Dojná kráva číslo jedna

Vláda chce od června do konce září snížit o 1,50 koruny spotřební daň, která u litru benzinu činí 12,84 koruny a u nafty 9,95 koruny. Je toto opatření namístě, nebo to je populismus, kvůli němuž Fialův kabinet vyhodí 4 miliardy měsíčně, jak tvrdí exministr financí Miroslav Kalousek?

Já bych to řekla asi takhle: Pokud vláda sníží spotřební daň a tím nezíská 4 miliardy měsíčně, tak tím zabrání vyhození čtyř miliard měsíčně. Protože peníze, které vláda lidem bere z kapes formou daní a pak je přerozděluje na řadu nesmyslných projektů, jsou peníze vyhozené. Jenom mi není jasné, proč se spotřební daň má snížit jenom o 1,50 Kč, když víme, o kolik ceny nejen pohonných hmot rostou.

Anebo lépe řečeno: Vím, proč se má snížit jen tak málo – protože spotřební daň patří mezi daně, kterým se nejhůř vyhýbá jakoukoliv daňovou optimalizací, takže je pro každou vládu dojnou krávou číslo jedna.

Čím si vysvětlujete, že vláda, která měsíc přesvědčivě argumentovala, proč nebude sahat k plošným opatřením, teď k jednomu sáhla? Objevil se nějaký ekonomický důvod pro to, aby svůj postoj přehodnotila?

Za posledního minimálně půl roku se status quo v ekonomice prakticky nezměnil. Tedy ne, neobjevil se žádný nový důvod k jakékoliv změně názoru. Velmi smutné je, že pokud budete číst agenturní zprávy, většinou najdete u zprávy o německé inflaci větu, která se pokouší vysokou inflaci nějak „vysvětlit“. Patrně se dočtete něco o tom, že „na vině je prudký růst cen zemního plynu a ropných produktů po invazi Ruska na Ukrajinu“, což podsouvá, že došlo k jakési změně situace. Je to asi tak chytré jako tvrzení, že v roce 2020 spadl svět do recese kvůli covidu.

Pravda je taková, že před recesí mnohé indikátory spolehlivě varovaly už v průběhu roku 2019. Už tehdy na podzim bylo jasné, že v příštím roce se výrazně zhorší podmínky proplácení faktur a ekonomika dostane náraz. Uzavírky ekonomik v souvislosti s covidem přišly „tak akorát“ perfektně načasované, aby to vypadalo, že byly jedinou a skutečnou příčinou následné recese. Také nyní se válka na Ukrajině náramně hodí jako hromosvod a „vysvětlení“, proč máme vysokou inflaci. Všichni ale víme, že inflace začala prudce růst už během roku 2021 a ukrajinská krize ji už jen dorazila a zpečetila. Bez války by byla o pár procentních bodů nižší, ale stejně by byla dvouciferná.

Významný podnikatel v oblasti dopravy Radim Jančura prohlásil, že dopravci mají zdražit, ne chodit s nataženou dlaní. A to zdražení nafty by měli naúčtovat zákazníkům, nikoli žádat pomoc od státu, protože peníze podle něj bude vláda potřebovat na pomoc občanům postiženým energetickou chudobou. Proč by ale dopravcům a cestujícím vláda pomáhat neměla, těm zasaženým energetickou chudobou však ano? Kde je klíč k tomu, komu pomáhat, a komu ne?

Není žádný takový klíč. Vláda zná jediný způsob, jak ekonomiku ovlivňuje: Přerozděluje. Jedněm bere, druhým dává. Komu může brát: Jedině těm, kdo umí něco vydělat. Když vezme těm, kdo produkují a ekonomiku táhnou, k čemu to nutně musí vést? Nutně a nevyhnutelně musí větší zatížení těch, kdo produkují, směrem k těm, kdo neprodukují, ekonomku zpomalit. Neboli čím víc přerozdělujeme, tím víc zpomalujeme. Čím víc zpomalujeme, tím víc v průměru chudneme. Jediná pomoc spočívá v tom, snížit přerozdělování, aby produktivní mohli produkovat víc a celá ekonomika aby tak rostla rychleji, tedy aby v průměru rostla i životní úroveň těch nejchudších. Je to matematicky prosté. Ale nepohodlně se to politicky prodává.

