Rozhovor s Robertem Destrem o cenzuře na sociálních sítích a ohrožení svobody na Západě |

Sdílet článek:

Šíří se na Západě (spolu se vzrůstající cenzurou velkých technologických společností a lockdowny pro neočkované) prvky čínského internetového firewallu a orwellovského systému sociálního kreditu?

Redaktor Epoch Times Jan Jekielek v rozhovoru s Robertem Destrem, bývalým náměstkem ministra zahraničí pro demokracii, lidská práva a práci, hovořil o stavu lidských práv ve Spojených státech a ve zbytku západního světa. Destro je profesorem práva na Kolumbově právnické fakultě Katolické univerzity v Americe.

První část video rozhovoru se věnovala závažnému porušování lidských práv v Číně, od otrocké práce v Sin-ťiangu až po státem schválené odebírání orgánů lidem praktikujícím Falun Gong. Níže si můžete přečíst český překlad výňatků druhé části, v níž se Destro vyjadřoval k aktuální situaci na Západě.

Co právě teď sledujete u nás a v jiných liberálních demokraciích po celém světě?

Jednou z věcí, které vidíme, jsou oslabené instituce. Musíme mít silné instituce. A jednou z geniálních myšlenek tvůrců americké ústavy byl dokument „Federalista 51“, kde uvedli, že nejprve rozdělili veškerou moc mezi federální a státní a pak ji rozdělili mezi jednotlivé větve. Celá myšlenka spočívala v tom, abychom měli místa, kam si můžeme jít stěžovat. Ta myšlenka spočívala v tom, že lidé, kteří nás budou chránit, jsou těmi, kteří jsou nám nejblíže, počínaje naší rodinou. A pak to postupuje nahoru. U nás máme decentralizované chápání toho, jak chránit lidská práva. V každé zemi, kde to mají centralizované, pokud tyto instituce selžou, je konec.

Chci říct, že stále čekáme, co se stane v Austrálii. Víme, že v Austrálii vybudovali internační tábor pro lidi údajně vystavené covidu. Tábory, říkáte? Kde jsou australské soudy? Austrálie má federální systém jako my, takže mají státy. Toto se děje v některých státech, v některých teritoriích. Ale člověk si říká: „Jak se tohle může stát?“ Celé Německo je uzavřené. Celé Rakousko je uzavřené. A lidé tam říkají, že se vrátili nacisté, protože celá ta myšlenka svobody jednotlivce, důstojnosti jednotlivce, může být pošlapána kvůli nějaké všeobecné představě, že se děje něco mimořádného.

To je zajímavé. Lidé budou říkat, a také říkají – a takhle se to všechno zdůvodňuje –, že přece máme výjimečný stav. Musíme to dát stranou. Musíme dát lidská práva stranou, abychom se vypořádali s touto mimořádnou situací…

Nejdřív si musíme říct, kdo je to „my“. Kdo jsou to ti „my“, kteří mají pravomoc dát lidská práva stranou? Americké chápání lidských práv je takové, že se jedná o přirozená práva. Nemám o nic větší právo pozastavit vaše lidská práva, než vy máte právo pozastavit moje. Ale pokud dovolíte lidem říkat: „Aha, vyhlášení výjimečného stavu znamená, že práva neplatí,“ pak tu bude spousta výjimečných stavů, protože je to taková vůle k moci. Je to korupce moci. Hannah Arendtová tomu říkala banalita zla. Uděláte z toho velkou byrokracii a pak je jim jedno, koho při tom semelou.

Mám poměrně spolehlivou informaci, že obecný způsob, jakým se rozhodují například představitelé provincií v mé rodné Kanadě, je založen na průzkumech veřejného mínění. Vypadá to, že výrazná většina Kanaďanů podporuje nejrůznější omezení, jako je toto. Vypadá to, že se rozhodují na základě těchto informací. Dělají to lidé, které znám, a nikdy bych nečekal, že něco takového udělají, údajně v zájmu veřejného blaha…

Ano, ale to je důvod, proč máme listiny základních lidských práv a svobod. To jsou důvody, proč máte kanadskou Listinu svobod. (V Americe) žijeme v zastupitelské demokracii, ne v čisté demokracii. Znovu opakuji, že Listy federalistů jsou pro nás poučné. Federalista č. 10 hovoří o tyranii frakcí. Když se lidé sejdou a řeknou si: „No, je v mém zájmu utlačovat někoho jiného,“ neřeknou to takhle. Řeknou: „No, potřebuji, abys ustoupil, protože já se bojím.“ Vždyť o tom byla celá McCarthyho éra. Lidé se báli. Nacisté dokázali prezentovat „zdravotně nezpůsobilé“ jako hrozbu, jako zátěž systému.

