Iluze o další velké výhodě elektromobilů padla, ve skutečnosti platí pravý opak |

Sdílet článek:

S elektrickými auty je spojována spousta teoretických výhod, které praxe jejich pravidelného používání nepotvrzuje. Mezi takové zjevně patří i představa o jejich servisní nenáročnosti a spolehlivosti, ve skutečnosti jsou horší než benzinové i dieselové vozy.

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, říká se. V automobilové branži to v posledních letech platí především o elektromobilech, které jsou lidem pravidelně předkládány jako pokrok ve všech možných ohledech. Platí to i o spolehlivosti a servisní náročnosti, která by měla být citelně nižší s ohledem na méně komplexní techniku. Na papíře to dává smysl, jenže jedna věc je teorie a jiná realita.

Do hry totiž vstupuje několik dalších faktorů, které elektromobilům nesvědčí. Jednak jsou elektrická auta relativní novum, se kterými nikdo nemůže mít dekády zkušeností daných provozováním miliard aut po celém světě. A pak jsou tu baterie, které tvoří nějakých 40 procent ceny. Samy o sobě problematické nejsou, jenže jsou tak drahé, že výrobci musí šetřit, kde mohou, aby i přes vysoké ceny dosáhli kladné marže. Právě kvůli tomu ovšem spoustu věcí „šidí”, a tak je v praxi s elektromobily spojována kvalita nikoli vyšší, ale ve srovnání se spalovacími vozy nižší.

Tento problém naplno odhalila studie britského magazínu Which?, v jehož rámci bylo osloveno přes 48 tisíc lidí vlastnících takřka 57 tisíc aut. Podstatné navíc je, že s nimi pravidelně jezdí. Stěžejním se pak stalo zjištění, že během prvních čtyř let vlastnictví mělo problém s benzinovými vozy jen 19 procent jejich majitelů. U dieselů pak daný poměr vystoupal na 29 procent, u elektromobilů nicméně až na 31 procent. Jde tedy v praxi o nejproblematičtější typ aut, nikoli naopak.

Jedná se navíc jen o část problému, tou druhou je délka oprav. Na elektromobilech totiž technici musí v průměru pracovat pět dní, zatímco na benzinových jen tři dny a na dieselových čtyři dny. S ohledem na menší počet pohyblivých částí u bateriových vozů je to překvapivé, stejně jako nejčastější závady. Mezi těmi vedou softwarové potíže, které navíc nejde řešit online. Problémy jsou tedy buď komplexnějšího rázu a vyžadují osobní přístup, nebo do této škatulky zapadly i hardwarové potíže, které ale majitel pocítil jen skrze palubní systém vozu a následná omezení, proto byly kvalifikovány jako softwarové. Tomu by odpovídala i délka pobytů v servisech.

„Zejména v případě elektromobilů náš průzkum ukazuje, že za vyšší cenu nemusíte nezbytně koupit spolehlivější vůz. Proto vždy vybízíme řidiče, aby si před uzavřením smlouvy zjistili, kterým vozům a značkám mohou věřit,“ dodávají k celé záležitosti Britové. Přitom ještě zmiňují, že nejkvalitnějšími vozy bez ohledu na palivo jsou hybridy. Nikoliv však ty dobíjecí, nýbrž klasické, u kterých kapacitu baterií doplňuje spalovací jednotka. Tedy třeba Toyota Prius.

Pokud přitom vezmeme v potaz řadu dalších studií, které taktéž japonský hybrid v rámci kvality staví na první příčky, lze předpokládat, že u tohoto průzkumu nedošlo na žádné zkreslení. Výrobci elektrických aut by tedy logicky měli zapracovat na zlepšení spolehlivosti. Jenže to by znamenalo, že poženou ceny ještě výše, a to je dnes jednoduše nereálné.