Bereme dětem budoucnost?

Česká republika má velmi omezené možnosti pro využití obnovitelných zdrojů. Při cestě k nízkoemisnímu mixu se nemůže obejít bez jaderných zdrojů. Už třicet let u nás probíhá střet o jejich využívání. Silně jej ovlivňují, nepočítaje ty politiky, kteří tak činí z osobních zištných důvodů (např. potenciální prezidentský kandidát Pavel Fischer), zejména protijaderní zelení aktivisté.

Paradoxem je, že právě tyto skupiny jsou hlavními propagátory boje proti emisím skleníkových plynů.

Náš postoj ke spotřebě a získávání energií je jistě nutné přehodnotit s ohledem na dopady, které ovlivňují klima planety. Adaptace na změnu klimatu a snižování průmyslové zátěže jsou věci, před kterými nemůžeme strkat hlavu do písku. Směr je nastolen správně, ale jeho technické provedení je smyšlenkou nedovzdělaných eko-fanatiků, kteří chtějí zastavit vývoj.

Lidstvo nemůže „zachránit“ neexistující technologie.

Dopustili jsme se základní chyby demokratického vládnutí. Vládnout musí politici (t.j. lidé s vizí). Jejich nezanedbatelnými pomocníky jsou experti (= vědci), kteří politikům vysvětlují rizika zvolené cesty. Nikdy však nemohou převzít úlohu politiků, protože jsou úzce specializovaní svým oborem. Univerzální geniové vymřeli renesancí. Je věcí politiků vzít v potaz námitky a varování expertů a současně také technicko-sociální dopady.

Naše chyba spočívá v tom, že jsme Zeleným dovolili zaujmout pozici expertů a politiků současně.

Zelená vize je (jako každá jiná vize) ideologií. Neodpovídá na základní otázku

co bude lidstvo bolet více.

Jestli změna klimatu nebo problémy plynoucí z dopadů splnění cílů stanovených Green Dealem. Spoléhá na víru – chce se napsat slepou víru – nejlépe realizovanou na dětech. Chcete změnit svět? Svěřte mi děti říkal Reichsjugendführer Baldur von Schirach autor písně Vorwärts! Vorwärts! schmettern die hellen Fanfaren. Ano, ovlivnění mladí – Vpřed! Řídit se  problémy mladé generace, která křičí na svět kolem sebe, že je na okraji propasti. Náš dům hoří! Kam na nás s příslovím: Dvakrát měř a jednou řež! Přednost má AKCE, jako v nenávistném článku Karla Dolejšího o studentských volbách a jejich dopadu na společnost.

…Rozdíl oproti dnešku spočíval především v tom, že v roce 1989 ještě nejstarší generace brala ohled na to, co bude s jejich dětmi a vnuky. Kdežto převážná část té dnešní – působivá sestava lidí, kteří po léta poslušně dělali stafáž v komunistické parodii voleb, jaká se už zase inscenuje v putinském Rusku – je zcela spokojena s drobnými úplatky z horentně zadlužované státní kasy a návratem do nedemokratické minulosti.

 

Naprostou ignorací názoru mládeže zadělává tato část seniorů na budoucí generační občanskou válku v České republice, během níž mladí lidé zbavení životní perspektivy ultranarcistickými geronty jednoho dne odmítnou přispívat na jejich penze – což nejspíše podepřou působivým argumentem, že oni sami přece už žádný starobní důchod brát nebudou, protože se mezitím důchodový systém zhroutí…

 

Zní poněkud zvláštně, když příslušníci generace mnoho let poslušně odevzdávající přes 90 % hlasů „jednotné kandidátce Národní fronty“ veřejně fňukají, že v dnešní české demokracii „není koho volit…“

Slepá zášť článku pravděpodobně reflektující životní zkušenost autora, který měl hlavu plnou chrabrých ideálů (angažoval se v Levé alternativě, Hnutí Duha a Nezávislém sociálně ekologickém hnutí, v Amnesty International, také dva roky jako mluvčí Greenpeace ČR), ale aniž vešel do dospělého života nyní stárne v Britských listech.

