Černobílý svět se nám násilím vlamuje do života

Ze strašení válkou byl obviněn během volební kampaně na prezidenta expremiér Andrej Babiš (ANO) za to, že na billboardy nechal napsat: Nezatáhnu zemi do války. Jsem diplomat, ne voják. Oproti tomu už dávno český premiér Petr Fiala oznámil, že Česká republika je ve válce a náčelník generálního štábu Karel Řehka pro ČTK mluvil o případné mobilizaci, pokud by došlo ke střetu Severoatlantické aliance a Ruska. Jak to vnímáte?

Období před volbami bylo plné politického marketingu na všech stranách. Po volbách jsem čekala zklidnění. Ukazuje se, co nám spisovatelům nemusí říkat nikdo: totiž, že slovo je nejmocnější zbraň. Proto by si měl každý dát záležet na slovech, která říká či pouští do veřejného prostoru. A bohužel je vidět, že nezáleží jen na tom, co se říká, ale i kdo to říká. Někomu se jeho silná slova promíjejí, jiný za ta stejná zaplatí. Prostě se neměří stejným metrem.

Na premiérovo vyjádření, že se Česko nachází ve válce, reagoval advokát Jindřich Rajchl s tím, že se oficiální cestou dožadoval vysvětlení, zda má Fialovo tvrzení chápat tak, že se Česká republika nachází ve válečném stavu. „K otázce č. 5 vaší žádosti si dovoluji uvést, že výše uvedené vyjádření předsedy vlády České republiky je třeba brát jako jedno z metaforických vyjádření, jež jsou užívána veřejnými osobnostmi při různých krizových momentech, nikoliv jako sdělení o tom, že by se Česká republika nacházela ve válečném stavu,“ odvětil Úřad vlády. Rajchl se rozhořčuje, protože pro někoho takové prohlášení znamená obvinění z dezinformací, pro jiného metaforu. Je podle vás vysvětlení premiérových slov dostatečné?

Vaše slova jen potvrzují mou odpověď na předchozí otázku. Když mediální oblíbenec pronese myšlenku, lhostejno zda a jak pitomou či nepravdivou, média a jeho hlasití příznivci mu zatleskají. Jakmile ale tutéž myšlenku pronese příslušník jiného tábora, hned se na něj snesou jako supi. Sama jsem to vyzkoušela. Uveřejnila jsem před nedávnem věty o normálním světě na svém Facebooku a na Twitteru, dosti úderné a jednoznačné a od kritiků normálního světa schytala pěknou dávku nenávistných a sprostých komentářů a odsudků. O den později jsem k těm větám přidala zdroj – byla to totiž slova Petra Fialy na sjezdu ODS. Když je tehdy vyslovil on, bylo vše v pořádku. Jakmile tytéž věty říkám jakoby já, tak ten, kdo mě nemá rád, ten se na mě vrhne ne kvůli mým slovům, ale kvůli své nenávisti. A to titíž lidé chtějí nenávist potírat, zatímco ji sami vyvolávají.

Také vývojář počítačových her a zakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu Daniel Vávra připomněl, jak politik STAN Matěj Hlavatý z volebního teamu Petra Pavla zveřejnil SMS zprávu, která jménem generála Pavla vyzývá lidi k mobilizaci. Ukázalo se, že žádná zpráva neexistuje. Vávra připomněl i další přešlapy s ohledem na dezinformace z vládního tábora a vadí mu, že v takových případech je to v pořádku, zatímco jiní čelí útokům a obviněním. Panuje zde tedy zmíněný dvojí metr?

Naprosto a úplně. Nůžky dvojího metru se bleskurychle rozvírají. Ti, kdo třímají v ruce pravdu a otěže, mohou cokoliv. To samo o sobě není udivující, protože tak tomu je po celé dějiny lidstva. Co je dnes ale kvalitativně nové, je současné naprosté potlačování jakéhokoliv odlišného názoru. Demokracie má být diskuse, v níž pak nakonec obvykle většina přehlasuje menšinu. To, co dnes sledujeme v přímém přenosu, už ale taková demokracie není. Je to trvání na stoprocentním a bezvýhradném souhlasu. Nemám problém s tím, když mě v debatě přehlasují, ale dnes vás urážejí jen proto, že máte osamocena jiný názor. Bylo to vidět i v prezidentské volbě mezi prvním a druhým kolem. Marketéři přesvědčili lid, že jde o boj dobra se zlem, ale tak to v politice ani v životě není. Dobro bojuje se zlem jen v pohádkách. V demokracii mají bojovat různé legitimní ideje a myšlenky a v životě plnokrevní lidé. Zabývám se jako advokátka lidmi, jejich vztahy a lidskými dušemi celý svůj profesní život, 35 let, a vím, že žádný člověk není jenom zlo a žádný není jenom dobro. Dokonce ani u pachatelů nejpřísnějších zločinů tomu tak není.

Vávra upozornil ještě na další skutečnost: „Posledních několik let slyšíme o tom, kterak jakákoliv kritika čehokoliv na Twitteru je dílo ruských botů, kteří chtějí ovlivnit volby. Nové vedení Twitteru právě zveřejnilo, že je to naprostá lež vymyšlená neoliberálním think tankem ASD, který touto lží chtěl bojovat s dezinformacemi, a že staré vedení Twitteru to vědělo a přesto se chovalo, jakože je to pravda. Mimochodem, už jste tuto zprávu někde zaznamenali v těch médiích, které dezinformace politického think tanku dřív tak aktivně sdílela?“ ptal se pro ParlamentníListy.cz. O čem tato zpráva svědčí?

