01/06/2021
Kategorie: Politika

Blíží se konec Roe v. Wade?

Sdílet článek:

Nejvyšší soud se rozhodl zabývat případem Dobbs v. Jackson Women’s Health Organization, jehož předmětem je otázka, zda mississippský zákon z roku 2018 regulující potraty je ústavně konformní. Zákon zakazuje možnost interrupce po patnáctém týdnu těhotenství s výjimkami v podobě akutního ohrožení zdraví či existence poškození plodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu projednat případ vyvolalo velkou pozornost, a to zejména s ohledem na fakt, že kauza Dobbs by mohla potenciálně otevřít cestu ke zvrácení zřejmě nejkontroverznějšího precedentu dnešní doby Roe v. Wade. Jak velká je ale pravděpodobnost, že takto přelomové důsledky skutečně nastanou?

Ačkoli finální verdikt v případu Dobbs je očekáván až během příštího roku, již nyní tento spor rezonuje na obou stranách debaty o regulaci potratů. Zatímco zastánci tzv. pro-life přístupu vítají rozhodnutí Nejvyššího soudu s nadšením a nadějí, že takřka padesát let starý precedent z Roe v. Wade by mohl dospět ke svému konci, se stejně intenzivními emocemi na druhé straně podporovatelé tzv. pro-choice přístupu vyjadřují své obavy o osud Roe v. Wade a “práva na potrat” z rozhodnutí vzešlého. Současné složení Nejvyššího soudu je zejména po příchodu soudkyně Amy Barrettové obecně vnímáno jako většinově silně konzervativně orientované a tak by se na první pohled mohlo zdát, že konec Roe v. Wade je prakticky nevyhnutelný. Reálně je však situace mnohem komplikovanější a výsledek případu Dobbs je vše, jen ne jistý.

Historický vývoj

K pochopení, o čem se bude příští rok před Nejvyšším soudem jednat, je nutný alespoň stručný exkurz do dosavadní judikatury soudu v této oblasti. Do roku 1973 byla právní úprava interrupcí výlučně v kompetenci jednotlivých států unie, přičemž některé státy, které si mohly zcela svobodně určit zda a jak budou potraty legislativně upraveny. Tato situace vzala za své s verdiktem v Roe v. Wade, kdy Nejvyšší soud poměrem 7:2 (přičemž z dnešního pohledu paradoxně šest ze sedmi soudců byli republikánští nominanti) judikoval, že ženy mají díky čtrnáctému dodatku Ústavy ústavně garantované právo na potrat, které je součástí tzv. práva na soukromí, rovněž založeného soudním rozhodnutím o osm let dříve v kauze Griswold v. Connecticut. Soud uvedl, že se jedná o právo nikoli absolutní, kterému konkuruje “další významný a legitimní zájem státu na ochraně potenciálního lidského života”, a proto je nutné v individuálních případech vyvažovat mezi těmito dvěma zájmy. K posouzení přiměřenosti státních regulací soud vytvořil “trimestrální rámec”, na základě kterého během prvního trimestru stát nemohl stát jakkoli ingerovat do rozhodnutí ženy jít na potrat, během trimestru druhého mohl přijímat opatření “rozumně se vztahující k zachování a ochraně zdraví matky” a konečně od počátku trimestru třetího, který byl dle tehdejších lékařských poznatků považován za okamžik, od kterého je plod schopen přežít samostatně mimo tělo matky, stát mohl potraty regulovat i zakázat, s výjimkou případů ohrožení života nebo zdraví matky.

