Čeká nás zajímavý rok |

Sdílet článek:

JAROSLAV ŠTEFEC

Že je pobočka ambasády USA, která si říká „české ministerstvo zahraničí“, politicky negramotné a profesně impotentní, to víme i bez široce medializovaného prohlášení mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovové. Omlouvat zbabělost, neschopnost nést na mezinárodní scéně odpovědnost za vlastní rozhodnutí, neznalost jednacího řádu RB OSN a neochotu jít do konfrontace s delegací Ruské federace „odmítnutím podílet se na ruské propagandě“ je jednak trapné, jednak pitomé.

Ministerstvo zahraničí tak totiž promeškalo jedinečnou možnost zviditelnit ČR na mezinárodní scéně a prezentovat a obhájit politiku Fialovy vlády na vysoce reprezentativním fóru. A tato prezentace by se téměř jistě neodbyla před prázdným sálem, jak se to stalo prezidentu Petru Pavlovi na Valném shromáždění OSN.

Je opravdu smutné, že se za Českou republiku na mediální scéně a sociálních sítích vůči Rusku nevymezují zkušení a kvalifikovaní diplomaté, ale nevzdělané, politicky negramotné osoby, sedící například na pozicích ministryně obrany a předsedkyně Sněmovny, nebo řeporyjský hulvát. Myslím, že by se premiér Fiala měl nad touto situací vážně zamyslet. Pokud mu to nevadí, nemá co dělat ani ve „Strakovce“, ani v čele ODS.

Velmi zajímavé bylo sledovat jeho předvánoční „bilanční“ projev. Zřejmě na radu svých poradců se tentokrát vyvaroval „vysílání signálů“, ale skutečně zásadního neřekl vlastně vůbec nic. Tedy kromě toho, že my, „chudej lid“, budeme mít příští rok hodně vysoko do žlabu. Významnou část jeho údajně „státnické“ řeči zabrala zleva a zprava probíraná lítost nad oběťmi šíleného filozofa, jejichž pozůstalým samozřejmě i já vyslovuji hlubokou soustrast, a chvála jeho vlády, jak všechno skvěle zvládá. Co všechno zvládá, to samozřejmě nezmínil, ale realitu tohoto „zvládání“ máme denně před očima. Počínaje kvalitou a cenami potravin a dostupností léků, a konče cenami energií a absolutní konformitou i vůči pro naši zemi de facto sebevražedným požadavkům USA.

Uměle reinkarnovaný TGM, hradní fešák Petr Pavel, šel v novoročním projevu na ruku vládě snad ještě víc, než sám Fiala. Pochválil ji za jednotnost, aniž by ovšem zmínil, že byla draze vykoupena koryty pro všechny šéfy pětikoalice a jejich kamarády. Pochválil ji také za řešení zadlužování ČR, aniž by ovšem zmínil, že právě Fialova vláda na historicky největší dluh sama zadělala mimo jiné bezbřehou podporou Ukrajiny a „energetickou nepolitikou“. A že neví, proč se vládě nedaří o její „pravdě“ přesvědčovat občany? Jak to svého času perfektně vyjádřil někdejší senátor Vladimír Dryml: „Protože lžou, ani poledne nedržej!“

Kouzlem nechtěného pak bylo jeho konstatování, že „populisté, lákající na líbivé sliby, získávají hlasy snadno, ale v realitě problémy pouze prohlubují a své země i jejich lidi vyčerpávají“. Jako kdybych slyšel zapřísahání se tehdy ještě prostého profesůrka politologie Fialy, co všechno zajistí, nepřipustí a vyřeší.

Program pětikoalice „antiBabiš“ a výkřiky „věčného“ poslance Bendy o „kouzelné stoosmičce“, co pětikoalici umožňuje nebrat do úvahy opozici, pak velmi pěkně korespondují s Pavlovými slovy o odpovědném zvažování řešení, která politici nabízejí, reálnosti jejich plánů, ověřitelných výsledcích, schopnosti najít kompromisy a přinést vizi v kontrastu s takovými, kteří rozdělují, straší a obviňují. Prostě Fialova vláda politických impotentů v kostce.

Na druhou stranu naprosto souhlasím s Pavlovými slovy, že si nemůžeme nechat vzít radost ze života a naději v lepší časy a že se nesmíme nechat zastrašit krutostí a násilím, byť pronesenými pouze v souvislosti se střelbou na Filosofické fakultě UK. Nemohu také nesouhlasit s tím, že se všichni musíme postarat o větší bezpečí našich rodin, ulice, obce i celé země a významem, který v této souvislosti položil na komunity, v nichž žijeme. Stejně tak si zaslouží pochvalu za nabádání k nepřehlížení agresivního chování, zastávání se slabších a připravenost na krizové situace. Zapomněl ovšem zmínit fakt, že za současný stav (ne)bezpečnosti v ČR je aktuálně plně odpovědná Fialova vláda, která na bezpečnost nás, občanů, programově kašle, a co on sám pro změnu tohoto stavu hodlá podniknout. Tedy kromě podpory nákupu amerických vrtulníků a letounů F-35.

Vzhledem k tomu, že Petr Pavel je původem prostý generál bez politických zkušeností, což konstatují i někteří komentátoři jinak plně konformní s oficiálními názory, za které nikomu nehrozí návštěva příslušníků kriminálky, jsem ochoten mu pro letošek odpustit konstatování, že EU nám dává šanci, jak nejlépe uplatnit náš vliv a prosadit naše zájmy a že spolu s NATO je zárukou, že ČR má silné partnery, o které se může opřít. Stejně tak mu letos prominu i nepochopení skutečnosti, že primárně nezáleží na tom, kolik peněz vynakládáme na zbrojení, ale spíše na tom, jak efektivně tyto peníze, určené na naši obranu, český stát prostřednictvím resortu obrany utrácí. A jaká část z mnohdy i násobně předražených českých armádních nákupů ve srovnání s obdobnými nákupy jiných zemí se „rozplyne“ v provizích politiků, generálů a ministerských úředníků, pokladnách politických stran a na účtech firem, přímo či nepřímo zprostředkovávajících pro zahraniční výrobce zbraní kontrakty s českým ministerstvem obrany.

Asi nejzajímavějším momentem Pavlova projevu bylo konstatování potřeby přijetí eura a vlísávání se mladým a nezkušeným voličům. Z jeho kladného přístupu ke „společné měně“ musí mít osypky skalní členové ODS. Pavel se v této otázce jasně přiklonil k TOP 09, zatímco sázkou na mladé fakticky podpořil Piráty. Vlastně tím do značné míry popřel veškerá pozitivní hodnocení Fialovy vlády, vyslovená v předcházejících částech projevu. Že by tím naznačoval, kam se upře jeho pohled v případě demise Fialovy vlády (která dnes už ani zdaleka neleží v oblasti sci-fi) a sestavování případné „vlády odborníků“?

Každopádně nás čeká zajímavý rok. Pro většinu lidí v ČR dost těžký. Ekonomicky, sociálně i psychicky. Výrazný růst cen, omezení sociálních výdajů, růst zločinnosti, a to bez ohledu na bujarý optimismus Rakušanova ministerstva vnitra, stále otevřenější omezování základních práv a svobod… Bude toho opravdu hodně, a můžeme jen doufat, že se nebude realizovat katastrofický scénář velké války v Evropě, vedené „malými“ jadernými zbraněmi, nebo dokonce války, vedené strategickými útočnými jadernými systémy. A pověstné světlo na konci tunelu, naznačující obrat k lepším časům, zatím bohužel ani neproblikává.