„Oprávněnou výhradu svědomí nelze ztotožňovat s jakýmkoli subjektivně vnímaným nesouhlasem s právní povinností… nýbrž tento nesouhlas musí být svým nositelem vnímán jako bezpodmínečná povinnost respektování určité závazné mravní normy v konkrétní situaci, musí jít o vážné, mravní rozhodnutí v rovině dobra a zla.“ (Nález Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 1253/14.)
Vím už dva roky, že právní stát zemřel a nic z toho, co před “pandemií” platilo, dnes dávno není bernou mincí. Proto mne nikterak nepřekvapilo, že NSS (rozhodnutí č.j. 8 Ao 5/2022-67 ze dne 21. 4. 2022) poslal Davida s výhradou svědomí zase do háje zeleného. Soudy zkrátka a dobře nejsou žádnými ochránci práv a svobod jednotlivce, ale staly se prodlouženou rukou moci výkonné a postaví se za jakoukoliv zhovadilost, kterou vláda na svoje občany uplete.
Nejvyšší správní soud se uchýlil ke své obvyklé lži, že žádné mimořádné opatření neukládalo nikomu povinnost se naočkovat. Neočkovaní se jen měli smířit s tím, že nebudou moci dělat vůbec nic a měli být vděční a líbat vládě ruce za to, že si vůbec směli jít nakoupit nebo dokonce jezdit veřejnou MHD, ačkoliv jsou jen slušnými občany trpěnými prašivými nezodpovědnými psy, kteří do lidské společnosti vůbec nepatří.
NSS jen zopakoval svoje trapné řečičky z předchozího rozhodnutí a znovu tím popřel celý koncept nepřímé diskriminace, který všechny státní instituce a nevládní organizace celé roky tak pečlivě budovaly (z toho bych koneckonců měla mít asi radost už kvůli politickému islámu, kterému byl tímto názorovým obratem NSS zasazen celkem tvrdý úder pro další nářky např. nad zakazováním zahalování).
Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 1. 4. 2022, čj. 8 Ao 1/2022-62, výhrada víry při přezkumu OOP, zabýval otázkou, zda není napadené mimořádné opatření nezákonné a nepřiměřené tím, že neobsahuje výjimku v čl. I bodu 15 pro osoby, které se nemohou nechat naočkovat z důvodu své víry nebo náboženského přesvědčení. Nejprve v části IV.3 K namítané diskriminaci zdůraznil, že mimořádným opatřením nebyla uložena povinnost k očkování proti onemocnění covid-19. Následně vysvětlil, proč čl. I bod 15 mimořádného opatření nebyl přímo nebo nepřímo diskriminační ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny vůči osobám buddhistické víry a proč není mimořádné opatření nezákonné, jestliže výše zmíněnou výjimku neobsahuje…Nad rámec toho pak soud uvedl, že i kdyby v podstoupení dobrovolného očkování navrhovatelce skutečně bránila její buddhistická víra, byla mimořádným opatřením omezena toliko ve využívání zbytných služeb. Zásah do práv a právem chráněných zájmů byl proto i z tohoto pohledu přiměřený.
Ta soudní klasifikace prakticky všech součástí lidského bytí v moderní kulturní společnosti jako zbytných mne asi nepřestane děsit. Vážně se máme spokojit s tím, že nám stát dovolí si nakoupit mouku, když se mu nějak znelíbíme? Můžeme tedy být jedním razítkem na papíře deklasováni na jakési podlidi, kterým nenáleží lidská práva, když nebudeme dosti poslušní? Z pohledu soudců ano.
Z toho všeho, co se za poslední dva roky odehrálo u soudů, si odnáším jediné: neexistuje žádná Listina, žádná Ústava ČR, žádný právní pořádek. Nejsme nijak chráněni proti naprosté zvůli státu, kterému jsme vydáni na milost a nemilost. Stát je náš velký, velký a ještě jednou velký nepřítel. Vedle této depresivní pravdy je tu ale i jiná, dobrá, příjemná – v nouzi najdete ty nejlepší přátele. To vám garantuju.
Garantuju vám taky to, že se i přes samý soudní neúspěch rozhodně nevzdávám a nehodlám se jen tak vzdát. Těším se, příšerný a nenáviděný státe, na další (nejen covidí) souboj nejpozději podzim, ale když si čtu samé lepší zprávy o ukrajinských migrantech a o tom, jak (bohužel) drtíš svoje vlastní občany, tak předpokládám, že i dřív. Pevně věřím, že ani ostatní lidé ti to nedarují, protože to, co předvádíš a jak moc škodíš lidem, je neúnosné. Ještě pevněji ale věřím, že se lidi nenechají zničit a že budou prostě a jednoduše žít a najdou nakonec nějaký nový modus vivendi, který třeba bude zase pár let fungovat, než se najde nějaký jiný šílenec, kterému bude takovým trnem v oku, že se rozhodne všechno rozmetat a nenechat kámen na kameni. Ostatně, tohle lidstvo dělá od svého vzniku – snaží se přežít a hlavně radostně žít navzdory těm nahoře.
(15 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář