Konzervativní revoluce – svoboda

Stěžejní konzervativní hodnotou je svoboda. Konzervativci svobodu chápou jako součást evropského civilizačního dědictví, ustanovenou historickým vývojem a čerpající z intelektuálního, morálního a kulturního dědictví antiky, křesťanství a osvícenství. Svoboda je skvělou tradicí evropské civilizace, pevně zakořeněnou v evropském myšlení.

Konzervatismus odmítá brát svobodu jako abstraktní, univerzálně přenositelnou a nekonečně rozpínavou hodnotu. Svoboda je společensky podmíněna, je to civilizační výdobytek, nikoliv přirozený stav. Východiskem svobody je řád, který jí stanovuje nezbytné limity a hodnotový rámec, nikoliv svoboda samotná. Svoboda bude vždy taková, jaká je společnost a její instituce, morálka a zvyky. To jí dává konkrétní obsah a rozsah. Není to osamocená hodnota, ke které se lze uchýlit, pokud se proti ní obrátí společnost. Stejně tak ji nelze trvale stavět proti společnosti.

Svoboda a odpovědnost

V konzervativním pojetí svoboda ztělesňuje nezpochybnitelnou autonomní sféru jednotlivce a lidskou důstojnost. Znamená právo na soukromí a osobní a rodinný život bez nepřiměřených zásahů zvenčí, svobodu slova a myšlení, soukromé vlastnictví, rovnoprávnost a politickou svobodu ve formě účasti na demokratickém vládnutí. Vše ostatní je balast.

Svoboda musí být vždy spjata s odpovědností. A to nejen odpovědností za své činy, ale i v širším smyslu vůči sobě samému, rodině, společnosti. Západní civilizace byla postavena na provázanosti pojmů svoboda – odpovědnost za svobodně vykonané činy. Svoboda bez schopnosti uvážit a nést následky vlastních činů je bezcenná a nebezpečná. Stává se pouhým gestem v morálním vzduchoprázdnu.[i]

Konzervatismus nepopírá dopad vnějších vlivů a sociálních podmínek na lidské jednání. Odmítá však oddělit vazbu mezi svobodou a odpovědností. To totiž vede k zhoubnému závěru, že nedokonalost člověka není dána jeho podstatou, ale okolím, což přesouvá odpovědnost z jednotlivce na společnost. Společnost, která zpřetrhala vazbu mezi svobodou a odpovědností, nebere člověka vážně. Upírá mu důstojnost. Popření odpovědnosti člověka za své činy nakonec vždy vedlo i k popření jeho svobody.

Konzervatismus zde vychází z toho, že lidé jsou schopni volby. Nemusí činit jen to, co je jim přirozené, ale mohou se rozhodovat. V tomto smyslu se lidé svobodní nerodí, být svobodnými se musí do značné míry naučit. V klasickém pojetí svoboda stála na čtyřech základních ctnostech ˗ umírněnost, statečnost, moudrost a spravedlnost. Tyto ctnosti kultivovaly přirozenou lidskou touhu po volnosti do podoby svobody a dávaly svobodě základní etický rámec.

Kvalita volby

Svoboda není pro konzervativce jen pouhá možnost dělat si, co chci, je to schopnost jednat správně, zodpovědně. Neznamená jen autonomii od nepřiměřených vnějších zásahů, nýbrž i od primárních sobeckých pudů. Není to jen možnost volby, ale i kvalita volby. Problém současného Západu je, že toto pojetí opustil a většinu voleb naopak postavil na stejnou úroveň. Rostoucí společenská anomie a pocit morální krize je dána právě tím, že jako společnost požadujeme pouze možnost volby a nikoliv i její kvalitu.

Konzervativní pojetí svobody se dosti liší od liberálního, které je v současnosti natolik dominantní, že jej přijala i řada konzervativců. Pro liberály je svoboda skutečně alfou i omegou, výchozím i konečným bodem. Svoboda je nejvyšší hodnota a nejvyšší interpretační hledisko. Vše, co jí stojí v cestě, mimo svobody druhých, tak musí teoreticky ustoupit. A to mohou být právě ty společenské instituce a hodnoty, které konzervatismus považuje za stejně zásadní.

Svoboda pro liberály představuje abstraktní hodnotu, kterou lze libovolně přenášet, rozšiřovat její meze a bez dalšího kdekoliv implementovat. Člověk se rodí svobodný, společnost je pouhý součet svobodných jednotlivců a má fungovat jako platforma pro neustále rozšiřování svobody. Politický a společenský řád je v liberálním pojetí produktem svobody.

V praxi konzervativce i liberály pochopitelně svede dohromady obrana svobody před totalitou. Nicméně konzervatismus opravdu neznamená vyzdvihovat svobodu jako nejvyšší hodnotu, které musí pokaždé vše ustoupit. Naopak řada konzervativních myslitelů varovala před zhoubným vlivem radikálního individualismu, který s sebou nese liberalismus.

Člověk není atom

Svoboda jako proces nekonečného osvobozování ze společnosti a její pojetí jako individuální svévole spotřebovává sociální kapitál a žádný nevytváří a končí v posilování kolektivismu a poručníkování státu. Konzervatismus je proti chápání jednotlivce jako atomu odděleného od společnosti. Odmítá svobodu namířenou proti společnosti a jejímu vyššímu smyslu, proti elementární společenské solidaritě a slušnosti, proti zděděné kultuře.