Alzheimer kontra historie |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Ve zprávě o setkání kancléře Scholze s Bidenem se na stránkách Bílého domu dočteme, že kancléř se téměř v první větě zmínil o Putinově interview Tuckerovi Carlsonovi. Podle kancléře bylo Putinovo interview směšné. Biden asi usnul hned na počátku interview, protože na kancléřovu poznámku odpověděl nerelevantní frází. Co se zdálo Scholzovi na interview tak směšného? Putinova obsese s fenomenem nacismu a fašismu na Ukrajině? Prezident v kostce předložil téměř exaktním způsobem fakta o afilaci ukrajinského nacismu s hitlerismem, některá téměř totožná s tím, co píše v pamětech velký německo-polsko-židovský literární kritik Reich-Ranicky, který dělal tajemníka Judenratu v ghettu. Na konečnou likvidaci Židů nasadili Němci ty nejbrutálnější, pod vedením salzburgského SS Hermanna Hoefleho ukrajinské a litevské fašistické bojůvky. Reich-Ranicky píše, že nikdy moc nedůvěřoval německé komedii o denacifikaci a vypořádání se s antisemitismem, píše, že liberální noviny Frankfurter Allgemeine, kde vedl literární rubriku, kvůli pokrytectví redakce, raději vůbec nečetl. Kancléřův úšklebek nad Putinovým interview je rozšifrovatelný v těchto intencích.

Ruský prezident odhalil další velmi šokující poznání – když Obamovi na faktech dokazoval americké vměšování na severním Kavkaze a podněcování k teroristické válce, prezident prohlásil, že to zodpovědným vytmaví. Pak se ukázalo, že zodpovědní, tj. šéfové tajných služeb mají větší moc než prezident. Putin citoval řadu podobných případů, kdy se s americkými prezidenty na něčem dohodl, ale mocní v pozadí to ignorovali.

Ruský prezident se snaží obnovit národ a vrátit zpátky do historie, z které Rusko v sovětském období a liberálních devadesátých letech vypadlo stejně jako západní svět. Je to velká fascinující výzva, která fascinuje i Američany, jak je patrno z komentářů k interview. Američané jsou mladý a vitální národ a na mladé národy má historie velký pozitivní vliv, USA se v jiné politické konstelaci otevřou spolupráci s Ruskem, tady je velká šance pro západní civilizaci. Evropa je uschlý sešlý kontinent bez vitality a perspektivy, a dnešní Česko bez politické vůle v degenerativních parametrech vyniká, s poníženou tváří psa čeká, kdo se ho zmocní, cokoliv, jen ne vlastní existence.

Lenin administrativně začlenil do sovětské Ukrajiny obrovská ruská území, která k ní nikdy neměla žádnou vazbu. Putin v interview z historie nevyvozoval žádné nároky současného Ruska na území Ukrajiny, po rozpadu SSSR Rusko i Putin respektovali status quo i za cenu ztráty obrovských ruských území. Situace se změnila po puči na Ukrajině v roce 2014, který organizovaly západní státy, puč přepsal osnovu o níž se opíralo schema postsovětského uspořádání.

Putinova racionalita je podřízena historickému rozumu, o němž OyGasset psal, že je racionálnější než samotná abstraktní nebo fyzikální racionalita. Jednoduchá fakta přítomnosti jsou pochopitelná až v komplexním pohledu historického rozumu, teprve historický rozum je schopen vysvětlit, jak fakta povstala. Putin měl příležitost indiskrétním způsobem odhalit malost svých západních partnerů, kterým vidí až do ledví. Zůstal elegantním a ani náznakem se nepustil do ničeho takového, přitom u západních politiků je pomluva a špinění druhé strany úplně běžnou záležitostí. Nezvolil komunikační formu, na kterou jsme od politiků zvyklí, jasně popsal fundamenty, na nichž ruská politika staví. Neschopným a intelektuálně průměrným evropským politikům nezbývá než interview klasifikovat v termínech prázdných pojmů a pomluv.

Originální americký politolog a politický komentátor Rod Dreher v Evropském konzervativci píše , že pokud je západní elita rozechvěná strachem z Putinovy propagandy, může být klidná, Putina evidentně žádná propaganda nezajímala. Spousta lidí, kteří komentovali poznámku Elona Muska k Putinové interview, vyjádřilo fascinaci nad tím, jak prezident perfektně ovládá historii, mnozí ho srovnávali se západními politiky dnešní doby. Dreher píše, že devadesáti minutové interview bylo pro Putina ztraceným časem, ale na druhé straně to současně byla politická událost první kategorie, totiž velká lekce v našich děsivých časech. Podle Drehera se Putin neměl utápět v dlouhých výkladech a měl jednoduše propagandisticky vysvětlit Evropanům a Američanům fakta a argumenty, která jim mainstreamová média zatajují. Putin ovšem na Tuckerovův pokus vést hovor tímto easy směrem, se zeptal půjde-li o hlubší hovor nebo banální talk-show, Tucker souhlasil s hlubším zamyšlením. Podle Drehera si můžete myslet o Putinovi cokoliv, ale je rázný, bojovný a myslí mu to. Dal americkému partnerovi lekci o tisícileté ruské historii.

Člověka jímá hrůza když vidí, kdo vede Rusko a kdo USA. Je to ještě horší, bezpochyby Putin vládne, kdo vládne v USA se neví. Putin staví na historii, Američané i Evropané mají problém pochopit, co se stalo před pěti minutami. Na Západě se cituje historie pouze jako berlička k dosažení něčeho okamžitého. To je důvod, proč se dnes Američané utápí v levičáckých totalitárních katastrofách jako je boření historických monumentů a soch amerických velikánů, přepisování historických knih atd. a děje se to bez protestů.

Putin opravňuje historií nárok na východní Ukrajinu, podle Drehera je v tom velký rozdíl od amerického historického chápání. Rusko má komplikovanou historii s územím, které se dnes nazývá Ukrajina. Nemusíme se nutně ztotožnit s Putinovým závěrem vyplývajícím z historie – Rusko se musí zmocnit zpátky těchto území – abychom pochopili, že mu na historii záleží způsobem, který dnes mnozí nedokáží ocenit. Jestli se Putinovi aspoň trochu podařilo někomu otevřít cestu k pochopení, co znamená historie, bude to dobrý skutek.