Komu slouží náš strach?

Pak mi došlo, že nejde o virózu, ale o něco úplně jiného. Vláda nebojuje proti nemoci, ale pod taktovkou EU, EMA a čert ví koho dalšího, proti svým občanům. Za vydatné pomoci médií se vyvolal strach, který bylo nutno nadále přiživovat – neustálým měněním podmínek, občasnou nadějí, sliby a nátlakem…. Protože jen náležitě vystrašené obyvatelstvo je snadno manipulovatelné a ochotně se vzdá i svobody, pokud se mu přislíbí život věčný. Že už se pak nejedná o plnohodnotný život, ale jen o pouhopouhé přežívání, to už trápí jen málokoho. Hlavně neumřít na tu hroznou nemoc!

To samé s Ukrajinou. Samozřejmě neschvaluji násilí a je mi líto trpícího obyvatelstva a zmařených životů. Ale co je za tím vším? V. Putin? Ten člověk nikdy neměl mé sympatie, ale je skutečně jediným viníkem? Nebo jsou to USA, EU, ukrajinští separatisté…? Nevím. Ukrajina je daleko a já v ní nežiji, abych to mohla fundovaně posoudit. Každopádně našim politikům ani médiím nevěřím. Vzhledem k tomu, že nám po 2 léta nestydatě lžou ohledně virózy, nemám nejmenší důvod jim věřit nyní. Prostě ztratili mnou důvěru. Na druhou stranu nevěřím ani protistraně. Byť takzvané „proruské“ weby jsou zakázané a dokonce i vypnuté, všichni známe jejich stanovisko.

Ano, zuří tady válka. Informační válka. A protistrany se předhánějí v protichůdných informacích, důkazech a ve lžích. Myslím, že jako vždy bude pravda někde uprostřed.

A nesmíme zapomínat, že konflikt na Ukrajině nezačal letos v únoru, ale bojuje se tam již od března 2014 a pozadí celého problému by se zcela jistě dalo nalézt ještě dále v minulosti. Napadení Ukrajiny v únoru se však pro naši vládu stalo dobrou záminkou k další cenzuře, a to nejen webů hlásajících jiné názory ohledně konfliktu na Ukrajině, ale pro zablokování stačí i nelichotivé názory na EU a „zázraky“, které z její dílny pocházejí. Jako by si občan nemohl udělat názor sám. Musí se mu říkat, co si má myslet.

Tak se ke strachu ze smrti na virózu se přidal i strach z války. Strach, že válka dorazí až k nám. Strach, že nebude co jíst. Strach o střechu nad hlavou. Strach, že nebude dost plynu a že nebude co natankovat do auta.

A díky politice EU a jejímu Green Dealu také strach z likvidačně vysokých cen energií a tím i z chudoby a také z toho, že už ani nebude čím jezdit, když spalovací motory budou též na indexu, elektro auta nestoudně drahá, o elektřině ani nemluvě, pokud tedy vůbec nějaká bude.

A pro ty, kteří dohlédnou ještě o něco dál, se přidává strach z osekávání svobod, strach z cenzury a nastupující totality.

Máme tady nové náboženství. Náboženství strachu, které podporuje víra v jeden jediný povolený názor. Je to ideologie a ideologie je vždy nebezpečná.

Jsme vystrašení. Ale v čem nám ten náš strach může pomoci? Ovlivní nějak pozitivně naši situaci? Když se budeme bát, vyhneme se tím smrti? Ne. Strach je jen zbraní, kterou využívají proti nám ti, které si platíme ze svých daní. Věřili jsme, že budou spravovat naši zemi v náš prospěch, ale opak je pravdou. Oni sledují jen své vlastní zájmy.

Takže je to na nás. Odhoďme svůj strach a začněme normálně žít! Pracujme, milujme, družme se, bavme se a pomáhejme si. A hlavně nesledujme zprávy. Prostě žijme! Beze strachu.