Výblitek státního zaměstnance |

Sdílet článek:

Možná to někoho překvapí, ale i státní zaměstnanci mají názor. Navíc takový, který ne vždy musí souznít s tím, co se zrovna sype z oficiálních mluvících hlav. Jestli vás zajímá pohled „z druhé strany“, vstupte dále.

Kdo jsem?

Pracuji jako státní zaměstnanec v podstatě chvíli, takže asi ještě nejsem úplně zdeformován. Moje pozice je právní povahy na relativně vysokém levelu veřejné moci. Poskytuju rady, analýzy atp., nejsem tedy úředník „v užším smyslu“, nemám žádnou pravomoc, o ničem nerozhoduju, což mi naprosto vyhovuje. Osobně by se mi velice příčilo rozdávat pokuty nebo rozdělovat dotace atp. Dříve jsem léta dělal v soukromé sféře jako zaměstnanec a zrovna jsem chtěl začít podnikat, když přišel covid. Prozřetelně jsem si řekl, že to nebude dobrý okamžik pro rozjezd byznysu, takže jsem změnil plány a rozhodl se jít (dočasně) dělat pro stát. Přeci jen, kritizovat umí každý, ale vstoupit do služeb pekla a actually zkusit něco zlepšit, to udělá málokdo. Tož teď už o mě víte víc jak moje máma a můžeme k věci.

Opravdu jsou státní zaměstnanci líní a nic nedělají?

Stejně jako kdekoli jinde, asi i v tomhle platí Paretovo pravidlo. Máte cca 80 % lidí, kteří tak nějak přežívají a 20 % lidí, kteří jsou kvalitní a odvádějí skvělou práci. Ve veřejném sektoru je navíc dost těžké sehnat kvalitní lidi, protože máte platové tabulky a třídy a prostě kvalitní lidi (kromě nejvyšších pozic) adekvátně nezaplatíte, ani když jste osvícený ředitel a sebevíc chcete. Jak se říká, if you pay peanuts, you get monkeys. Naštěstí existují idealisté, kterým tolik nejde o peníze, ale baví je třeba daný obor a líbí se jim možnost podílet se na něčem, co má „vyšší smysl“ nebo větší dosah, než dělat v soukromým sektoru. Je jich ale dost málo.

Takže závěr zní: státní zaměstnance (alespoň podle mě) nelze házet do jednoho pytle. Někteří z nich odvádějí důležitou práci, bez které by to tady vypadalo ještě hůř, než jak to vypadá (já vím, je těžké si to představit). Na druhou stranu je pravda, že spousta pracovních míst se i mě zdá zcela zbytečných. Naprosto např. nechápu, proč má každý úřad vlastní IT odbor, když se stejně většinou (opět, neplatí vždy) jedná o naprostý lemply a všechno složitější než vytvoření nového uživatele se prakticky musí outsourcovat. A dalo by se pokračovat…

Názor na covid-19?

Už v době epidemie prasečí chřipky 2009/2010 jsem měl dost strach, že to dopadne jako v těch filmech, ale nakonec to vyšumělo, tak jsem si pak připadal hloupě, že jsem se bál. Takže když se začalo mluvit o covidu, čekal jsem, že se to do ČR ani nedostane, stejně jako prasovir. Někdy v únoru 2020, když se to začalo blížit k ČR, jsem to ale začal brát vážně Od začátku jsem si myslel, že to leaknulo z čínský laborky, nejspíše omylem – o kvalitě čínských bezpečnostních postupů jsem měl své pochybnosti (kdyby to bylo záměrné, tak by to asi nenechali začít v Číně). Bylo mi jasný, že to nejspíš přežiju, protože jsem mladej, sportuju, žádný dlouhodobý choroby nemám. Na druhou stranu jsem se nechtěl dobrovolně stát pokusným králíkem pro nějaký čínský virus, ani jsem to nechtěl dál roznášet. Navíc kdo ví, co když to bude mít následky z dlouhodobýho hlediska. Např. HIV taky nejdřív probíhá jako chřipka a pak po X letech se to rozvine v AIDS a zdechnete. To vlastně ani teď ještě nikdo neví, jak to s covidem bude, co se týče dlouhodobých následků.

