Pak přišla plíseň bramborová, které se mírné deštivé klima také zalíbilo a protože je to svinská potvora, nebylo proti ní obrany. Dokonce ta plíseň napadala už sklizené uložené brambory. Výsledkem byl příšerný hladomor, který byl tak veliký a rozsáhlý, že irská populace dodnes nedosáhla původního počtu obyvatel.
Hladomoru značně napomohlo, že postihl takřka výhradně chudinu. Ti přišli o zdroj obživy. Obilí se pořád dařilo, dobytek se pořád pásl na krásně zelené trávě, existovaly už vlaky a přístavy, bylo možné dovážet potraviny odjinud. Ale nikdo na ně neměl peníze. Hned za humny byla bohatá Anglie, která platila za obilí i hovězí maso víc. A tak chudým Irům nezbylo, než umřít hlady. Tak jednoduché to bylo. Anglická vláda šla přísně tržní cestou a neudělala nic. Angličtí vlastníci Irské půdy za to svoji vládu milovali, protože místo aby byli nuceni levně prodávat jídlo irským hnojkydům, mohli ho dál vyvážet do Anglie a dosahovat velmi dobré účetní bilance. Na nějaké irské chudáky sere pes.
Irský hladomor je dokonalou ukázkou, jak to dopadne, když neštěstí sejde jen na chudé a bohatí se mu vyhnou.
Jak jde o katastrofu pro chudáky, tak platí tržní principy, které se nesmějí porušit, protože to by to byla zkáza světa. Ztráty jsou sice politováníhodné, ale nic se neudělá, protože si za to ti burani stejně můžou sami. Neudělali si žádné zásoby, nezařídili si pojištění, nešetřili na horší časy, prožrali si budoucnost. Zato, jak dojde i na bohaté, tak se musíme všichni semknout a táhnout za jeden provaz. To se mohou principy měnit, to se může převracet svět, jen když to zachrání ty statky. Když mají problémy korporace, tak se na trh nehledí. Ten je posvátný, když nejste schopni zaplatit účty.
Nepřipomíná vám to něco?
Jsme závislí na levném ruském plynu a levné ruské ropě. Je strašně snadné, aby tomu bylo ze dne na den konec. Mohlo se to stát už zítra, ale zdá se, že i v tomto se objevil závan zdravého rozumu. Ale stále je to značně nahnuté.
Vedle nás je celá řada jiných zdrojů, ale ty nejsou pro chudé. Chudáci prostě na topení pomocí LNG nemají. Nemají ani na to, aby jezdili do práce a pálili benzín za stovku litr. Nemají na drahou elektřinu. Ruský plyn a ruská ropa za ruské ceny, to jsou naše brambory, které nám umožňovaly žít, i když vedle nás leží mnohem bohatší Německo, které nás může přeplatit ve všem.
Všimněte si, že ty nejlepší statky (elektrárny) tak úplně nejsou v našich rukou. Burza v Lipsku řeší cenu energie. Podobně je to i s finančními institucemi, podobné je to prakticky se vším velkým průmyslem a v konečném důsledku je to tak i se vším zemědělstvím. Když je zle, nejistota, vysoké ceny vstupů, komu v takovém případě prodáte úrodu? Chudákovi za polovic nebo bohatému Němčourovi za plnou cenu?
Koho máme ve vládě? Ano, přesně ty, pro které jsou tržní principy svaté, pokud jde o chudáky. Už to prokázali. Ať je Babiš jaký je, tak dělal vládní zásahy plošně a snažil se nějak řešit blbou situaci. Ale náš milovaný Petr Fiala to má jinak… on nám nelže, nedá se nic udělat, trh vše vyřeší, může za to Putin, obchod je svatý… A velcí vlastníci ho za to milují. Mohou u nás levně koupit a v Německu draze prodat.
Jediné, co se možná odlišuje, že nedostatek plynu bude možná i zkáza pro bohaté. Takže v tom případě se budeme muset semknout a být solidární s těmi, kteří teď ruší slevy na jízdném, odmítají zastropovat ceny benzínu, odmítají omezit vývoz komodit a odmítají zrušit vývoz levné energie. A vsaďte se, že většina těch chudších jim na ty kecy o solidaritě a svobodě zase skočí.
Je dost pravděpodobné, že to brzy zjistíme. Pokud se ukáže, že nedostatek se týká především nás dole, tak budou platit tržní principy až do nové rudé revoluce. Pokud to zasáhne i pražáckou pseudoelitu, tak přijdou, abychom byli solidární.
Irský hladomor se odehrál v době, kdy už existovala průmyslová revoluce. Kdy už bylo možné levně převážet jakékoliv zboží na velké vzdálenosti. Kdy bylo dost bohatství i dost přebytků, aby se taková věc dala řešit. Ale přesto se to stalo. Stalo se to kvůli neochotě mocných, kteří si přihřívali polívčičku, byli odtrženi od reality a osud nějakého irského balíka jim byl ukradený.
Co máme teď? Je dost bohatství i přebytků, aby se to dalo řešit. Je dost možností, jak celou věc zachránit včas, jak nezničit na dlouhá desetiletí vše, co se tu budovalo. Ale… máme tu neochotu mocných, kteří si přihřívají svojí polívčičku někde v ústředí NATO. Máme vládu, která je tu spíš pro německé průmyslníky než pro české obyvatelstvo. Kteří se ohánějí svatými hesly, kvůli kterým je možné vyhladovět vlastní lidi. Všechno je připraveno na pořádný průser. Máme podobně uspořádanou společnost, máme podobné rozvrstvení, máme podobnou majetkovou skladbu a už chybí jen ten impuls pro nedostatek. Zatím jsme dostali odklad… Rubl se navazuje na zlato, platby za suroviny v rublech se odkládají. Dostali jsme čas, abychom to pochopili.
Jo… a víte, jak ten hladomor skončil? Po čtyřech letech přišel suchý a horký rok, který spóry té plísně celkem pozabíjel a tak se bramborám zase začalo dařit. Skončilo to samo. Nikdo těm Irům nepomohl. Vykašlali se na ně a trochu se to napravilo až tím, že zase byly pro chudinu levné brambory.
Takhle to bude i pro nás. Až zase bude levný plyn, tak se vše vrátí do starých kolejí. Do té doby ne.
An Gorta Mór
(2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Jednak benzín za 100Kč není.
A i kdyby byl, tak rozhodně kvůli tomu nebudeme umírat hlady.
Zato na Ukrajině umírají ženy, děti i starci v důsledku války, kterou přes ropu a plyn Putinovi financujeme.
Takže brečet nad cenou benzínu je dost bezcharakterní a sobecké.
Není to tak dávno (1. republika), co z naší vesnice chodili chlapi každý den (samozřejmě včetně sobot) do fabriky v 17km vzdáleném městě na desetihodinové směny. Naši pradědové to zvládali, vy při drobném a dočasném poklesu naší luxusní životní úrovně brečíte jak malý děcko (nebo ruský agent).
Nechte toho prosím ty kecy o ruských agentech jsou už trapné. Těmi umírajícími jste se měl zabývat, když ukrajinské pravičácké bojůvky s trojzubcem ve znaku likvidovaly Rusáky v Donbasu po dlouhých 8 let. Těch 10 tis. mrtvých jim nikdo neodpáře (i když nyní to jsou hrdinové) Pište si to na Idnes, na novinky.
Benzín/ nafta za 100 Kč není, ale co není může být, pakliže bude vůbec ke koupi.
“Jednak benzín za 100Kč není.” … ale brzo bude.
“A i kdyby byl, tak rozhodně kvůli tomu nebudeme umírat hlady.” … to jistě, tedy pokud budeme mít, za cenu dopravného, na rohlíky za 50.-
“Není to tak dávno (1. republika), co z naší vesnice chodili chlapi každý den (samozřejmě včetně sobot) do fabriky v 17km vzdáleném městě na desetihodinové směny.! … a dokonce to není tak dlouho, co troglodyti bušili do ořechů pazourkovým klínem. Stýská se Vám po tom?
“při drobném a dočasném poklesu naší luxusní životní úrovně” … změny cen o stovky procent rozhodně nejsou drobné. A my, starší, víme dobře, co takové “dočasně” znamená. Poslední “dočasně” trvalo přes 40 let … A v těch tancích bylo výrazně nezanedbatelné množství Ukrajinců. Nepamatujete?
Sinead O’Connor – “Famine”
In this Ireland there is no solution to be found to our disagreements by shooting each other
There is no real invader here
We are all Irish in all our different kinds of ways
We must not, now or ever in the future, show anything to each other except tolerance, forbearance and neighbourly love
Because of our tradition everyone here knows who he is and what God expects him to do
Se závěry autora zcela souhlasím. Nicméně je třeba si uvědomit, že hladomor v Irsku se odehrál v polovině devatenáctého století. Od té doby všeobecné bohatství společnosti řádově vzrostlo a v dnešní době ani ti nejchudší nemusí mít za normálních podmínek problém s obstaráním základních životních potřeb. Autor píše: „Pokud se ukáže, že nedostatek se týká především nás dole, tak budou platit tržní principy až do nové rudé revoluce.“ Jestliže trhem myslíme svobodné prostředí pro dobrovolnou směnu zboží a služeb, pak nic takového, alespoň v energetice či potravinářství, v Evropě neexistuje. Je zcela deformováno státními regulacemi a dotacemi. Energetická politika státu se už dlouho řídí politikou, nikoli nejvýhodnějšími ekonomickými a obchodními podmínkami. Bohemia Energy zkrachovala dávno před začátkem války. Energetická krize je výsledkem Green Dealu a nesmyslné obchodní války státu. Neměli bychom si přát, aby nám vláda „pomáhala“, ale především, aby nám neškodila. Což je ovšem utopie.