Bezchybně ilustruje stav mysli lidí, kteří pořádně nevědí, co chtějí, ale mainstream jim alespoň nabízí dějovou linku, kde mohou konat. Ne nadarmo byl spolupořadatelem studentských voleb JSNS (Jeden svět na školách), který je jedním ze vzdělávacích programů Freedom House placené organizace Člověk v tísni a zároveň věrný uskutečňovatel myšlenek Baldura von Schiracha.

Byli to v devadesátých letech tito aktivisté v čele se Zelenými, Greenpeace a Hnutím duha, kteří intenzivně bojovali za zastavení výstavby jaderné elektrárny Temelín.

Jejich argumenty byly úplně stejné, jaké uvádějí proti stavbě jaderných bloků dnes.

Tvrdili, že výstavba je neekonomická, že elektřina z jaderných bloků bude nepotřebná a vytlačí ji levná elektřina z obnovitelných zdrojů. Projekt elektrárny Temelín měl na mále. Dokončení alespoň dvou bloků se podařilo obhájit jen s velkým nasazením ministra Miroslava Grégra (velkého rebela i v dobách socialismu) a diplomatickým zásahem tehdejšího premiéra Miloše Zemana (Protokol z Melku). Stejně tak se velice intenzivně zasazovali o omezení využívání reaktorů v Dukovanech po vzoru Německa jen na dobu třiceti let a jejich odstavení mezi lety 2015 až 2017. Poslední energetická koncepce Greenpeace je pořád postavena na tom, že už by měly být odstaveny… V současné době jsou Temelín a Dukovany největšími dodavateli nízkoemisní elektřiny v Česku.

Temelín se stal jasným ekonomickým úspěchem

a spolu s Dukovany jsou pilířem stability společnosti ČEZ. U zmíněných zelených protijaderných organizací však nedošlo na základě předchozí zkušenosti, kdy se jejich tvrzení ukázala být úplně mylná, k téměř žádné sebereflexi. Organizace Greenpeace sice přestala bojovat proti provozovaným blokům v Temelíně. Netrvá už také na okamžitém odstavení reaktorů v Dukovanech po třiceti letech. I když ve své stávající energetické koncepci pořád s Dukovany nepočítá.

Stále bojuje proti výstavbě nových jaderných zdrojů, se stejnými argumenty jako v devadesátých letech proti prvním dvěma blokům v Temelíně.

Ministr průmyslu a obchodu (a také dopravy) Karel Havlíček v rozhovoru pro Právo uvedl, že ceny elektřiny jdou nahoru kvůli zelenému šílenství. „Je to tím, že je tu zelené šílenství. Odstavují se uhelné elektrárny, někde i jádro. Obnovitelné zdroje jsou nestabilní. Toto je důležitý faktor růstu cen,“ sdělil a ujistil, že hnutí ANO lidem i firmám pomůže tím, že zaplatí část nákladů na získávání energie z obnovitelných zdrojů. Vláda podle něj na to vyčlení 27 miliard. No dobře tedy – co to je – zelené šílenství?

Je to ideologie odsouvající člověka jako myslícího tvora na okraj, do podřízeného postavení.

Ale kdo je zdrojem toho šílenství? Jsou to politici Evropské unie, která uměle zdražuje energii. Směrovanými dotacemi a daňovou politikou tlačí firmy, aby nepoužívaly fosilní zdroje a přecházely na obnovitelné zdroje, které jsou ale dražší a méně spolehlivé. Bezprostředně se ten tlak promítá do cen emisních povolenek. Ty jsou prakticky

umělá politická komodita nepodložená nějakým fyzickým zbožím.

Co udělá takzvaný Green Deal s cenami elektřiny? Kvůli nástupu elektromobility určitě stoupne spotřeba elektřiny, zároveň se budou odstavovat uhelné elektrárny…

Neschopní politici mají vždy velké ambice.

Faktor docela ambiciózních cílů je zřejmý. Co se týká odstavování jaderek, to je také ideologická záležitost. Jedná se o zdroje, které by ještě mohly deset let dožít a určitě by to evropské energetické soustavě, a tím pádem i nám, hodně pomohlo. Evropa není a nikdy nebude mocností v Indo-Pacifiku. Místo plýtvání zdroji ve prospěch zájmů USA by Evropa měla raději sledovat svůj vlastní geopolitický dvorek.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová má ambici(!) proměnit svou instituci v geopolitickou. Vrcholný evropský diplomat Josep Borrell se nikdy neunaví zdůrazňováním, že budoucnost leží v indo-pacifickém regionu. Je tedy jen logické, že Evropská komise měla v úterý 21.září 2021 předložit Indopacifickou strategii.

Dokument, který uvádí konkrétní body spolupráce a zároveň se snaží omezit čínské ambice, však vyvolává rozruch mezi Bruselem a asijskými hlavními městy. Evropská komise plánuje digitální partnerství s Japonskem, Jižní Koreou a Singapurem, aniž by to předem předjednala s partnerskými zeměmi. Nebaví je, že jsou postaveni před hotovou věc. „Je to amatérské,“ komentuje se v diplomatických kruzích.

V červnu nastínil šéf diplomacie Borrell ve svém projevu ve Washingtonu budoucí spolupráci mezi Evropou a Asií. „Jsme spolehliví a předvídatelní“, zdůraznil tehdy španělský sociální demokrat. Asijské partnerské země to nyní zpochybňují. Není to poprvé – vzpomeňme si na dohodu ACTA nebo TTIP, kdy se Komise nenamáhala se zjišťováním politické průchodnosti až ACTA smetl obrovský odpor veřejnosti a TTIP zase Trump.

Varuje nás Petr Robejšek: …Je to politická třída se svým špatným stylem vládnutí, špatným výběrem lidí, které k ní patří, která se dostala do situace, kdy jenom hromadí problémy, a není schopna vládnout demokraticky.

Jak přesvědčte lidi o tom, že klimatická změna je tak zásadní, že se musí zřeknout všeho, aby se zachránila zeměkoule?

Je naprosto vyloučeno přesvědčit je k tomu demokraticky.

Nebo: Zachraňte evropskou měnovou unii!

Zachraňte euro!

O tom se nedá přesvědčit demokraticky, aby se lidé zřekli svého ubývajícího bohatství ve prospěch jihu. To se musí nakázat. To znamená, že oni jsou v situaci,

kdy se svou neschopností, špatným stylem vládnutí, a nahromaděnými omyly, dostali do pozice diktátorů.

Oni už nemůžou dělat jinou politiku, než různě odstupňovanou autoritářskou. Tady u nás si ještě žijeme v osvíceném absolutismu, ale to neznamená, že to tak zůstane napořád…

Moderátorka: My jsme se ještě ve škole, chodila jsem do základní před rokem 89, učili, že technika osvobodila člověka od těžké práce. Ale myslím, že i tato cesta, už jste to naznačoval, se nám zvrhla, a nyní technika, technologie přispívají k likvidaci svobody, a uvrhávají celé společnosti do stále většího otroctví. Když se dívám zejména na mladší generaci, tak si uvědomuji, že jim to nevadí, že to mnohým, a nechci glajšajtovat, vyhovuje. Mnozí si naopak připadají, že když mají telefon, který o nich vysílá, kde se právě nacházejí, a kam pojednou za měsíc, protože to tam vše zadávají, že jsou free, že jsou svobodní. Řekněte mi, je ve společnosti dostatečně reflektováno, že technika, technizace společnosti, nás všechny stále více ovládá?

Robejšek: Obávám se, že ne. I když mladé bych možná chtěl trochu chránit. Tématem mládí je bavit se, je to bezstarostnost, bez myšlenky, užívat si. Tématem mládí není přemýšlet o tom, jaký smysl to vše má. Co se může stát? Co bych musel udělat? Takže já jim to nedávám úplně za zlé […]I mladý člověk, kterému je bližší mobil než další živý člověk, má možnost říci ne. A jsou takoví, kteří to udělají. Ale skupinový tlak je takovýto: Všichni v tom žijeme. To je kontext našeho mládí. A ten je poměrně silný a vzepřít se tomu, není snadné. To jsme spolupůsobili my. My jsme žili předchozí etapu hromadění věcí a vztahů k technice. My jsme ještě zažili techniku, která slouží lidem, a končí v tu chvíli, kdy sloužit lidem přestává…

Dejte si tato moudrá slova do kontextu s Friday for Future, Our House Is On Fire, Rebel for Life a další, která nám říkají: „Nepřemýšlejte a jednejte! Slov už bylo dost. Budoucnost se týká nás…

Jde o mimořádně silný tlak zaměřený na emoce.

A přitom o budoucnosti neví nikdo nic. I poslední hodnotící zpráva IPCC ze srpna 2021 se vyjadřuje velice opatrně, protože se skládá z hledání korelací, o kterých nevíme jestli nejsou částí nějakého dosud neuvažovaného cyklu. O sobě píše: Shrnutí pro politiky (kterého se týká odkaz) poskytuje komplexní zprávu umožňující porozumění současnému stavu klimatu, včetně toho, jak se mění a o roli lidského vlivu, a o stavu znalostí o možných klimatických budoucnosti, klimatických informacích relevantních pro regionů a odvětví a omezování změny klimatu způsobené lidmi.

Proč tedy říkám, že o budoucnosti nevíme nic?

Protože IPCC je už samo o sobě politickým orgánem.

IPCC prostřednictvím svých hodnocení zjišťuje stav poznání o změně klimatu.

Zjišťuje, v jakých oblastech se vědecká komunita shoduje na tématech souvisejících se změnou klimatu a kde je zapotřebí dalšího výzkumu. Zprávy jsou vypracovávány a přezkoumávány v několika fázích, čímž je zaručena objektivita a transparentnost. IPCC neprovádí vlastní výzkum…

Říká tedy: „Ten má stejnou pravdu jakou zastáváme i my, ten ne…“IPCC tedy rozhoduje o tom, kde se vědecká komunita shoduje, kde je pravda. Jestliže rozhoduje ve věci, pro kterou byla založena,

tak je nejen politickým, ale i marketingovým orgánem.

Klasickým příkladem je tabulka, která hodnotí dopady klimatické změny podle různých scénářů na straně 18 odkazované příručky. Hodnotí blízké dopady mezi lety 2021 – 2041, střednědobé dopady v letech 2041 – 2060 a vzdálené dopady v letech 2080 – 2100!

I kdybychom připustili, že byly nalezeny důvěryhodné korelace, tak každý i matematický laik musí zpozornět při extrapolaci i na tu blízkou budoucnost. Natož na vzdálené dopady. To nemá s vědou opravdu vůbec nic společného.

Bez ohledu na motivaci klimatického panelu je změna klimatu skvělou příležitostí omezit poškozující vliv člověka, omezit průmyslové emise a v rozumné míře využívat obnovitelné zdroje, ale tak, aby dopad omezení nebyl horší než ta klimatická změna. Narážím na biopaliva, která nesmyslnými dotacemi vytlačují z polí pěstování potravin (tenhle ekologický zločin např. v České republice okupuje zhruba 20% orné půdy), narážím na biomasu se stejným mechanismem působení, narážím na dřevní štěpku, která vzniká jako odpad při zpracování dřeva či cíleným drcením dřevních částí. Řadí se k tuhé biomase, protože štěpené kusové dřevo se lépe skladuje, má menší obsah vody a po spálení méně popelu. Ale vytvářet z ní jediné palivo (spolu s biomasou), kterou se vytápí průmyslové provozy, vede k takovým děsivým následkům, že potřebné dřevo, kterého v Evropě není dost, se dováží přes oceán z Kanady.

Každý rozhovor o obnovitelných zdrojích začíná a končí jejich nestabilitou, která s sebou nese nutnost tyto zdroje zálohovat. Když tedy nebudou uhelné zdroje a plynové jsou jenom polovičatým řešením, jak dále? Ministr Havlíček ve zmiňovaném rozhovoru také řekl:

„… „Nicméně každý zdroj, který je ekonomický a spolehlivý, je dobrý. Ale je třeba si také uvědomit, že i kdyby výstavba velkého jaderného bloku šla bez problémů, bude nejspíše za 15 let. A to ty problémy do roku 2022, 2023, 2024 neřeší…“

Pro pána Jána – 15 let!

Tak proto jsme poslechli Pavla Fischera, Michala Koudelku a další, abychom byli loajální s USA a

zakázali si účast Rosatomu (a Číny), kterému se daří stavět blok za 6 – 7 let?

Je sebepoškozování ještě loajalitou? Proto dáme peníze Westinghausu jehož jediná referenční stavba stojí v Sanmen v Číně(!) a je oficiálně prvním jaderným blokem typu AP1000 v komerčním provozu po devítileté výstavbě? Pokud se někdo pozastavuje nad dobou stavby ruských JE, je to proto, že se Rosatomu daří stavět reaktory III. generace kontinuálně. V Rusku běží už čtyři reaktory III. generace. V Bělorusku (Ostrovec) další, v Evropě jde o jeden blok VVER1200 ve finské elektrárně Hanhikivi a dva tyto reaktory v druhé fázi maďarské elektrárny Paks. Kromě evropských projektů má Rosatom velký počet bloků ve výstavbě i v plánu po celém světě. Zdárně pokračuje práce na dvou reaktorech bangladéšské elektrárny Rooppur. V první turecké jaderné elektrárně Akkuya se budují čtyři reaktory, během roku 2020 pokročil i výběr místa pro výstavbu dvojice boků v Uzbekistánu. Výstavba druhého bloku VVER1000 v iránském Bušehru by měla být dokončena do pěti let a do dvou let bude zahájena i výstavba třetího bloku. V elektrárně Kudankulam (Indie), kde již fungují dva reaktory VVER1000. V Číně předal JE Tchien-wan 4 s reaktory VVER1000. Pro dva nové reaktory VVER1200, které se plánují v elektrárně Sü-ta-pao se připravují dodavatelské řetězce. Tento velký počet zakázek mu dovoluje vyrábět díly prakticky v sériovém provozu, což zásadně zkracuje dobu výstavby.

Data jsem převzal z článku Jaderná energetika v roce 2020.

Jestliže jsme v současnosti svědky a tvůrci energetické a informační revoluce, kde ta první označuje přechod k efektivnímu získávání energetických zdrojů a druhá efektivní přenos informací (např. prostřednictvím digitalizace), tak se setkáváme s jejich Jánusovskou tváří. S dosud nezaznamenanými pozitivními, ale i negativními jevy.

Mezi těmi negativními převažuje zahlcení informacemi, které ztěžuje jejich validaci.

Nikdy v minulosti jsme nebyli informováni tak rychle a tak bezprostředně o událostech i třeba na jiných kontinentech.

Mění to náš pohled na svět?

Máme falešný dojem větší frekvence dějů. To vytváří nové prostředí (informačního šumu), se kterým se naše (odcházející) generace těžko vyrovnává, přestože jde o výdobytek lidství, člověka jako tvůrce hodnot. Z tohoto hlediska je Green Deal největším podvodem na lidstvu, protože ho diskvalifikuje, protože ho činí závislým na „ochraně“ přírody. Green Deal ve své ideologické části popírá Darwinův vývoj druhů a viní člověka.

Místo člověka tvůrce nám vnucuje představu člověka, univerzálního viníka.

Pravým cílem Green Dealu je zbavit lidstvo demokratické budoucnosti. Cui bono?