Dokázali prezentovat Židy jako existenční hrozbu pro čistotu německého národa. Myslím, že k tomu dochází pořád, a všichni víme, že média mohou být také zkorumpovaná. … Kanada vynakládá spoustu peněz na podporu médií. A nebezpečí, které si tady ve Spojených státech uvědomujeme nedostatečně, je podle mě v tom, že když vláda poskytuje peníze, tak kontroluje. Tohle právě řeší Nejvyšší soud v souvislosti s náboženstvím tady ve Spojených státech, totiž že se snaží zabránit stavu, kdy stát přímo poskytuje peníze náboženství. Protože pak by to náboženství nějakým způsobem kontroloval. To se právě děje. Ten, kdo kontroluje zlato, vytváří pravidla.

Já se vás na to musím zeptat, protože nejrůznější lidé byli vyhozeni ze sociálních sítí například za to, že vyslovili domněnku, že to, co dělaly některé autoritářské režimy, například nacisté, je nějakým způsobem podobné tomu, co se děje v místech, kde dochází k omezování těchto práv…

Jakmile o něčem nesmíte mluvit, znamená to, že se něco děje. Celá myšlenka spočívá v tom, že existuje vládou vytvořený narativ. … „Neměli byste se na to dívat.“ Facebook odepřel vstup na svou platformu lidem, kteří v podpůrných skupinách mluvili o zdravotních problémech po očkování. To je, jako kdyby řekli: „Dost už toho fňukání. Cítíme se kvůli vám nepříjemně.“

To je důvod, proč říkám, že když bych studenty učil ústavní právo, začal bych Federalistou č. 10, který hovoří o moci, povaze frakcí a nebezpečí frakcí. Frakce je prostě skupina lidí, kteří mají společné zájmy, jež jsou protichůdné zájmům někoho jiného. A Federalista 51 je o tom, jak nastavit systém tak, abyste v podstatě tyto frakce postavili proti sobě, takže nejenže se budou ovládat navzájem, ale budou ovládat i samy sebe.

Je to napsáno přímo v těch dokumentech. Myšlenka byla taková, že pokud máme vybudovat zemi z nesourodých komunit, pak musíme přijít na způsob, jak kontrolovat své vlastní tendence preferovat to své. Je to jako mramorování v plísňovém sýru. Je to prostoupeno celým systémem. A jakmile z něj nějaký kousek vyjmete, celý se zhroutí. (…)

Lidé, kteří chtějí ovládat ostatní, si vždycky najdou nějakou záminku. Chci říct, že nepochybuji o tom, že jsou lidé, kteří to tak dělají, kteří to dělají z postranních úmyslů, ale také nepochybuji o tom, že je spousta lidí, kteří si myslí, že jednají v dobré víře, a nevidí důsledky toho, co dělají. A to je původ té představy, no, nejdřív přišli pro postižené, pak přišli pro Židy a pak přišli pro komunisty. A pak najednou nikdo není nablízku a teď si jdou pro vás. O tom to je. Na začátku to má vždycky rozumné důvody.

Člověka asi nikdy nenapadne, že se ocitne uprostřed takové situace, že? Vždycky se to děje někde jinde. Vždycky je to daleko. Vždycky se najde nějaký dobrý důvod a my jako lidé si umíme věci velmi dobře racionalizovat.

Nikdy to není úplně daleko. Když se vrátíme do Spojených států, k myšlence policejní brutality, můj otec byl policista a vždycky říkal, že důvodem policejní brutality je nedostatečný výcvik a nedostatečná disciplína. Říkal, že tohle se stane, když dáte mladému člověku zbraň a odznak.

Pokud nebudou přísně kontrolováni, budou zneužívat pravomoci, které mají. No, a jakmile tyto kontroly padnou, pak se nedivte, co se stane. V této pandemii jsme dali byrokracii ochutnat moc, kterou nikdy předtím neměla, a oni ji zneužívají. Všichni víme, že ji zneužívají. Dali jsme vedoucím pracovníkům Facebooku pravomoc cenzurovat projevy jiných lidí s odůvodněním, že jde o dezinformace. (…)

Myšlenka, že Google, Facebook nebo Amazon mají právo kontrolovat, co vám říkám ve svém e-mailovém účtu, předpokládá především to, že smějí poslouchat konverzaci, s čímž jsme možná hloupě souhlasili. Ale faktem je, že to dělají. A otázkou je, zda je můžeme hnát k odpovědnosti, nebo ne. Nikdo je nezvolil, aby ovládali trh idejí. Jediný důvod, proč jim to prochází, je ten, že jim to vláda umožňuje.

… až na to, že miliony z nás si založily účty a souhlasily s podmínkami služby. Takže jsme to vlastně tak trochu udělali.