Proto je boj s dezinformacemi nesmyslný. Co je včera pravda, může být dnes dezinformací a naopak. Ten černobílý svět, který se nám násilím vlamuje do života, je zajímavý, děsivý, zničující a nic na něm postavené nedopadne dobře. Vzpomínáte na autoritativní tvrzení kolem restriktivních opatření kvůli koronavirové epidemii? Jak byli někteří lidé ocejchováni jako dezinformátoři? Po pár měsících se zjistilo, že je vše jinak. Vyvodil z toho někdo nějakou odpovědnost? Omluvil se těm, které veřejně zostuzoval? Kdepak, jede se dál. Nálepkování a urážení pokračuje a zesiluje.

K tomu se hned dostaneme. Ministerstvo vnitra chystá zákon, podle něhož bude dezinformace trestně postižitelná. Co vy na to?

Budu se ze všech sil snažit, aby takový zákon nebyl nikdy přijat. Ostatně, co to je dezinformace? Jiné přesvědčení? Fáma? Omyl? Zkreslení? Jen část pravdy? Budeme posílat do vězení kartářky, věštce, numerology? Nebo pozavíráme všechny katolíky za přesvědčení, že svět stvořil Bůh za šest dní?

To je i má další otázka. Jak rozlišit předem, co je dezinformace a co není? Jako příklad uveďme zprávy o tom, že lidé budou potřebovat k cestování covidpasy nebo že očkování proti covidu se bude muset opakovat třikrát i čtyřikrát. Každý, kdo začal tyto odhady zveřejňovat a mluvit o nich, byl označen za dezinformátora, strašícího člověka, případně za hlupáka nevysoké inteligence, který věří konspiracím. Jak všichni víme, nakonec se tyto odhady staly skutečností. Jak se v tom orientovat?

Inu, ve skutečnosti nejde o pravdu a lež, ale o svobodu. Celá debata se vede o svobodě člověka a posledních několik let je příkladem, jak pod praporem dobra o svobodu přicházíme. Někdo to ještě neprohlédl, někomu se to dokonce líbí a část společnosti jsou užiteční idioti, které tato vlna spláchne dříve či později taky. A také se ukazuje, že každá krize – koronavirová, ukrajinská, energetická – bývá vládnoucí mocí okamžitě zneužita coby záminka, která má ospravedlnit další utahování šroubů.

Další z návrhů vlády mluví o podpoře médií a neziskových organizací – těm, která proti dezinformacím bojují – ve výši celkem 150 milionů korun. Je to v pořádku?

V pořádku to samozřejmě není, naopak je to zrůdné, aby si daňový poplatník a občan platil neziskovku, která ho bude odposlouchávat a vyhodnocovat, zda si myslí správné věci a má ty správné názory na svět. Svobodnou společností v žádném případě pak už nebudeme. Nikdo nesmí být trestán za jiný názor. A nikdo nesmí být placen z veřejných peněz za propagandu, špiclování a udávání. Svobodný stát, svobodný a svobodomyslný politik bude chránit svého názorového oponenta. Pusťte si znovu drásavý film Miloše Formana z roku 1996 Lid versus Larry Flynt. Tam je to všechno jasně řečeno.

Po dalším roce, jak je na tom Česká republika se svobodou projevu podle vás?

V posledních třech letech sleduji jednoznačný trend omezování a potlačování svobody projevu. Přímého i nepřímého. Zásadní zlom začal právě v oné době covidových restrikcí. V tomto období stát začal razit jeden jediný možný směr a všechny odlišné pohledy na věc, na řešení, na problematiku, ba dokonce i jen otázky a pochybnosti odmítal a jejich nositele vůbec nepouštěl do veřejné diskuse. Covid upadl do zapomnění, ale způsob veřejné komunikace a potlačování oponentních názorů bohužel zůstalo a ze státních sfér se přeneslo do zaměstnání, do rodin a do sousedství. A právě tam způsobuje děsivé a nevratné škody. My, rodinní advokáti, sledujeme, jak potomci odmítají půjčovat svým rodičům děti jen proto, že volili jiného kandidáta, jak se rozcházejí manželé či rozpadají se přátelství. Ta nenávist je zrůdná a moudrý stát by ji oslaboval, namísto aby ji posiloval, což bohužel oním zákonem proti dezinformacím činí.

Jaké doporučení byste jako advokátka dala lidem vy, jak a kde čerpat či ověřovat v dnešní době informace?

Moje doporučení plyne z mé letité praxe rodinné advokátky: stýkejte se s lidmi a udržujte s nimi přátelské a vlídné vztahy; stýkejte se co nejvíc osobně, nikoliv na dálku online, hodně spolu mluvte, diskutujte, hádejte se, ptejte se druhých, jak a proč si myslí, co říkají a mějte se rádi navzdory odlišným názorům, protože mít jiné názory je normální – a naopak různými pohledy na svět a dění kolem nás se můžeme obohatit. V televizi si vybírejte programy, které vás těší a utíkejte ze sociálních sítí třeba do reálné hospody a k živým lidem. A když něco uslyšíte, vždy se ihned ptejte sami sebe: proč mi to říkají? Proč zrovna tohle? Proč zrovna teď? Proč zrovna takhle? Proč někdo rozhodl, že toto máme slyšet právě nyní a právě v téhle podobě?

Karel Havlíček Borovský: „Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba. A kdo řekne pravdu dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz.“ Jak aktuální jsou podle vás slova tohoto našeho obrozence?

Všechno tady už bylo a historie se pořád opakuje. Slovy klasika: nic starého nezapomněli, nic nového se nenaučili. Chtějí moc a chtějí ji absolutní, nerušenou. A myslí si, že mají patent na pravdu. Pusťte si kterýkoliv starší film nebo seriál z kterékoliv doby a libovolné produkce. A čtěte Bibli. Tam to všechno je.