Žijeme ve velmi zvláštní době. Nikdy by mě nenapadlo, že se třicet let po revoluci budeme vracet ke kontrole marží obchodníků, a dokonce se bude zvažovat její regulace. Není to přitom jen český fenomén. Podobné levicové tendence jsou i v okolních zemích.
Inflace přitom v Evropě nepřesáhla ani 20 % a už se využívají extrémní nástroje. Co by politici dělali, kdyby byla opravdu velmi vysoká?
Vše začalo u čerpacích stanic a rafinérií, které měly údajně vysoké marže a bylo potřeba je zkontrolovat a slovně varovat, že pokud sami dobrovolně marže nesníží a finální ceny pro zákazníka nezlevní, přijde sankce v podobě cenového stropu.
Po boji s drahým benzínem se politici dále zaměřili na potraviny. Ty jsou také drahé a údajně je problém nikoli v zemědělcích a potravinářích, ale v obchodnících. Dokonce se zvažuje to, že budou zveřejněny ceny v rámci celého výrobního řetězce, aby zákazník viděl, kdo si kde na čem mastil kapsu. Možná si budete myslet, že jako pravicový ekonom podobné věci s opovržením odmítnu, ale já si myslím, že to není nic proti ničemu. To, že bude mít zákazník více informací, mu neublíží. Trh se tím jen zpřehlední a konkurence věc vyřeší.
Problém by ale byl, kdyby stát přišel s tím, že by se měly marže regulovat a ceny zastropovat, což by trh deformovalo. Výsledkem by nebylo více zboží za nižší cenu, ale naopak nedostatek zboží a prodej s tuzérem. To jsou základy mikroekonomie.
S maržemi opatrně
Do konce dubna má vláda rozhodnout, zda bude marže regulovat. Nicméně po prohlášeních premiéra Fialy předpokládám, že tento návrh i přes extrémní politický tlak nakonec neprojde.
Vláda už přichystala jiné kroky na zlevnění pohonných hmot. Schválila snížení spotřební daně na naftu a benzin o 1,50 koruny na litr. Snížení spotřební daně bude platné od 1. června do 30. září. Je to tedy jen dočasné řešení pro krizovou situaci spojenou se zdražením pohonných hmot kvůli válce na Ukrajině. Sice bych vítal, aby bylo řešení trvalé, ale chápu, že státní pokladna je prázdná a z pohonných hmot se dobře vybírá. Dalším krokem vlády ke zlevnění pohonných hmot je zrušení povinného přimíchávání biosložky.
To jsou všechno ale jen marginálie, které lidem moc nepomohou. Jestliže má nádrž auta 40 litrů, tak na jednom plném natankování za více než 1600 Kč bude spotřební daň nižší jen o 60 korun. Jestli rodina bere plnou dvakrát měsíčně a „akce“ trvá 4 měsíce, je to úspora 480 Kč. Žádný zázrak.
Hodně lidí v současné zjitřené atmosféře přistupuje k marži jako k zisku. Tak to ovšem není. Marže pokrývá náklady spojené s provozem, energiemi, zaměstnanci atd. Zisk je daleko menší. Vysoká marže může být v dnešní drahotě spojená i s nízkým ziskem. Regulace by tedy byla velmi riskantní, protože stát neví, jak přesně provoz podnikateli podražil. Stát nedokáže určit, jaké marže jsou férové a jaké už ne.
Ke kontrole trhu existuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který by měl zakročit například proti kartelům, které by obíraly spotřebitele. Rozhodně by ale jeho práci neměla suplovat vláda a jednotlivá ministerstva. Politici se zkrátka musí smířit s tím, že nás teď čeká období zvýšené inflace, a dokud se svět nevzpamatuje z lockdownů a války na Ukrajině, tento stav se nezmění.
Jaká je tedy tržní odpověď na vysokou inflaci? Nikoli regulace marží, ale větší konkurence. Je potřeba, aby bylo snazší podnikání. V posledních letech jsme však viděli opačný trend a teď nás to dobíhá.
Vladimír Pikora, Reflex
(2 votes, average: 0,00 out of 5)
Loading... 
Jaká konkurence když nemůžete nic produkovat bez energie, jste na palici komplet. Ale to je to tu 30. let že si koupíte za peníze, to můžou a dělají tiskárny banksterů. …možná že mají své loutky všude a mnohé by to ukazovalo.