Tento standard platil až do roku 1992, kdy bylo rozhodnutí v Roe přezkoumáváno v rámci další klíčové kauzy Planned Parenthood v. Casey. V té Nejvyšší soud nahradil rámec tří trimestrů tzv. viability hranicí, podle které stát nově může regulovat i zakázat interrupce poté, co je plod schopen samostatně přežít mimo tělo matky, opět s výjimkou ohrožení života či zdraví matky, zatímco do této doby může přijímat pouze taková opatření, která nepředstavují “nikoli nutná omezení, jejichž cílem či důsledkem je kladení podstatné překážky ženě v přístupu k interrupci”, tedy “nepřiměřené břemeno” (undue burden). Verdikt v Casey tak znamenal vznik nového standardu posuzování a tudíž částečné zvrácení Roe. Ovšem centrální část Roe, samotné jádro tohoto rozhodnutí, tj. výrok o tom, že “právo na potrat” je ústavně zaručeným a chráněným právem a do určité doby stát nemůže zakázat ženě podstoupit interrupci, zůstala nedotčena a jak explicitně uvádí většinové stanovisko “[většina] potvrzuje ústřední verdikt z Roe v. Wade” a “právo ukončit těhotenství je součástí svobody, kterou nemůže soud zavrhnout”. Dvojice rozhodnutí Roe/Casey tak do dnešního dne zůstává právním základem samotného “práva na potrat” i možností a mezí jeho regulace.

Čtyři proti

Po třech úspěšných nominacích Donalda Trumpa na Nejvyšší soud v podobě Neila Gorsuche, Bretta Kavanaugha a nejnověji Amy Barrettové je momentálně poměr republikánských/demokratických nominantů 6:3 ve prospěch republikánů, což v pro-choice kruzích vyvolává bez přehánění paniku, vyúsťující v některých případech až ve volání po rozšíření míst na soudu (strategie známá z dob prezidenta F.D. Roosevelta jako court packing). Jak ovšem ukazují Roe a Casey, stranická příslušnost není žádnou garancí právní filozofie a přístupu k interpretaci ústavního textu (v době rozhodování případu Casey byla republikánská převaha dokonce 8:1). Ke zjištění, jaké jsou šance na zvrácení/zachování Roe a Casey je tak zapotřebí koncentrovat pozornost na reálné postoje jednotlivých současných členů soudu.

Není třeba diskutovat o tom, jak budou hlasovat tři demokratičtí nominanti-soudce Breyer a soudkyně Kagan a Sotomayor, jejich postoj k této otázce je jasný a nepanují o něm žádné pochyby, všichni jsou konzistentními zastánci zachování precedentu.

Velmi zajímavou postavou je předseda John Roberts. Roberts nikdy nebyl originalistou ve stylu Antonina Scalii či Roberta Borka, nicméně od nástupu na Nejvyšší soud Roberts patřil spíše k onomu tzv. “konzervativnímu” křídlu soudu a byl důležitým či alespoň výrazným hlasem v některých významných sporech-vzpomeňme na D.C. v. HellerShelby County v. HolderJanus v. AFSCME či Obergefell v. Hodges. Postupem času však přišly kauzy jako Department of Commerce v. New YorkBostock v. Clayton County a samozřejmě Robertsův “pièce de résistance” NFIB v. Sebelius (otázka Obamacare) a Roberts tak postupně převzal roli Anthony Kennedyho coby “swing vote”, tedy rozhodujícího hlasu, přiklánějícího se nevyzpytatelně střídavě k oběma více vyhraněným křídlům soudu. Zejména od nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu se Roberts plně projevuje jako institucionalista odhodlaný především zachránit pověst Nejvyššího soudu před narůstající kritikou o jeho zpolitizovanosti a ochotný být vyvažujícím hlasem, který se i mnohdy přikloní k “liberálnější” části soudu, aby alespoň zmírnil obavy z drtivé republikánské většiny, schopné od základu překopat jakýkoli precedent bude chtít. Odpovídá tomu i Robertsovo souhlasné stanovisko v případu June Medical Services v. Russo (2019), zatím poslední výraznější potratové kauze, týkající se louisianského zákona požadujícího, aby lékaři, provádějící interrupci, měli tzv. “admitting privileges”, tedy právo přijímat pacienty v nemocnici v okruhu 30 mil od kliniky, kde byla interrupce provedena. Zde Roberts souhlasil, že precedent Whole Woman’s Health v. Hellerstedt (2016), v němž šlo o takřka totožný zákon, ale pro změnu texaský, není v principu správný (ostatně tehdy byl Roberts mezi disentujícími), avšak v rámci stare decisis-zůstat u rozhodnutého a zachovat precedent-je nutné se ho držet. Pokud předseda Roberts nebyl ochoten zvrátit tehdy pouze tři roky starý precedent, lze se značnou jistotou odhadovat, jaký bude jeho postoj při případné debatě nad koncem Roe v. Wade. Roberts si je dozajista vědom toho, jakou pozornost bude mít kauza Dobbs a jaký poprask by vyvolalo potenciální zvrácení Roe, připočtěme k tomu volání některých Demokratů po rozšíření soudu za účelem jeho “vybalancování” a můžeme předsedu Robertse přiřadit k již třem jistým hlasům proti zvrácení Roe v. Wade. Ke konci Roe v. Wade by tak bylo zapotřebí všech zbývajících pěti hlasů.

