Vše směřuje k měnové reformě

Současnost je v mnoha ohledech srovnatelná s dvacátými a třicátými léty minulého století. Rozvoj, globální obchodování a najednou se s penězi na chleba jezdilo s kolečkem. Tak rychle bankovky ztrácely hodnotu a naskakovaly ničím nepodložené nuly.

V průměru je v Evropě každých sto let válka a každých padesát měnová reforma. Můžete-li se zeptat babiček a pradědečků, ptejte se, nebo se podívejte, zda někde nejsou jejich zapsané vzpomínky. Jejich pohled do zaprášené minulosti hodně napoví o naší budoucnosti.

Koloběh tří generací

Pocházím z Jizerských hor. Tam žili hlavně skláři. Jedna generace byla chudá a začala tvrdě pracovat. Svým dětem dala dobré návyky a umožnila vzdělání. Druhá generace majetek rozmnožovala. Pak přišla třetí, a ta často vše promarnila.

I státy se točí v podobném kruhu. Nejdříve se začne budovat, další generace se mají lépe. A další ještě lépe. Jenže ztratí chuť budovat a chce jen čerpat, užívat si, být v pohodě.

Většina států v Evropě (i USA) žije na dluh. Závazky spolu s úroky jsou tak astronomické, že řádek v novinách nestačí na odpovídající počet nul. A pokud by existovalo tolik dolarů v bankovkách, postavíte z nich model velkoměsta v měřítku 1:1. Válka na Ukrajině tyto dluhy ještě znásobí.

Hypotéku „na pohodu“ odmaže inflace

Kdo má hypotéku nastavenou tak, že se nedostává do potíží se splátkami, například díky flexibilitě příjmů, může být spokojen. Inflace z reálné hodnoty dluhu většinu umaže. Jsou to selské počty: hypotéka za dvě či osm procent a proti tomu inflace deset, patnáct, dvacet a výše procent.

Dluhy států a veřejných pokladen se odepisují měnovou reformou. Moje praprababička ve třicátých letech minulého století postavila dvougenerační dům na vysoký dluh.

Přišla válka, obří inflace a z velké částky byla najednou malá. Inflace mezi rokem 1937 a 1945 činila 1145 % a pomohla mojí prababičce splatit úvěr na dům.

V 50. letech její dcera, moje babička, měla našetřeno na malou garsonku v bytovce. Tehdejší prezident Zápotocký národ uklidňoval, že měna je pevná. Druhý den proběhla měnová reforma a babička neměla na garsonku, ale jen na nábytek.

Jak poznat, že se blíží měnová reforma

• měnové reformy se připravují velmi utajeně a ví o nich jen velmi úzký okruh lidí, kdyby se o nich lidé dozvěděli, začali by peníze proměňovat za zboží
• veřejné finance se vymknou kontrole a státy se neúměrně zadlužují
• měnovým reformám předchází vysoká inflace
• centrální banky ztrácí samostatnost, více než udržení měnové stability se věnují financování potřeb vlády
• ekonomiky mají před provedením měnové reformy problémy se zásobováním
• lidé mají nominálně stále více peněz, ale v obchodech je stále méně málo zboží
• vzniká černý trh
• stát začíná neúměrně zasahovat do ekonomiky, reguluje ceny, často vzniká přídělový systém

Z nadhledu a v souvislostech

Stojí za to se v encyklopedii podívat, jak za sebou v našich zemích následovaly měnové reformy. A dát si to do historických souvislostí, co se v ten čas dělo, jak se měnil svět a hlavně, co tomu předcházelo.

Československá měnová reforma roku 1919 měla za úkol oddělit československý peněžní systém od ostatních částí bývalého Rakousko-Uherska. A také zlikvidovat inflační peníze, které vznikly během první světové války.

Další měnová reforma proběhla 1. listopadu 1945. Znovu zavedla československou korunu a snížila objem peněz v oběhu. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se používaly protektorátní koruny a v omezené míře i německá marka, na Slovensku Koruna slovenská a maďarské pengő. Všechny peníze byly vyměněny v poměru 1:1 za československé státovky. Každý si mohl vyměnit pouze 500 Kčs, částky převyšující 500 Kčs byly nuceně složeny na vázané vklady. Tyto vklady zůstaly zablokovány až do roku 1953, kdy byly při další měnové reformě provedené tehdejší komunistickou vládou zrušeny.

Další měnová reforma, mimo tento výčet, proběhla i v po roce 1989, jen se tomu tak neříkalo. O tom, jak se dělají měnové reformy, o příkladech z nedávné doby, jsem psal v červnu 2021 (text viz zde).

Začíná přituhovat

Guvernér České národní banky Jiří Rusnok očekává stagnaci české ekonomiky při propadu reálných mezd až o osm procent. Tato kombinace podle něj představuje mimořádný šok, jaký česká ekonomika nezažila 30 let. Podle guvernérových slov také v pololetí letošního roku může inflace činit až 14 procent, přičemž se bude ve druhém pololetí postupně snižovat.

Zpomalení ekonomiky je špatnou zprávou pro státní rozpočet. Vybere se méně na daních a bude se prohlubovat schodek státního rozpočtu. Schodky státního rozpočtu jsou financovány dluhopisy vydanými českou vládou. Problémem budou inflační dluhopisy, ty jsou totiž úročeny na základě toho, jaká je inflace. Čím vyšší inflace, tím vyšší úroky a to znamená další zátěž pro státní rozpočet.

Dluhy i množství peněz roste

Vlády se poslední dekádu nadměrně zadlužovaly s vědomím, že jejich dluhy profinancuje centrální banka. Při nízkých úrokových sazbách to nikoho významně netrápilo. Pozor by si ale měli dát všichni střadatelé.

Státní dluh vzrostl z 1,6 bilionu korun na konci roku 2019 na 2,5 bilionu korun na konci roku 2021. Jen náklady na splátky státního dluhu bude mít letos Česká republika ve výši téměř 274 mld. Kč. To jsou peníze, které vyletí komínem.

Množství peněz v oběhu roste čím dál vyšším tempem. K 31. 12. 2021 bylo v české ekonomice 5,611 bilionů korun. Většina peněžní zásoby je tvořena bezhotovostními penězi, jednodenní vklady činily 4,366 bilionů korun, krátkodobé vklady 554 miliard korun a hotovostní peníze (bankovky a mince) pouze 691 miliard korun.

Zajímavé je, že ke konci roku 1992 bylo v oběhu pouze 66 miliard korun, množství vydané hotovosti se za 30 let více než zdesetinásobilo. Horší zprávou je, že objem hotovosti v oběhu se zvyšuje stále rychlejším tempem.

V roce 1990 žilo v České republice 10,3 milionu obyvatel, nyní jsme na počtu 10,7 milionu obyvatel. Na jednoho občana vychází něco přes 60 tisíc korun hotovostních peněz.

Státní dluh je za současné situace nesplatitelný

Inflace znehodnocuje peníze a užírá úspory střadatelů. I když je už inflace dvouciferná, podle mého názoru to není dostatečné na to, aby umazala státní dluhy. Proto může vše směřovat k měnové reformě. Ohrožená není jen hotovost v oběhu, ale hlavně vklady v bankách.

Jak se na to připravit? Mít své úspory, rodinný majetek, rozloženy do více hlavně hmotných věcí. Pozemek zůstane pozemkem, kousek zlata zlatem atd.

Nesázím na dluhopisy, ať jsou sebevíce pozlacené, a v těchto časech už vůbec ne na zázračné startovní projekty. Tento čas je časem selského rozumu a velmi konzervativních hospodářů/investorů. Podstatné je udržení reálných hodnot.