Z podobného soudku je i dotaz na zvažování vlády regulovat marže prodejců pohonných hmot. Ministr Zbyněk Stanjura potvrdil prodloužení kontrol marží až do 30. září. Usoudí-li ministerstvo financí během dubna, že marže adekvátně neklesly, mělo by dojít okamžitě k jejich regulaci „z moci úřední“ – tedy k nastavení nějakého maximálního limitu. Je podobný krok tím, co bychom od vlády, která se sama označuje za středopravicovou, očekávali?

Pan Stanjura nerozumí ekonomii. Kdyby rozuměl ekonomii, věděl by, že kdykoliv omezí cenu, omezená cena navýší poptávku a omezí nabídku, takže vznikne nedostatek. Prostě pokud by vláda šla ještě dál a chtěla třeba ceny stropovat nebo nějak administrativně nastavovat, okamžitě bude z pohonných hmot nedostatkové zboží, takže u pumpy si nenatankujete, budou zavedeny příděly a na černém trhu cena pohonných hmot vysoce překoná ceny dnešní. To je pouze a jen bezemoční, prostý popis ekonomického mechanismu, který by nastal při cenovém moratoriu. Nezlobím se na pana Stanjuru, že ekonomice nerozumí. Odsuzuji to, že o tom, čemu nerozumí, rozhoduje.

Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý v rozhovoru na Seznam Zprávách informoval o tom, že podle aktuálních čísel podnikatelé zvyšují mzdy, v nominálním vyjádření se to blíží k deseti procentům. Navzdory inflaci by se přimlouval za to, aby k žádnému růstu platů nedošlo ve veřejné sféře, pokud by její růst nebyl takový, že už by to pro některé bylo sociálně neúnosné. Je podle vás vláda natolik sebevědomá, aby i tváří v tvář možné inflaci ve výši 13 procent, kterou očekává Hospodářská komora, odolala předpokládanému tlaku státních zaměstnanců na zvýšení jejich platů?

Neodolá. Je to přece vláda. Rozdává z cizího, z cizího krev neteče. To teče jenom krev podnikatelů, kteří to musí zaplatit ze svých daní.

V pátek se podařilo poslancům hnutí ANO zablokovat ve Sněmovně projednání novely zákona o střetu zájmů, která zavádí vymahatelný zákaz politiků vlastnit média. „V demokratické zemi jsou svobodná média a občané hlídacími psy mocných. Ničení svobody tisku vede ke korupci a úpadku životní úrovně,“ zdůvodnil to jeden z předkladatelů změny zákona Jakub Michálek (Piráti). Je vlastnictví médií natolik specifické, že je třeba ho zákonem politikům zakazovat? Co ještě by se politikům mělo zakázat vlastnit?

Nemyslím, že tohle je správná cesta. Rozumím, jak to je myšleno, ale provedení je špatné. Je samozřejmě problematické, pokud například nějaký oligarcha skoupí většinu tisku v zemi a následně si začne vytvářet svou vlastní mediální realitu ve svůj prospěch. Na druhou stranu, podívejme se na to tak, že pokud v nějaké zemi jsou voliči ochotni volit takového oligarchu, pak se patrně jedná o natolik politicky nevyspělou zemi, že si – obrazně řečeno – lidé nic jiného ani „nezaslouží“. Tyhle zákazy jsou příliš účelové. Snaží se vynutit civilizovanost politiky tam, kde politika civilizovaná být nemůže, protože voliči prostě takovou necivilizovanou politiku preferují.

A jakmile začneme zakazovat vlastnictví médií, otevíráme tím Pandořinu skříňku. Potom zakážeme politikům vlastnictví půdy, vlastnictví podniků, vlastnictví bankovních účtů… A potom zakážeme vstup do politiky jakýmkoliv úspěšným lidem, kteří vlastní cokoliv, takže povolíme politiku dělat jen lůzrům? Takto je to samozřejmě dotaženo do absurda, ale dobře to ukazuje princip.