SP
Když 19-letá Aleysha Ortizová v květnu řekla členům Hartfordské městské rady, že veřejný školský systém ukradl její vzdělání, musela si zapamatovat svůj projev pomocí funkce talk-to-text na svém telefonu.
Ortizová, byla v té době seniorkou na Hartfordské střední škole.
To proto, že se nikdy neučila číst nebo psát – navzdory tomu, že navštěvovala školy v Hartfordu od doby, kdy jí bylo 6.
Ortizová, která přišla do Hartfordu z Portorika se svou rodinou, když byla mladá, bojovala s jazykem a dalšími výzvami na cestě. Ale souběh okolností, zjevné apatie a institucionální setrvačnost ji protlačily nahodile školním systémem, podle Ortizové, jejího prokurátora a okresních úředníků.
Tito úředníci v prohlášeních, že její právní zástupce říká, že vykazuje „šokující“ vzdělávací zanedbávání, uznali, že Ortiz nikdy nedostala instrukce ve čtení.
Když 19-letá Aleysha Ortizová v květnu řekla členům Hartfordské městské rady, že veřejný školský systém ukradl její vzdělání, musela si zapamatovat svůj projev.
Ortizová, která byla v té době seniorkou na Hartfordské střední střední škole, napsala projev pomocí funkce talk-to-text na svém telefonu. Opakovaně si ho vyslechla, aby si ji zapamatovala.
To proto, že se nikdy neučila číst nebo psát. Navzdory tomu získala diplom letos na jaře poté, co zlepšila své známky na střední škole – s pomocí funkce řeči do textu – a dostala se na čestnou roli. Studovala na univerzitě v Connecticutu letos v létě.
Jenže jak Aleysha tvrdí v nedávno podané žalobě, konkrétní školy, kam chodila, naprosto selhaly. Když tedy loni na jaře maturovala, byla podle svých slov stále ještě prakticky negramotná. Z nefunkčnosti však viní celý systém amerického veřejného vzdělávání. Žaloba tedy míří proti městu Hartford a tamější radě pro vzdělávání.
A k tomu přidala ještě učitelku Tildu Santiagovou, která měla dívku po nástupu na střední školu na starost coby speciální pedagožka, ale údajně ji celý rok v podstatě pouze jen šikanovala. Školy pak podle žaloby nijak nebraly v potaz její postižení, například tím, že by jí upravily výukový program. Podle webu Connecticut Mirror nyní Aleysha žádá odškodné v celkové výši tří milionů dolarů (necelých 75 milionů korun).
Když bylo dnes devatenáctileté Aleyshe Ortizové pět let, přestěhovala se s rodinou z Portorika do Hartfordu v americkém státě Connecticut. Její rodiče pro ni chtěli zajistit školu, kde se bude s postiženými dětmi pracovat lépe, než jak tomu bylo právě v Portoriku. Již tam totiž byly dívce diagnostikovány hyperaktivita, porucha soustředění a takzvaná porucha opozičního vzdoru. Vedle toho trpěla také vadou řeči.
A jak mohla negramotná dívka odmaturovat? Vlastně to nebylo až tak složité. Učitelský sbor totiž sice věděl, jakými problémy Aleysha trpí, ale nikdo se tím nechtěl zabývat. Vyučující ji tak nezřídka v podstatě doslova ignorovali, případně jí dávali úkoly nesouvisející s výukou, nebo ji rovnou nechali odvést ze třídy. Vzhledem ke svým diagnózám se u ní projevovaly jisté problémy s chováním, a tak spoustu času trávila po učitelských kabinetech a sborovnách, místo aby se ve třídách účastnila vyučování. A když už ve třídě byla, učitelé ji vždy „zabavili“ nějakými jednoduchými činnostmi, jako je například obkreslování písmen či obrazců. Většinou tedy ani nedostávala známky.
„Jiné úkoly spočívaly v tom, že jsem buď zametala podlahu, nebo jsem jinak uklízela ve třídě, třeba jsem rovnala knihy,“ popsala Aleysha webu The Washington Post své běžné činnosti při vyučování. Kvůli tomu se navíc cítila značně odloučená od svých vrstevníků. Podle školních záznamů tak byla úroveň jejího vzdělání na úrovni mateřské školy, přinejlepším pak první třídy.
Pomohly moderní technologie
A když už nějaký alespoň částečně standardní úkol dostala, většinou tedy domácí, pomohly moderní technologie. Výklad v hodinách si nahrávala a pak jej znovu poslouchala. Texty pak diktovala do mikrofonu a prostřednictvím softwaru na přepis řeči je zaznamenávala do dokumentů, které následně vytiskla a přinesla do vyučování. Ve druhém ročníku na střední škole dokonce za jeden takový text dostala jedničku. Na tuto metodu tvorby textů si však časem zvykla a začalo ji to bavit. „Psala“ tímto způsobem různé příběhy, a dokonce i básně. A vytvořila tak i závěrečnou práci nazvanou Speciální pedagogika: systémové selhání. Díky ní absolvovala s vyznamenáním.
The Washington Post se nijak nezmiňuje o tom, proč Aleyshu nenaučili číst a psát rodiče, ale zato popisuje její snahu naučit se to sama prostřednictvím karaoke. Podle zpěvu se tak snažila nazpaměť zapamatovat písmena, která odpovídala jednotlivým slovům v textu písně.
Navzdory učitelům, kteří jí říkali, ať to na vysoké škole ani nezkouší, se dostala na Connecticutskou univerzitu, a to s pomocí další práce, v níž popsala své zkušenosti se vzděláváním na nižších veřejných školách. Sama si ale uvědomuje, že negramotnost by ji v budoucnu zásadně limitovala při hledání zaměstnání nebo třeba při snaze získat řidičské oprávnění.
S reakcí moc dlouho nečekali ani místní politici, kteří chtějí školskému obvodu za tak špatnou práci snížit financování. Jenže to by podle jeho mluvčího situaci ještě zhoršilo, protože tamní školy již nyní bojují s velkým nedostatkem personálu. Podle místních médií navíc k nezanedbatelnému snížení rozpočtu hartfordských škol došlo již letos v květnu.
Nezisková organizace Connecticut.
Smáli jsme se sovětským výdobytkům, ale ani tyto zázraky nedokázali. Až americký svět zázraků a neomezených možností nám otevřel oči.
(8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Pro média je takovej debil požehnáním. Stejně „chytré“ jako je ona to presvědčí, že chyba není v nich. O něco chytřejší to pobaví a ty oprovdu chytří a mouří ví, že je vyhozený čas se tím zabejvat. Debil zůstane debilem i když je mediálně známej.
OK, tak škola na ni kašlala. Ale to neměla rodiče? To si nevšimli, že holka je negramotná? Nebo je tak postižená, že by se číst stejně nenaučila?