No, ano i ne. Chápeme, že my jsme ten produkt. Facebook vám říká: „Podívejte, můžete používat naši platformu. My můžeme poslouchat všechno, co děláte, a pak se můžeme rozhodnout, že vám něco prodáme. Na základě toho budeme prodávat reklamu.“ No, to je obchodní model, ale neříká, že můžete manipulovat… Nesouhlasil jsem s tím, že by s námi bylo možné manipulovat. Nesouhlasil jsem s tím, že bych mohl být cenzurován. Je mi jedno, co říkají jejich podmínky poskytování služby. Protože oni říkají: „No, můžeme to hlídat kvůli dezinformacím.“ To není pravda. Řekněte mi, jak definujete dezinformace, protože to nás vrací k naší smlouvě, že?

Pokud si ve smlouvě hrajete na schovávanou, pak jste možná porušili smlouvu, nebo možná žádná smlouva vůbec nebyla, protože nedošlo, jak říkáme v právu, k „setkání myslí“. Nikdy jsem nesouhlasil s tím, aby mě někdo cenzuroval. A kdybyste řekli: „A mimochodem, můžu cenzurovat všechno, co řeknete,“ lidé by řekli: „No, tak já půjdu někam jinam.“

To je velmi zajímavé. To je velké téma, že?

Obrovské. Obrovské téma.

(…)

Tyranie nemusí být brutální. Může být i mírná. Myšlenka, že nesmíte mluvit o tématech, která jsou ostatním lidem nepříjemná, to je tyranie. Co jiného to je?

„Mírná“ myslím v tom smyslu, že prostě používají elektronické prostředky, místo aby vás mlátili obušky. Ale věřte mi, že na začátku se to vždycky tváří pěkně. Vždycky se to dělá, „abychom ochránili někoho jiného“. Ale když s tím nebudete souhlasit, nakonec skončíte v táboře.

Myslím, že to, o čem mluvíte, se mnohým našim divákům bude možná zdát samozřejmé, ale jiným to může připadat jako příliš silná káva.

Ano. Myslím, že tak je to vždycky. Právě o tom je debata o rasismu. A aniž bychom se do toho hlouběji pouštěli, diskriminují lidé? Ano, diskriminují. Diskriminují i lidé, kteří to myslí dobře? Ano, diskriminují. Proto řešíme případy diskriminace v zaměstnání. Myslím tím, že jsem vedl řadu takových sporů. Lidé mají vždy dobrý důvod, proč dělají to, co dělají, a nemají moc rádi, když je na to upozorníte. (…)

A nakonec, když to říkáte takhle, je to tak trochu základní otázka naší doby, že?

Ano. No, je to otázka lidských práv. Když vám říkám, neoddělujte člověka od lidských práv, tak to znamená, nechtějte po mně, abych přestal být člověkem, jako podmínku pro uplatnění jakýchkoli práv, která mám. Svá práva nezískávám od vás. Svá práva získávám od Boha nebo od své lidské přirozenosti, v závislosti na… Vy tohle neřídíte. Už malé děti chápou, že mi nešéfujete, že? Vždyť z pozorování skupiny při hře víme, jací lidé jsou. Proč je to jinak, když jsme větší? (…)

Vrátím se k tomu, o čem jsme si povídali dříve: v první fázi genocidy dochází k vyloučení lidí ze společnosti. Merriam-Webster změnil definici „antivaxera“, což je samozřejmě velmi pejorativní výraz, z „odpůrce očkování“ na „odpůrce očkování a povinného očkování“. Podle mě to naznačuje to rozšíření skupiny „těch druhých“, to znamená, že teď jsme schopni je označit za antivaxery, všechny ty lidi, kteří jsou proti tyranii, použijeme-li vaši terminologii.

Nepochybuji o tom. Ale za tím vším je to, co jsem řekl dříve, že je třeba hnát pachatele k odpovědnosti. Že pokud zpochybňuji vakcínu, protože si myslím, že by mohla škodit, nedělá to ze mě antivaxera.

Soudní proces, to je rámec, v němž existují lidská práva. Rovnost znamená, že bych měl mít možnost klást stejné otázky jako vy, a to bez jakýchkoli následků. A to, že někdo někoho nějak onálepkuje, je první krok k tomu, abyste ho zbavili lidských práv. Předchází tomu kulturní krok, že jsme všichni součástí kolektivu.

V tom spočívala celá komunistická myšlenka. To byla celá německá idea o „das Volk“ (národu). Pokud jste nebyli součástí národa, tak jste se nepočítali. Vždyť mohli říct: „Pane Jekielek. Vy jste Polák. Koho zajímá, co říkáte?“

Jakmile můžete používat pejorativní výrazy pro lidi, ať už je nazýváte „antivaxer“ nebo „popírač vědy“ nebo „rasista“, nebo jakkoli jinak, je to první krok. Vytýkáte naprosto legitimní chování. Je to chování. Nakonec to, co chceme zastavit, je protispolečenské chování. A když se z kladení otázek stane protispolečenské chování, je to cesta k tyranii.