Limity a rizika mírové mise

Nikdo si nepřeje vítězství Ruska na Ukrajině. Ale je opravdu dobrý nápad vyslat doprostřed zuřícího konfliktu mírovou misi? Jak daleko od ní bude k míru – a jak daleko k třetí světové válce?

Téměř měsíc trvající ruská vojenská agrese vyvolala nečekaně silnou, ale správnou reakci západního světa. Na pořad dne přišly nebývale tvrdé sankce, které Vladimir Putin zřejmě nečekal. Jsme svědky demontáže vztahů ve všech oblastech mezi Ruskem a Západem. To, spolu s výraznou nedůvěrou mezi oběma stranami a ruskou odvetou, přepíše svět, na který jsme byli až doteď zvyklí. Všichni budeme platit.

Pokud jsme si mysleli, že krize po pandemii covidu je nevídaná, tak proti tomu, co nás čeká, může být jen krátkou a nevýznamnou epizodou. Ukazuje se, že změna je nutná, především energetická závislost na Rusku je nebezpečná. Otázka je jak, za jakou cenu a jak dlouho to bude trvat, než energetickou závislost dostatečně zmírníme.

Přestože dodávky zbraní Ukrajině jsou některými kritizovány, je to jediný způsob, jak se mohou Ukrajinci ruské agresi bránit a tím si zajistit slušné podmínky před podpisem příměří a následných dohod. Jejich obsah bude totiž přesně odrážet skutečný stav na válčišti. Většinově jej hodnotíme podle ukrajinského narativu, který sice logicky záměrně a pochopitelně snižuje ruské schopnosti a zvyšuje jejich ztráty, jako výsledek neschopnosti ruské armády vést boj proti slabšímu. Ani Rusko neinformuje objektivně. Jsme i v informační válce. Měli bychom tyto informace přejímat s opatrností.

Nikdo si nepřeje vítězství Ruska. Ale nelze se snažit realitu nahradit přáním. Válka je krvavý byznys. Nikdo z nás nesedí v Kremlu a nevíme, jaké jsou skutečné vojenské cíle ruské armády k dosažení jejich už známých požadavků, jakými jsou nečlenství Ukrajiny v NATO, uznání Krymu jako ruského území a také problematika obou separatistických republik. I Hitlerovi trvalo dobytí poloviny Polska šest týdnů. Nemůže být pochybo tom, že ruská armáda minimálně na jihu vítězí. Ukrajina ztratila přístup k Azovskému moři. Případným dobytím Oděsy bude země odříznuta od Černého moře s nedozírnými následky.

Jsou nám také podsouvána tvrzení o tom, že je Putin vážně nemocen. To už ale slýchám 13 let včetně toho, že ho nahradí ministr obrany Sergej Šojgu. Stará písnička. Nově dle ukrajinské rozvědky, že výsledkem puče bude nahrazení Putina šéfem FSB Alexandrem Bortnikovem. I kdyby se tak stalo, co čekáme, že bude výsledkem takové mocenské změny?

Mírová mise, bezletová zóna

NATO od samého začátku správně odmítá jít do války s Ruskou federací, neboť by to znamenalo zcela jistě třetí světovou válku, kdy by jaderné zbraně zřejmě promluvily. Dopady nelze ani domyslet. Překvapuje mě polský nápad vyslání mírových sil na Ukrajinu. Přece polský premiér musí vědět, že je k tomu potřebná rezoluce Rady bezpečnosti OSN, kterou budou Rusko a Čína vetovat. Návrh, aby o takové misi rozhodlo Valné shromáždění OSN, se mi rovněž nezdá příliš realistický.

Takové síly se vysílají v momentě, kdy je konflikt spíše přerušen a vojska obou stran oddělena. Vzhledem k realitě na Ukrajině není jistota, co by vlastně byly modré přilby schopny zajistit. Všichni si dobře pamatujeme, jak nečinně ty modré nizozemské přihlížely zabíjení tisíců muslimů bosenským generálem Ratko Mladičem v Srebrenici.

Vstup na území konfliktu by Rusové považovali za jasné vojenské angažmá Severoatlantické aliance, kvůli jejímuž přibližování ke své hranici tento konflikt zahájili. Byť NATO na Rusko útočit nechtělo. Není podstatné, zda ruské obavy byly racionální, či iracionální. Vidíme, jak se Rusko nakonec zachovalo. Zcela zřejmý návod na třetí světovou válku. Je dobře, že Biden vyloučil účast amerických vojáků na mírové misi.

Z kategorie obdobných nápadů, jak zvrátit dopady ruské agrese, je ukrajinské volání po bezletové zóně. I ta by potřebovala rezoluci Rady bezpečnosti OSN. Opakovat předem jasný výsledek hlasování není třeba. Lamentovat nad tím, že Rada bezpečnosti není k ničemu, je jenom nepochopením reality současného světa. Nevím, které jiné vojenské letectvo Aliance než americké by bylo schopno ohlídat tak velkou část vzdušného prostoru nad Ukrajinou. A také Izraelci nezmění svůj postoj být zadobře jak s Rusy, tak s Ukrajinci. K tomu by bylo potřebné rozmístit značné síly prostředků protivzdušné obrany a dalšího technického zařízení. Rusko by to považovalo za vojenské angažmá Aliance, což by opět vedlo k třetí světové válce.

Ať už tento konflikt dopadne jakkoli, ať se vazby ve všech oblastech zpřetrhají či zásadně omezí, jedno je jisté. Panující nedůvěra mezi Ruskem a Západem bude bezprecedentní a obnovení důvěry bude trvat velmi dlouho. Rusko z mapy Evropy a Asie nezmizí. Nezmizí ani Rusové z Ukrajiny a dalších postsovětských republik. Nezmizí ani problém, který mohou představovat pro země, jako je Pobaltí a další.

Ani případně okleštěná Ukrajina o části svého území nepřestane být strategickým zájmem Kremlu, ať v něm bude sedět kdokoli. Bude muset najít cestu k Rusům na svém území. Nezmizí ani ruské bezpečnostní požadavky, které jsme nechtěli brát příliš v potaz (a ne všechny byly irelevantní) a které mohly být základem pro jednání o udržení bezpečnosti a míru v Evropě. Dříve nebo později budeme muset s Ruskem obnovit komunikaci. Rusko se ale bude muset chovat civilizovaně a neřešit své problémy vojenskou silou.