Jedna jistota na druhé straně

Stejně jako není třeba spekulovat o třech demokratických nominantech na jedné straně, není třeba tak činit ani v případě Clarence Thomase na straně druhé. Thomas je bez nejmenších pochyb autentickým originalistou a textualistou, ochotným v zájmu striktního držení se principu zvrátit i desetiletí starý precedent. Opakovaně se otevřeně (viz obě výše zmíněné kauzy Whole Woman’s Health a June Medical Services) vyjádřil pro zvrácení dle něho “těžce nesprávného” Roe v. Wade, přičemž kritice podrobil rozhodovací historii soudu na téma potratů jako takovou, z níž vyplývá jeho náhled na ni jako defektní od samého počátku:

“Naše precedenty v oblasti potratů jsou těžce nesprávné a měly by být zvráceny. […] [verdikt v Roe] že Ústava chrání právo ženy na potrat, nemá žádnou oporu v textu čtrnáctého dodatku.”

Jaké jsou vyhlídky

Zbývají tedy čtyři hlasy: Samuel Alito, Neil Gorsuch, Brett Kavanaugh a Amy Barrett. A zde začíná být situace skutečně zajímavá a nejméně předvídatelná.

Začněme Neilem Gorsuchem. Gorsuch patří společně s Thomasem a Barrettovou mezi “klasické originalisty”, analyzující projednávané případy z hlediska původního významu ústavního textu a zakládající si na detailním historickém výzkumu při sepisování stanovisek. Stejně jako Thomas Gorsuch již ukázal, že nemá problém s nápravou precedentů, které považuje za nesprávné, navzdory časovému úseku, který od nich uplynul. Ve zmiňovaném případu June Medical Services byl Gorsuch mezi čtveřicí disentujících, jeho odlišné stanovisko se však zaobírá otázkou aktivní legitimace a rozporem mezi odůvodněním v kauze Whole Woman’s Health a standardem z Planned Parenthood v. Casey, k samotnému Roe se nevyjadřuje. Gorsuch se poté nepřipojil k Thomasovu stanovisku, volajícím výslovně po zvrácení Roe v. Wade. Během svých potvrzovacích slyšení v senátním Výboru pro soudnictví byl Gorsuch samozřejmě dotázán na postoj k Roe v. Wade, nicméně jak bývá u nominantů na Nejvyšší soud zvykem, odpověděl v obecnější rovině tak, že Roe pro něho představuje součást platného práva, které akceptuje.

Druhý Trumpův nominant Brett Kavanaugh rovněž stručně disentoval v kauze June Medical Services, ale ani on se nepřipojil k Thomasovu stanovisku a pouze poukázal na potřebu podrobnějšího zkoumání dopadů napadeného louisianského zákona. Stejně jako Neil Gorsuch i Kavanaugh během svých potvrzovacích slyšení odpověděl na dotazy na Roe v. Wade stručně a omezil se na konstatování, že jde o “důležitý ustálený precedent”. Kavanaugh není na rozdíl od Gorsuche typickým představitelem striktní aplikace originalistické/textualistické metody výkladu, z ostatních soudců má nejblíže k předsedovi Johnu Robertsovi, což dokládá i statistika z jeho prvního roku na Nejvyšším soudu, kdy hlasoval shodně s předsedou Robertsem v 94% případůčastěji se poté shodl se Stephenem Breyerem než Clarencem Thomasem či právě Neilem Gorsuchem. V době, kdy Kavanaugh ještě působil na federálním odvolacím soudu, disentoval v případu Garza v. Hargan, týkajícího se práva na interrupci nezletilé dívky, jenž se dostala do Spojených států ilegálně, nicméně jeho stanovisko se drželo v intencích platné úpravy a platných precedentů, nedotýkalo se přímo otázky Roe v. Wade a Planned Parenthood v. Casey ani nijak tyto precedenty nezpochybňovalo.

Co se týče Amy Barrettové, není tajemstvím, že je k verdiktu z Roe v. Wade kritická. Nevolala nikdy otevřeně po jeho zvrácení, i když její náhled na precedent nasvědčuje, že by mohla být otevřená tuto otázku minimálně otevřít, vzhledem k tomu, že Roe pro ni nepatří mezi tzv. suprerprecedenty, tedy rozhodnutí natolik etablovaná, že neexistuje žádný relevantní tlak na jejich zvrácení, ačkoli Barrettová je obecně narozdíl od Gorsuche a Thomase smířlivější k principu stare decisis a než Thomasův je jí bližší pragmatičtější a v této sféře méně vyhraněný přístup Antonina Scalii.

Posledním z nejisté čtveřice je Samuel Alito, aktuálně čtvrtý nejdéle sloužící člen Nejvyššího soudu. V otázce potratů a Roe v. Wade byl Alito v minulosti konzistentně na společné straně s vyhraněně originalistickou částí soudu, představovanou Thomasem a Scaliou, od těchto dvou se však v určitých aspektech zásadním způsobem liší. Stejně jako Scalia i Thomas Alito rovněž věří ve fixní, neměnný význam ústavního textu, ale na rozdíl od nich je jeho přístup k interpretaci mnohem více prakticky orientovaný, zohledňující specifika individuálních kauz namísto obecné  aplikace tradiční verze procedurálně neutrální originalistické metody, vyznačující se mnohem větší mírou abstrakce. Od Thomase pak Alita také odlišuje jeho přístup k precedentu, který je jedním z hlavních definičních prvků Alitova “praktického originalismu”. Alito je silným zastáncem držení se precedentu a klade důraz na význam setrvání u ustálené soudní praxe, v posledních letech se tento přístup projevil markantně např. v kauze Ramos v. Louisiana, kde Alito ostře kritizoval většinové Gorsuchovo stanovisko pro odklon od precedentu, nesoucí s sebou hrozbu chaosu a právní nejistoty. Zároveň je ale třeba zmínit, že Alito ve svém disentu v kauze Ramos hovoří o precedentech, na které je “masivně a rozumně spoléháno”. Naplňuje Roe tuto charakteristiku v Alitových očích? Nelze dále opomenout fakt, že Alito měl dvakrát příležitost podpořit Thomase v jeho výzvě ke zvrácení Roe v. Wade v obou případech Whole Woman’s Health a June Medical Services, ani jednou ji však nevyužil.

Dojde vůbec na Roe v. Wade?

