Amerika zastavuje vojenskou pomoc Ukrajině |

Sdílet článek:

JANA MARKOVÁ

Snažil se jak mohl, ale Zelenského diplomatické selhání už ani až trapně přehnaně poníženou omluvou ukrajinský parlament nespravil.

Můžete to zkoumat z jaké strany chcete, ale pokud si neuvědomíte realitu, ničeho se nedoberete. Evropa je zděšena. Ukrajina je zděšena, naše vládní reprezentace je zděšena. Ale jako co čekali? Trump přece od počátku avizoval, že hodlá zastavit válku. Nic víc, nic míň. A on ji nakonec zastaví. Jen to bude ještě o trochu víc bolet. Problém nás Evropanů je, že jsme si zvykli na různé tanečky a šaškárny kolem, a neumíme myslet racionálně. Neumíme racionálně a pragmaticky jednat. My všechno halíme do různých závojů ideologií, ismů, pomyslných dezinformací a dalšího marastu, až se neumíme podívat drsné pravdě do očí. Jenže ona nakonec vždycky vyleze na povrch, ať se nám to líbí nebo ne.

Zelenský to v Oválné pracovně nezvládl a nebylo to poprvé. Podívala jsem se na jeho jednání s bulharským prezidentem Radevem v roce 2023, který Zelenského rozzuřil tím, že řekl, že konflikt nemá vojenské řešení. Pak už to bylo jako přes kopírák. Zelenský se měl poučit, leč zhýčkán servilní a klanící se Evropou se nepoučil. Udělal zásadní chybu, kdy si myslel, že se může k Trumpovi chovat jako k Fialovi. A narazil. I s Radevem narazil. Ječeli na sebe před kamerami podobně a i výsledek byl zřejmě podobný. Jen ten zaskočen Zelenského útočností novináře tenkrát nakonec poslal pryč.

Teď chce Bílý dům jednoduše a avizovaně prosadit dohodu, ale Zelenský se o tom odmítl bavit. Odmítá se bavit proto, že podle něj nemá smysl s Putinem jednat. Ale jak jinak chce dosáhnout míru? To, že Rusko Ukrajina vojensky nerozdrtí, je prostě už jasné. A je úplně jedno, jak moc se to komu nelíbí. Přání zde není otcem myšlenky a už vůbec ne skutku. Je nesmysl zatvrzele odmítat jednání. A přesně proto se vytočil J.D. Vance. Zelenský pak zkusil naskočit na starou písničku (která je nesmysl, ale Evropa a zvláště u nás mu to mainstreamově žereme) a vystoupil s tím, že Ukrajina bojuje za Západ, a že když Putina nezastavíme teď, tak po Ukrajině celý ten Západ schlamstne. Jedním dechem ovšem dodáváme, že Rusku dochází všechno včetně polních lopatek a čipů z praček. To nevidíme, jak si odporujeme?

No nic. Poté do debaty hned po Vancovi naskočil Trump, kterého dožralo právě to, že na něj Zelenský tyhle triky zkouší. A pak už to jelo. Zelenský měl ještě šanci to uklidnit, ale už jen za cenu toho, ze přistoupí na hru profesor a studentík. To ale není Zelenského styl. Uvěřil, že je lídrem svobodného světa, takže trval na dialogu já pán-ty pán, na skákání do řeči reagoval skákáním do řeči a podobně. To je sice férové, ale v dané situaci to nebylo moudré. Nastoupil na Trumpa podobně, jako právě na toho bulharského prezidenta. A byl opět vykopnut.

A jak správně Trump říká, Zelenský nemá karty, se kterými by hrál. Má vyčerpané vojsko zakopané po zimě, má nehynoucí, leč víceméně teoretickou podporu Evropy, která za něj umírat nebude, má Rusa jdoucího k Dněpru, a bez americké pomoci nemá ani teoretickou šanci to vojensky změnit.

Takže teď si ukrajinský parlament může podle svého prohlášení ala Kim Čong Un „hluboce velebit a respektovat aspirace skvělého amerického lidu na komplexní obnovení globálního vedení Spojených států“ jak chce, ale nebude mu to nic platné. Spíš by se měl snažit najít někoho jiného, kdo dokáže vyjednávat lépe a radostněji. I když výsledek toho jednání zjevně moc radostný nebude. Nicméně bez něho nemusí být brzy už ani Ukrajina. Toto berte jako realistické zhodnocení situace, nikoliv jako něco, co by mi dělalo radost.