Komu věřit ve zuřící informační válce?

Většina lidí se však již odnaučila myslet za sebe, číst mezi řádky, analyzovat, najít si více zdrojů a na základě různých informací si vytvořit vlastní závěr. To, co si přečtou na mainstreamu, pokládají za fakt a názor předložený médii za svůj. Vlastně ani žádný „svůj“ názor nemají. Jen málokdo hledá různé zdroje a nad získanými informacemi se zamýšlí.

O tom, co je nebo není dezinformace bych si ráda rozhodovala sama, nepotřebuji, aby mi to předžvýkávali třeba Sorosem placení puberťáci s nulovými životními zkušenostmi, ale správnou ideologickou průpravou. Odmala mi stále někdo říkal, co si mám myslet. Zejména škola a média. A už v sedmi letech, hluboko v minulém režimu, mi rodiče řekli: „Nevěř všemu, co ti řeknou ve škole.“

Uplynuly desítky let, změnil se režim a nakonec i já jsem byla nucena ve stejném věku totéž sdělit svému synovi. Nyní je tak ve své generaci jedna z výjimek, co nevolí Piráty a nemyslí si, že ČT je studnicí jediné pravdy, jak jim to vyprávěli propagandisté z neziskovky, která vymývá mozky studentům na středních školách.

Poslední dva roky nám mainstreamová média názorně ukazovala, jak vypadá lež, jednostranná propaganda, vyvolávání strachu, potlačování opozičních názorů odborníků, podpora neústavních a protizákonných kroků vlády a každodenní propaganda vybraných farmaceutických korporací.

Aby se náhodou nedozvěděli občané i jiné názory, které nerazí mainstream a vybraní, velmi dobře placení rádoby „odborníci“ typu Flegra a Kubka, zasáhli takzvaní „ověřovatelé faktů“, placení firmou Pfizer. Členem představenstva Pfizeru je i šéf  agentury Reuters, od níž všichni naši propagandisté pobírají informace. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Kruh se uzavírá.

Ale covid už netáhne, hodně lidí se stěhuje z Facebooku jinam, tedy někam, kde neřádí Sorosem a Pfizerem placení cenzoři a stále více lidí už má i své oblíbené weby, kde najdou pestrou škálu informací, jenž nejsou právě v souladu s mainstreamem.

Jenže nedávno u nás spoustu těchto webů jednoduše vypli. Zcenzurovali. A to pod průhlednou záminkou, která většinou neobstojí. Odnesly to  nejsledovanější alternativní weby, bez ohledu na to, o čem píší.

Proč taková cenzura? Zřejmě proto, aby zde nebyly už žádné weby,  podle nichž by si mohli lidé porovnávat informace a utvářet své vlastní názory. Totalitní společnost totiž jiné názory nestrpí. Musí být potlačovány a kriminalizovány. A nyní jde o válku na Ukrajině.

Jde o to, že i nyní dochází k informační válce. Takže například zatímco u nás tvrdí, že je Zelenskyj na Ukrajině, Rusko už dva dny tvrdí, že je ve Varšavě.  My můžeme věřit jedné nebo druhé straně. A ono je vlastně celkem jedno, kde tento je. Podstatné ovšem je, že nemáme ani ten druhý názor, ale pouze jeden jediný. Jako za minulého režimu. Tak je to tedy zatím alespoň u nás. Alternativa v jiných evropských zemích o tom píše už dva dny.

Informační válka zde byla u covidu, ale je i v případě války. Zatímco v době covidové bylo možné najít i jiné zdroje, než ty oficiální a udělat si vlastní závěr, dnes to u nás nelze. Naštěstí však navštěvuji většinou zahraniční weby a v žádné jiné zemi EU – mimo Slovenska – si nedovolili vypnout jediný alternativní web. Neudělali to u covidu a ani nyní.

Nutno podotknout, že v Rusku již také zakázali zveřejňování dezinformací, které se týkají války. Hrozí za to až 15 let vězení. V reakci na to například zástupci italské veřejnoprávní stanice Rai pozastavují novinářské služby z Ruska. A možná nejen oni. I to něco vypovídá.

Po celé západní Evropě si však čtenáři mohou informace porovnávat a svobodně si tvořit vlastní názor, neboť s výjimkou ČR a Slovenska nebyl zablokován žádný alternativní web v žádné jiné zemi EU. A ani mimo EU, tedy například ve Švýcarsku nebo USA či kdekoli jinde v západním světě.

Je těžké věřit našim mainstreamovým propagandistům, kteří dokázali dva roky lhát a nechutně manipulovat. Logicky tak mnozí z nás hledají i jiné zdroje. Jakékoli. A je celkem jedno, čemu kdo věří. Vždyť i ta pravda je zřejmě někde uprostřed…