Konec Roe v. Wade nelze kategoricky vyloučit. Mít ho za pravděpodobný či snad dokonce jistý by ale bylo silně přehnané. Ve skutečnosti není ani jisté, že v Dobbs v. Jackson Women’s Health Organization se bude příští rok skutečně jednat i o osudu Roe v. Wade. Soud se rozhodl kauzou zabývat (což znamená, že čtyři ze soudců byli pro), přičemž otázka, která bude projednávána, je vymezena takto: “Zda všechny zákazy interrupcí v období předtím, než je plod schopen samostatně přežít, jsou protiústavní.”

K posouzení naopak nevzal navrhovanou otázku druhou, tedy zda ústavnost zákonů, regulujících interrupce v období předtím, než je plod schopen samostatně přežít, má být posuzována podle undue burden standardu z Casey, či standardu poměřování benefitů a zatížení, jaké zákon přinese, který někteří vidí jako-ač formálně nepřiznaný-fakticky užitý většinou v Whole Woman’s Health. Debata nad touto otázkou by dávala soudu širší pole působnosti, v rámci něhož by mohlo případně snáze dojít i na rozhodování o samotném základu precedentů v oblasti potratů. Otázka, kterou soud bude řešit, toto stále nevylučuje, nicméně to, jakou právní otázkou se soud rozhodne zabývat, bývá indikátorem rozsahu jeho přezkumu, což by v tomto případě svědčilo více ve prospěch dílčích změn, ale zachování Roe v. Wade než přímého zvrácení. 

Soud totiž stále může ve výsledku fakticky zvrátit část rozhodnutí v Planned Parenthood v. Casey v rozsahu stanoveného undue burden standardu tak, že dotčený mississippský zákon shledá za ústavně konformní, aniž by zároveň výslovně zvrátil klíčové verdikty z Roe a Casey. Takovýto výsledek by teoreticky odpovídal nynějšímu složení soudu a reflektoval převažující většinu, která je více či méně k Roe skeptická, ale zároveň se i jeví skeptická ke zbavení se téměř pět desetiletí starého precedentu, který již od svého vzniku představuje jednu z nejsignifikantnějších kontroverzí, a to zdaleka nejen v právních kruzích. Šlo by o rozhodnutí, zůstavající takříkajíc “na půl cesty”, které by s sebou přineslo podstatnou míru právní nejistoty ohledně platného standardu přezkumu a vytyčených právních hranic, protože se stávajícími precedenty mississippský zákon nepochybně není kompatibilní.

Nastat může hypoteticky rovněž situace, kdy soud ponechá undue burden test z Casey, ale pozmění hranici, od které stát může prosazovat zájem na ochraně nenarozeného dítěte, případně pozmění hranici a navíc nahradí test z Casey novým standardem (např. poměřování benefitů a zatížení), aniž by se ale dotkl nejsignifikantnější části verdiktu z Roe v. Wade, v Casey potvrzeném, tj. že právo na potrat je díky čtrnáctému dodatku ústavně garantováno a do určité doby omezeno, natož zakázáno, být nemůže. Jak Roe, tak Casey ovšem při stanovení této hranice vycházely z tehdejších lékařských poznatků a na nynějším soudu by bylo, aby podložil onu novou hranici medicínskými důvody (např. schopnost plodu cítit bolest), což by bylo obtížné a ve výsledku stále neznamenalo úplný konec Roe a možnost státu omezit nebo dokonce zakázat interrupce kdykoli.

Velká očekávání nejsou na místě

V současné době se pohybujeme na úrovni teorií a dedukcí, mnohem více napoví ústní slyšení, která proběhnou na podzim. Prozatím by se ale šance na zvrácení Roe v. Wade daly shrnout tak, že  konec Roe je nepravděpodobný. Nikoli nemožný, ale nepravděpodobný. Roe nakonec skončit může, ale pokud k tomu dojde, bude to velké překvapení a ne očekávatelný výsledek, jak bývá dnes často  s poukazem na údajnou “ultrakonzervativnost” Nejvyššího soudu tvrzeno.

Jaroslav Ženíšek

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (Ještě nehodnoceno, buďte první!)
//

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *