Bude kvůli každému ruskému sportovci zasedat Fialův kabinet?

Sportovní rubriky většiny českých novin zaplnily v tomto týdnu nejenom rozbory úspěchů kanoisty Martina Fuksy a oštěpaře Jakuba Vadejcha na světových šampionátech nebo zprávy z prvního týdne tenisového US Open. Centrem pozornosti se stal i odvetný zápas fotbalové Konferenční ligy mezi Viktorií Plzeň a kazašským týmem Tobol Kostonaj.

Dění před samotným zápasem, u kterého fotbaloví fanoušci očekávali od hráčů Plzně bezproblémové stvrzení postupu do skupinové fáze Konferenční ligy, totiž bylo dramatické kvůli skutečnosti, že v kádru kazašského týmu jsou tři ruští a jeden běloruský hráč. Proto se nejenom mezi fotbalovými fanoušky spekulovalo, zda jim bude start v České republice umožněn. A dva dny před samotným zápasem přišel Deník N se zprávou, že fotbalisté Tobolu Kostonaj přicestovali do České republiky bez zmíněných čtyř hráčů. Mluvčí ministerstva zahraničí potvrdil, že jim v souvislosti s vládou přijatým zákazem startu ruských reprezentantů na soutěžích v ČR zatím nebyla udělena víza, a majitel kazašského klubu pro změnu mluvil o tom, že hráči jeho týmu jsou připraveni k zápasu nenastoupit.

Těžko říct, jak by takovou situaci řešila evropská fotbalová asociace UEFA, a lze jen spekulovat, zda by v takovém případě kontumovala odvetný zápas ve prospěch Plzně nebo by naopak potrestala Viktorii Plzeň (a případně celý český fotbal) kvůli tomu, že některým hráčům soupeře nebylo kvůli nařízení české vlády umožněno nastoupit. Naštěstí se nic takového řešit nemuselo, neboť Fialův kabinet ještě v úterý večer jednohlasně odsouhlasil, že ruští i běloruští hráči v dresu kazašského týmu v Plzni nastoupit mohou (viz odkaz zde). Lze tedy konstatovat, že nakonec vše dopadlo dobře, a i když soupeř Plzně nastoupil v kompletní sestavě, domácí fotbalisté si po přesvědčivé výhře 3:0 postup do další fáze Konferenční ligy vybojovali.

Otázkou však je, zda k takové komedii či spíše tragikomedii vůbec muselo dojít. V červnu přijatém vládním usnesení se totiž výslovně mluví „o účasti individuálních sportovců i sportovních týmů reprezentujících Ruskou federaci na sportovních soutěžích a utkáních pořádaných na území České republiky“. A pokud by se příslušní činovníci ministerstva zahraničí či cizinecké policie zamysleli nad významem těchto slov a měli aspoň základní přehled v oblasti sportovního dění, tak by logicky měli přijít k závěru, že pokud výše zmínění fotbalisté nastoupili v soutěži evropských fotbalových klubů za kazašský klub, tak v příslušném zápase nereprezentovali Rusko ani Bělorusko. Zrovna tak, jako když například Tomáš Souček a Vladimír Coufal jsou reprezentanty České republiky v případě, že hrají za národní tým, ale nikoliv v případě, kdy v evropských pohárech nastupují v dresu West Ham United.

Další otázkou pak je, zda česká vláda měla vůbec výše zmíněný zákon přijímat. Dosavadní praxe v jeho naplňování totiž již několikrát vzbudila pochybnosti. Jak v případě ruských a běloruských fotbalistů v dresu kazašského týmu, tak i v souvislosti s nedávno konanými tenisovými turnaji, když na turnaji ATP Challanger v Liberci mohli dva hráči s ruským pasem nastoupit, kdežto k turnaji WTA v Praze nebyla ruská tenistka Anastasia Pavljučenková připuštěna. Přitom jde o hráčku, která jako jedna z prvních ruských sportovkyň válku na Ukrajině veřejně odsoudila (viz odkaz zde).

Je určitě v pořádku, že je česká vláda i většina českých občanů solidární s Ukrajinou, čelící již rok a půl ruské agresi. Ale opravdu si nemyslím, že uplatňování kolektivní viny na ruské a běloruské sportovce, kteří se v souvislosti s válkou ničím neprovinili, něčemu pomůže. Zvlášť, když k takto striktnímu zákazu nesáhly prakticky žádné jiné státy, a například na aktuálně probíhajícím US Open mohou ruští i běloruští tenisté bez problémů hrát.