Argentinský president Milei se pokouší vypořádat s regulací nájemného |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

Velká města světa čelí po léta problému s bydlením. S rostoucí imigrací a zkušeností lidí bez bydlení se zintenzivňuje diskuse o regulaci bydlení. Západ, kdysi bašta idejí svobody a volného trhu, ukrývá centrální plánovače, jejichž bludy o všemocnosti jsou placeny neštěstím běžných lidí, když regulační pokusy těchto plánovačů selžou, protože regulace nájemného nebyla zavedena „dostatečně dobře“.

Není těžké se seznámit s případy, které mohou být možná součástí něčí osobní zkušenosti, když si pronajímá dům nebo byt. Pokud poodstoupíme, najdeme velká města plná prázdných bytových jednotek a lidi v žalostných podmínkách. Universální zákon nabídky a poptávky nebere ohled na to, kdo reguluje: cenová kontrola vytváří nedostatek bez ohledu na to, jak může být „přesná“ nebo „dobře provedená“ legislativa. Zřídkavé jsou případy, kdy již někteří lidé nejsou pod cenovou kontrolou nájmů. Takový je případ Argentiny, kde president Javier Milei zrušil minulý prosinec zákon, který byl znám jakožto Zákon o pronájmu, ten byl přijat roku 2020.

Co tento zákon navrhoval? V zásadě navrhoval následující:

Majetek bude pronajímán nejméně na tři roky.
Bude zde každoroční cenové přizpůsobení podle indexu, který vytváří centrální banka.
Zajišťovací kauce bude omezena na výši nájmu za první měsíc.
Nájemce určí termín ukončení pronájmu.
Nájemce může dělat nouzové opravy a odečíst si je z nájmu.
Pronajímatel má registrovat kontrakt u AFIP (výběrčí daní v Argentině).

Varování bylo náležitě presentováno: povede to k nedostatku bydlení.

Ekonomické dopady

Dopad byl hrozný a ovlivnil životy mnoha milionů lidí. Ve skutečnosti je (tento zákon) téměř jednomyslně považován za největší politický omyl posledních let. V Argentině bylo vždy normou to, že je tu inflace a větší inflace je i často očekávána. U tohoto zákona pronajímatelé ví, že nemohou přizpůsobit cenu nájmu svým nájemcům dle libosti po dobu tří let, tak proto aby nepřišli o peníze, nastavili vysokou úvodní cenu, aby toto sami pokryli.

Díky tomu přístup k nájmu spotřebuje větší část výplaty anebo ústí v usazení se v méně preferované lokalitě. Kvalita života je tak velmi snížena – odrazuje lidi od přestěhování se, založení rodiny, sledování svých snů, že se přestěhují do jiného města anebo omezuje nezávislost mladých lidí. Celá společenská stavba je tím poškozena. Mnoho pronajímatelů dávalo přednost tomu, držet svůj majetek prázdný, než aby se potýkali s tolika obtížemi a právními riziky kvůli zákonu. Jiní našli cestu jak zákon obejít a pronajímali nemovitosti známým anebo důvěryhodným lidem.

Ačkoliv Argentina je rozsáhlou a rozmanitou zemí, důraz je kladen zpravidla na město Buones Aires – ačkoliv to není vždy reprezentativní příklad – má největší populaci a může být srovnáváno s jinými velkými městy světa. Použijeme ho jakožto příkladu v následujícím grafu, abychom pozorovali vývoj nabídky a ceny, stejně jako si uvědomili jaký dopad na trh mělo přijetí a zrušení uvedeného zákona.

Graf: Trendy nájemního trhu v Buones Aires (Argentina), září 2015 až leden 2024

Dopad deregulace byl okamžitý, jak je z grafu patrno. V následujících dnech února a března po zrušení zákona, nabídka pokračovala v růstu a ceny zůstávaly pod inflací. Nyní je celá smlouva o pronájmu řešena mezi stranami. I měna, ve které bude nájem placen může být také mezi stranami odsouhlasena, dá se zvážit odmítnutí argentinského pesa. Zatímco někteří si zvolí pravidelné změny ceny v místní měně, stává se placení v dolarech populárnějším, a jsou zde také případy, kdy bylo hrazení dohodnuto v bitcoinech.

Politické dopady

Teď se nemůžeme spokojit s pouhou analýzou situace na základě indexů a cenových trendů. Každá regulace vytváří nedostatek a za každým vytvořeným nedostatkem nalézají politici příležitost prohlašovat sebe sama za řešení. Zoufalé těžkosti v hledání bydlení představovaly pro levičáky hody. Jistý politik, kteří věřil, že je moderním Che Guevarou, získával popularitu tím, že hájil zábor půdy “jakožto právo” a skončil tak, že se stal presidentským kandidátem v posledních volbách (ačkoliv dostal pět procent v primárkách své strany; proti němu se později postavil Milei ve všeobecných volbách).

Začínaly se také objevovat “skupiny”, které nebyly ničím více než jen účty na Xku, které byly řízeny jednotlivcem (“náhodou” synem jednoho poslance), které promlouvaly v zájmu nájemců a “ochraňovaly” jejich práva. Diskuse se rostoucí měrou posunula k levici: byly navrženy nové zákony, jako je zdanění prázdných domů anebo přímo vyvlastnění. Na druhou stranu – se zoufalou a otrocky myslící populací – v posledních volbách slíbili oportunističtí politici “půjčky na nájem” za zvláštní úrok od státních bank. Zapomeňte na hypoteční půjčky (tyto v Argentině existují po mnoho let); tyto půjčky jsou ty, které platí váš nájem.

Když je dovolena regulace, je velmi snadné dojít k nakloněné ploše, která vede přímo k nejhorší cestě do otroctví. Instituce soukromého vlastnictví je zcela pokřivena, vede populaci k nepředstavitelné bídě. Argentinská deregulační zkušenost může sloužit jakožto příklad pro všechny ostatní země světa a jejich metropole. Naštěstí, to je částí minulosti, paradigma se mění, je zde světlo nakonci tunelu, soukromé vlastnictví se opět stává svatým a Argentina bojuje za nové svobody.

Poznámka: nesmějme se Argentincům, my máme svoje piráty a jejich touhu po zničení soukromého majetku v podobě bytů.