Takže jsem se snažil chovat opatrně, tj. nosil jsem v uzavřených prostorech respirátory ještě dřív, než to bylo povinné, a to i v létě, kdy nebyly povinné ani roušky, začal jsem si mýt ruce, když přijdu domů atp. Naopak opatření, která mi přišla hloupá (např. roušky venku, zákaz nočního vycházení a scházení se s rodinou a přáteli) jsem ignoroval. Hodně jsem tedy potkávání omezil, ale řekl jsem si, že jedno setkání s kámošem nebo rodinou za týden dva, to by snad mohlo fungovat. Nakonec se mi to vymstilo a covid jsem téměř po roce pandemie chytl (a kupodivu přežil). Ale stejně si myslím, že je blbost lidi takhle zavírat, protože lidi jsou sociální zvířata a potřebujou sem tam s někým dát řeč z oka do oka. K čemu je život, který je snad ještě horší, než vězení, kde aspoň víte, že si to zasloužíte? Kdybych si měl vybrat, jestli být pořád sám doma a nechytnout covid, nebo chytnout covid a aspoň občas někoho vidět, tak si vyberu to druhé.

Vím, že tady na D-FENS hodně lidí covid zlehčuje a všechna opatření jim přijdou debilní. Já souhlasím s tím, že ta opatření často jsou debilní, nedávají smysl, nejsou odůvodněná, jsou nezákonná a asi i protiústavní. S Babišem prostě už nikdo kvalitní dělat nechce, a proto to vypadá, jak to vypadá. Na druhou stranu si myslím, že některá opatření smysl mají (ochranné prostředky v uzavřených prostorech, testování, karantény po příjezdu ze Zanzibaru apod.). Bohužel tím, že vládě kopýtek už nikdo nedůvěřuje, spousta lidí nedodržuje ani ta smysluplná opatření a nezodpovědné chování je dokonce považováno za hrdinnou formu protivládního protestu. To osobně považuji jen za další ukázku Paretova principu v praxi, a totiž, že přibližně 80 % populace jsou idioti (sorry jako). A tak jsme prostě best in covid, tj. nejvíce mrtvých v přepočtu na obyvatele (bez mikrostátů a tuším, že nás nedávno předehnalo Maďarsko), nejdéle zavřené školy atd.

Nejvíce je mi líto podnikatelů typu hospodský, restauratéři a další, kteří už přes rok nemohou podnikat. To je prostě průser, když navíc naše vláda jim není schopna reálně pomoct a jen jim hází klacky pod nohy a ještě se tváří, že pomáhá, vydělává prostřednictvím cinklých zakázek a dalších šméček. Je mi z toho opravdu smutno a to je velmi slabé slovo. Neumím si ani představit, jak je to na hovno být v kůži těchto drobných podnikatelů a jen děkuju bohu, že v jejich kůži nejsem.

Abych to uzavřel, chápu, že jsou lidi nasraný, já jsem taky nasranej, ale virus tady prostě je, ikdyž spousta lidí si té nemoci téměř nevšimne nebo má jen chřipku, tak hromada lidí na to umře nebo se jim zkurví zdraví. Jak jsem někde četl, pandemie ukazuje, že většina lidí neumí pracovat s „velkými čísly“ nebo je uchopit „mozkovým myšlením“. Ono když se řekne, že úmrtnost na covid je jedno procento, tak to zní až směšně. Jenže jedno procento z miliardy, to je deset milionů mrtvých a několikanásobně víc zkryplených (já vím, tam ještě nejsme, ale časem být můžem).

Takže jestli někomu, byť i jen zcela hypoteticky, ušetřím život nebo zdraví, když si vezmu respirátor do MHD nebo obchodu, tak proč doprdele né. Taky jednou budu starej a až přijde něco podobného, tak bych byl rád, kdyby se Češi zachovali trochu víc týmově a vysrali se z prdele na to, jestli nám zrovna bude vládnout kretén, ale používali mozek a prostě se snažili šíření té hypotetické budoucí epidemie zpomalit, co to jde. Samozřejmě ale nějak rozumně, tj. je nutné vážit, co už je moc velká oběť (ať už z hlediska lidské svobody, tak i z pohledu ekonomiky). Můj ryze laický pohled ale je, že neselhala pouze vláda, ale selhali jsme i my, jako občané této země. Teď už je ale trochu pozdě plakat nad rozlitým braníkem – odečítání lidu je téměř u konce. Snad se to alespoň podaří nějak sečíst na podzim, až budou volby.