout, že Vaše pocity jsou sdílené, nejste sami. Francie už není vůbec Francie a všichni si toho stihli všimnout. Samozřejmě Vámi bylo opovrhováno. Novináři, mocní, elity, správně-myslící, politici, akademici, sociologové, odboráři a náboženské autority, ti všichni stále opakovali, že toto všechno je mylná představa, mylné domněnky, že je to chybné a zlé. Ale netrvalo tak dlouho, než jste zjistili, že to oni byli pomýlení, to oni měli všechno pomotané, oni Vám dělali zle.

Mizení civilizace

Mizení naší civilizace není jedinou věcí, jež nás trýzní, ovšem je jednoznačně dominantní nade vším. Imigrace není příčinou všech našich potíží, nicméně všechny je zhoršuje. Proměňování Francie na krajinu třetího světa ji ožebračuje stejně jako ji vymyká z kloubů, ruinuje ji, stejně jako jí otřásá. To proto máte často starosti vyjít s penězi na konci měsíce.

A proto potřebujeme Francii reindustrializovat, musíme lépe vyvážit mezinárodní obchodní bilanci, snížit náš státní dluh, jenž pořád stoupá, přivolat francouzské firmy zpátky domů, aby vyráběly tady, navrátit práci řadám nezaměstnaných. Proto potřebujeme chránit naši technologickou vyspělost a patenty, a ne je střelit v zahraničí. Proto potřebujeme umožnit tuzemským malým podnikům prosperovat a růst, umožnit jim předávat často rodinné podniky z generace na generaci. Proto musíme chránit naše architektonické, kulturní a přírodní dědictví.

Ne genderismu

Proto musíme oživit školství v duchu francouzského republikanismu, s jeho excelentností, zaměřením na zásluhovost, čest a vyváženost, zbavit naše děti hrozivých egalitářských experimentů doktorandů pošetilých věd jako jsou genderová studia, islámské univerzitní levičáctví a jiné. Proto musíme znovu dobýt naši suverenitu, kterou nám uzmuli všelijací technokrati či bruselští soudci, abychom nemohli sami rozhodovat o svém osudu, aby ji zneužili k živení svých europoidních chimér.

Evropa nikdy nebude jedním sjednoceným lidem. Musíme vrátit lidu moc, vzít ji minoritám, které ji pouze zneužívají k tyranizování ostatních ve jménu vyššího dobra, vzít ji soudcům, kteří proměnili taláry v nástroj zvrhlé moci. Vládu lidu, z lidí, pro lidi. Politici zleva i zprava po desetiletí kormidlují náš osud zhoubným směrem k úpadku a dekadenci. Lhali Vám, zatajovali úroveň nepořádku, schovávali před Vámi realitu velkého nahrazení obyvatelstva.

Beru osud do svých rukou

Znáte mě již dekády. Víte, co říkám, co diagnostikuji, před čím varuji a co ohlašuji. Dlouho jsem byl smířený s rolí žurnalisty, spisovatele, sýčka, alarmisty. Věřil jsem v nějakého politika, který se měl jednoho dne objevit, aby převzal moji pochodeň. Kováři, drž se svého kopyta, připadalo mi. Ovšem procitl jsem. Stejně jako Vy, už jim nedůvěřuji, beru osud do svých rukou.

Žádný politik neměl odvahu zvrátit tragický osud, kterému se blížíme. Všichni ti údajní kompetentní jsou bezmocní. Prezident Macron, který sám sebe představil jako někoho nového, byl nakonec syntézou dvou svých předchůdců, toho horšího z obou. Přicházeli jen s reformičkami místo toho, aby chtěli Francii skutečně zachránit, přestože čas běží. Nemáme čas na reformy, potřebujeme záchranu Francie, a to hned.

To je důvod, proč se představuji coby prezidentský kandidát. Budu se ucházet o Vaše hlasy, abych byl Vaším prezidentem Republiky. Aby naše děti nepoznaly barbarství, aby naše dívky nemusely chodit zahalené, aby naše děti poznali svobodu, abychom jim mohli předat Francii takovou, jakou jsme ji dostali my a jakou jsme ji znali.

Abychom měli možnost zachovat náš způsob života, tradice, jazyk, vášnivé diskuze s přáteli, naše kontroverze k tématu našich dějin, módu, náš vkus pro literaturu a vybranou kuchyni. Aby Francouzi zůstali Francouzi, hrdí na svou minulost i sebevědomí ke své budoucnosti. Aby se cítili jako u sebe doma, aby se příchozí přizpůsobili jejich kultuře, ne naopak. Aby se hlásili k francouzské historii, aby prohlásili svou zem za vlastní a neměnili zdejší k obrazu cizího.

Francouzská tradice

My Francouzi jsme velký kus lidstva, naše slavná minulost se dovolává naší budoucnosti. Naši velcí literáti a umělci jsou oslavováni všude, inspirují celý svět. Objevy našich vědců, prototypy našich konstruktérů daly tempo celým epochám. Šarm našeho art de vivre uchvacuje kohokoli, kdo okusil. Poznali jsme velkolepá vítězství, překonali jsme kruté porážky. Již tisíc let jsme jednou z mocností utvářející dějiny. Budeme důstojní svých předků. Nedovolíme být něčím vazalem, být podřízení, být kolonizovaní, nedovolíme být ti, kdo budou nahrazeni.

Hledíme příšeře do tváře

Ovšem hledíme na obrovskou chladnou příšeru, co před námi stojí, odhodlaná nás pošpinit, jak to půjde. Uslyšíte na svoji adresu, že jste rasisté, že prý jste hnáni politováníhodnými, smutnými pocity. Jenže Vás žene nejkrásnější z vášní, vášeň pro Francii. Vylíčí mne v nejhorších možných barvách i termínech, nicméně já to vydržím. Odsudky, odplivnutí mne nezdolají, jelikož máme úkol ke splnění.

Francouzský lid byl zastrašován, paralyzován, indoktrinován, obviňován. Ale zvedneme-li hlavu, sundáme různé masky konformity, morové výpary se začnou rozptylovat … a své nehodné pastýře plácneme jejich vlastní pastýřskou holí. Vrátíme Francii na správné koleje, navážeme na nádherné, vznešené dobrodružství zvané Francie. Předáme žezlo budoucím generacím. Pomozte mi, přidejte se ke mně, vstaňte. My Francouzi jsme vždy nakonec překonali všechny potíže. Ať žije Republika. A především ať žije Francie!

Éric Zemmour

Kandidát na Prezidenta

Mezititulky a překlad: