Bill Gates: Mýtus hodného miliardáře

Seznamte se s Billem Gatesem, člověkem, „který není schopen skutečného přátelství, který si stále dokazuje svoji nadřazenost, který by vás chtěl nejen porazit, ale také rozdrtit, kdyby mohl“. Alespoň tak ho vidí jeho nejlepší přítel z mládí a spoluzakladatel firmy Microsoft Paul Allen, obchodní partner, kterého se Gates brzy zbavil. Zastrašování, řízení ztrapňováním, agresivní a šikanózní chování, negativní motivace a také mimořádné nadání jít tvrdě za svým, to je jen několik charakteristik, jak ho vidí jeho blízcí spolupracovníci.

Tim Schwab se ve své knize zaměřuje na veřejnou proměnu Gatese z „nenasytného, bezcitného, tyranského monopolisty“ v „jemného, mile hovořícího filantropa, laskavého, soucitného a příjemného lídra“. Bill „neprodělal transplantaci mozku, ani neprošel zázračnou proměnou osobnosti“, i v Nadaci Billa a Melindy Gatesových (dále jen „Nadaci“) zůstává tím samým „panovačným kotlem plným vášní, který často vybuchuje“. „Sedmdesát procent času se chová k lidem jako naprostý a totální kretén a z třiceti procent je to neškodný, zábavný a superrychlý vědátor. Nikdy nevíte, co za chvíli řekne.“ Tolik pohled jeho blízkých zaměstnanců.

Nadace jako nástroj moci

Stěžejní část knihy se věnuje Gatesově Nadaci, poznáme, jak se filantropie promění v nástroj vlivu a v politickou moc, která otevřeně obchoduje s ideologií, a to i za peníze daňových poplatníků. Nadace je „kartel úspěchu“, „vlivová síť řízená zájmy a touhami rodiny Gatesů, nikoli potřebami či tužbami zamýšlených příjemců“. Nadace prosperuje z ekonomických nerovností a koloniálního přístupu, její ambicí není změnit svět, ale udržovat ho takový, jaký je. Proč? Protože to přináší další bohatství.

Na jednotlivých tématech, kterým se Nadace věnuje, jako jsou například ženy, rodičovství, žurnalistika resp. PR, školství, lobbing věda, zemědělství, Indie, Covid-19, ale i daně nebo záchrana životů, autor odhaluje čtenářům metody neziskových organizací. Poznáme, jak se to dělá, aby filantropie byla vysoce zisková pro majitele Nadace i celý řetězec zapojených firem a institucí.

Zachráněné životy, jedna z úvodních, zahřívacích kapitol, nás po zkušenostech s covidovou érou rozpálí do běla. Nadace má celou řadu pák, jak ovlivňovat směr výzkumu malých inovativních firem nebo univerzitních týmů, i jak je pak přinutit svůj výzkum nebo celou firmu prodat tomu, koho nadace určí a kde má své zájmy. “Za malou sumu peněz si Nadace v podstatě může říct: Dejte nám všechna svá obchodní tajemství.” Nejde o “zachráněné životy”, jde o Gatesovy peníze.

“Nadace darovala peníze – stovky miliónů dolarů – dokonce i firmám, jejichž akcie a dluhopisy vlastní, například Mercku, Pfizeru a Novartisu. Znamená to, že Nadace se ocitá v pozici, kdy finančně profituje ze svých charitativních partnerství.”

Ženy aneb co jsou mocní schopni dělat, když si myslí, že je nikdo nevidí, nebo když se domnívají, že pravidla pro ně neplatí: Jeffrey Epstein, Bill Clinton, princ Andrew… “Bill Gates, má armádu lidí, jejichž prací je chránit ho před jakoukoli újmou a udržovat jeho pověst bezúhonnou.” “Vždy se choval, jako by byl nad zákonem, a v určitých ohledech nad ním také byl.”

Kapitola s názvem Daně je vysokou školou pro každého auditora. Popisuje, jak filantropické nadace fungují jako nezdaněné sklady majetku multimiliardářů, kteří ale mají stále kontrolu nad svými penězi a zároveň prospěch z daňových úlev. A také jim to přináší politický vliv a renomé a další miliardy dolarů. Philip Hackney, profesor práva na Pittsburghské univerzitě, upozorňuje, že soukromé nadace jsou osvobozené od daně, ale nezodpovídají se daňovým poplatníkům; jejich bohatství ale ovlivňuje i rozhodování vlád, takže “v podstatě jde o to, že demokratická rozhodnutí jsou činěna naším jménem, ale nedemokratickými prostředky”.

Lobbing, žurnalistika a PR, školství, věda, to všechno jsou sféry zájmu Gatesových i dalších miliardářských filantropů. Jejich prostřednictvím mohou “speciální zájmové skupiny” prosazovat svůj politický vliv, aniž by většina společnosti tuto kamufláž prohlédla.

Čtenář ať se přesvědčí sám.

Jak funguje mnohohlavá hydra Gatesem ovládaných subjektů? Kdo z lidí, obdivujících charitativní činnost nadace si uvědomuje, že firma, která část peněz převede do své nadace, si tím snižuje daně? O kolik přichází veřejný rozpočet? Proč jsou daňoví poplatníci nedobrovolnými sponzory miliardářů? Tim Schwab odkrývá souvislosti a ukazuje dopady lobbingu Gatesových. Čtivě a srozumitelně vysvětlí všem, kdo jsou prostě jen zvědaví, jak Gatesovi dovedli schopnost obcházet pravidla k dokonalosti.

Autor knihy určitě grant Gatesovy Nadace nedostal: „Nadace představuje klíčový faktor v zatemňování mozků novinářů, kteří poté zavírají oči před hrozbou, již Bill Gates představuje pro demokracii a rovnost… Gates nenalévá stovky milionů dolarů do žurnalistiky proto, že by věřil v demokratické ideály svobodného tisku nebo byl příznivcem jeho role hlídacího psa…, ale přesně z opačného důvodu: aby oslabil toho hlídacího psa, prosazoval svou agendu a přikrášlil svou značku, vytvořil propagandu budující jeho politickou moc a měl kontrolu nad tím, jak veřejnost vnímá jeho práci.“

Je s podivem, že autor vydání tohoto díla přežil. Víc asi k hodnocení knihy není třeba dodat.

Citace jsou z knihy: SCHWAB, Tim. Bill Gates: mýtus hodného miliardáře. Brno: Jota, 2024. ISBN 978-80-7689-415-0.