Budeme volit komunistického presidenta?

Připadá mi, že politická opozice proti současnému establishmentu (tedy jak proti tomu, co představuje ANO, tak i proti tomu, co představuje vládní koalice) má vlastně pouze dvě ideologické roviny. Jednu představují Svobodní – odmítáme současný stav a kritizujeme ho z pozice přesvědčených pravičáků, liberálních konzervativců, zastánců kapitalismu a svobody. Druhou rovinu představují komunisti, a současný stav kritizuje z pozice extrémní levice. Zatímco Svobodní se snaží přesvědčit nespokojence (a nutno uznat, že takových zatím není mnoho) o nutnosti zapojení myšlenek do politiky, o nutnosti ideologie a ideologického přístupu a všechny naše názory jsou podložené pevným systémem myšlenek, komunisté se naopak snaží přesvědčit davy nespokojenců o něčem úplně jiném: říkají, zaměřme se na společné problémy a jejich řešení, a ideologii úplně upozaďme. Zaměřme se na to, co nás spojuje, sjednoťme se v odporu vůči statu quo, bez ohledu na to, zda jsme národovci, kosmopolité, zda jsme alt-right (ať už v dnešním zmatku znamená cokoliv), nebo zda jsme národní konzervativci. Říkají, jsme schopni se bavit s každým. Ale ideologii nechme stranou – ta nás rozděluje.

A většina to skutečně neřeší.

Které rovině se dostane větší pozornosti, tak ten politický střet nakonec dopadne. (Nebo se nabízí třetí možnost, obě budou skomírat na periferii politického života, protože potřebnou podporu nezískají.)

Buď získáme svobodu, nebo nás čeká jiná inkarnace nesvobody a socialismu, a nebo půjdeme současnou cestou k progresivistické totalitě.

Proč tady píšu o komunistech? Protože ten navenek antiideologický přístup je ztělesněn v osobě jejich prezidentského kandidáta Skály.

Zamysleme se nad tím. Máme zde politický směr, který má naprosto pevnou a propracovanou ideologii. Komunisté jsou v opozici proti současnému statu quo. Zároveň však komunismus během 20. století připravil na celém světě o život nějakých 80 milionů lidí, zotročil a zbídačil celé národy. Nyní se nachází na periferii politického a intelektuálního dění. Pokud by se komunismus chtěl dostat znovu ke slovu, jako určitá vůdčí síla občanského odporu vůči tomu, co se tady děje teď, jaká asi bude strategie jejich vůdčích idelogů? Budou sázet na to, že většina lidí je vůči pojmu ideologie podezíravá. Budou těžit z toho, že většina nespokojených lidí sází na akci bez myšlenek. A budou se, ač kovaní ideologové, tvářit úplně stejně: jako pragmatici, pro které ideologie není důležitá. A ještě to doplní mantrou: řešme dnešek, dívejme se do budoucna, neřešme minulost (neřešme těch 80 milionů lidí).

Jenomže protože oni jsou ve skutečnosti ideologové par excellence, pokud se jim podaří zlákat tu neideologickou “masu”, budou schopni si ji velmi šikovně vést, jakýmkoliv směrem se jim zachce. A ti lidé to ani nepoznají. Nepoznají kdo je vede a kam je vede.

Ale cíl bude jasně daný.

I když se jejich ideologové tváří velmi přátelsky, až blahosklonně, je to maska. Za usměvavou a klidnou tváří pana Skály se skrývá rozšklebený ksicht prokurátora Urválka. A mě velmi znepokojuje, pro kolik lidí, kteří si správně uvědomují, na jak shnilých základech současná politika stojí, jsou ochotni si s tímto člověkem potřásat rukou, dopřávat mu sluchu, a snad ho třeba i volit za prezidenta.

Luboš Zálom

(7 votes, average: 3,86 out of 5)

Loading...