Český velkopodnikatel ukazuje na číslech „nesmyslnost“ Green Dealu

V České republice vlastní devět továren, po světě pak další, od Číny po Spojené státy. Pavel Juříček je zakladatelem a předsedou představenstva miliardového holdingu Brano Group, významného dodavatele komponentů pro automobilový průmysl, pro značky jako např. Škoda, Tesla, Volkswagen, BMW a další.

Kromě toho, že je úspěšným podnikatelem, čtyři roky působil i v politice jako poslanec za ANO. Jako člověk technického zaměření je ostrým kritikem Green Dealu, který označuje za „Black Deal“ a „nesmysl“, který nestojí na reálných datech.

Z 37 miliard tun CO₂, které vygeneruje celá naše planeta, připadá drtivá většina (90–95%) na přírodní procesy jako vodní páry, sopky atd. Zbylých 5–10% je pak záležitost nás lidí, poznamenává pro Epoch Times Juříček a doplňuje, že i tak se od roku 1959 do roku 2022 zvedl podíl CO₂ v atmosféře jen z 0,03 % na 0,0413 %.

Evropa se na celkové produkci CO₂ způsobené lidskou aktivitou podílí 8,7 %, sype z rukávu čísla podnikatel, jehož zálibou je matematika, fyzika a technika. Největší podíl na znečištění životního prostředí má podle něj námořní doprava, která činí kolem 20 %. „Bez námořní dopravy by neexistoval tento svět, protože drtivá většina věcí se vyrábí v Číně. A spotřeba uhlí za posledních 20 let narostla na celé planetě o 45 %, a to především díky Číňanům. Takže bez uhlí se prostě svět neobejde,“ říká.

Green Deal podle jeho názoru není vůbec ekologický. Míní, že s tím, jak firmy odcházejí z Evropy, aby své závody provozovaly v přívětivějších podmínkách, klimatu to stejně nepomůže, neboť znečištění se jen přesune jinam a pravděpodobně se i zvětší, protože v zemích jako Čína, Indie nebo Indonésie neřeší ekologickou zátěž při výrobě energie a naopak masivně investují do výstavby nových uhelných, ale i jaderných elektráren.

Americká elektřina pětkrát levnější než česká

Podniky v Česku i celé Evropě se potýkají s vysokými cenami energií. Ve Slévárně Brano v Hradci nad Moravicí tvoří ceny energií 30 % nákladů, což je podle Juříčka „neudržitelné“. Tvrdí, že kvůli tomu jsou prakticky všechny slévárny a kovárny v České republice ve ztrátě, a proto začal bít na poplach.

S ostatními podnikateli založili sdružení Hlava 22, které eviduje přes 225 českých firem, nejenom těch z těžkého průmyslu, ale rovněž potravinářů či zemědělců, kterým vysoké ceny elektřiny a plynu způsobují potíže. Tyto společnosti platí 161–288 euro za megawatthodinu elektřiny (tj. cca 4 až 7,3 Kč za kWh), přičemž Brano Group se pohybuje v rozmezí 175–195 euro za MWh. Juříček říká, že kvůli tomu psal předsedovi vlády, ministrovi průmyslu a obchodu i hospodářským výborům v parlamentu. „Nikdo se mi nikdy neozval,“ dodává.

Česká elektřina by přitom mohla být značně levnější, myslí si podnikatel a uvádí, že Temelín má výrobní náklady kolem 58 haléřů za kilowatthodinu, zatímco Dukovany kolem 45 haléřů. Jenže ČEZ elektřinu prodává na komoditní burze v německém Lipsku, což uměle zvyšuje její cenu.

Juříček tvrdí, že podle jeho znalostí ČEZ prodal své kapacity na rok 2025 za 141 euro za MWh, což je desetinásobek nákladů. „Vydělávají na tom Němci, Švýcaři a Američani, protože ti vlastní ty fondy, přes které se to všechno pasíruje. Česká republika je jako dojná kráva,“ myslí si majitel holdingu.

Brano Group už má uzavřenu smlouvu o smlouvě budoucí na pronájem firmy v americké Georgii blízko Atlanty, kde má brzy vyrůst závod vyrábějící součástky pro automobilky Tesla a GM. Ceny energií mají být přitom v Americe výrazně nižší. „Ve Spojených státech budu mít cenu 40 dolarů za megawatthodinu,“ konstatuje Juříček s tím, že za elektřinu zaplatí skoro pětkrát méně než v Česku. Továrna bude zásobovat především americké automobilky. Kromě toho již má jeho skupina dvě fabriky v Číně, které vyrábí pro místní trh.

Evropskou výrobu však zatím stěhovat nechce. „Lokální výrobu bychom samozřejmě zajišťovali v Americe pro Teslu, GM, Volkswagen a tady v Evropě bychom ji zajišťovali pro ten zbytek, který tady přežije,“ líčí Juříček.

Neekologické elektromobily

V celosvětovém měřítku vytváří automobilový průmysl maximálně 1,5 % celkových emisí CO₂. Ročně se vyrobí přibližně 75 milionů osobních a 25 milionů užitkových vozidel. Kdyby měly všechny tyto stroje běžet na elektrický pohon, jenom na jejich baterie by se spotřebovalo 22 500 milionů tun surového materiálu, říká majitel Brano Group. „To by byla asi dvacetinásobně větší ekologická zátěž než u spalovacích motorů,“ komentuje.

Další věc dle něj je, že automobily se spalovacími motory vylučují 95–125 gramů CO₂ na 100 km, zatímco elektromobily jich vytvářejí 350–450 gramů na stejnou vzdálenost, rozpočte-li se do toho uhlíková stopa celého dodavatelského řetězce.

„Jinými slovy, elektromobil, pokud se započítají všechny energetické a ekologické aspekty v průběhu procesu výroby baterií, je zhruba 3,5–4,5krát horší z hlediska ekologie, než jsou spalovací motory,“ tvrdí Juříček a dodává, že žádný z těchto faktorů není brán v potaz. „Hledí se jen na to, že elektroauto na silnici ,nečmudí‘,“ namítá.

Malá efektivnost solárních panelů

Bezemisní zdroje energie mají z technického i ekonomického pohledu svá omezení, konstatuje velkopodnikatel. Fotovoltaika má podle něj opodstatnění pro osobní spotřebu, ovšem neřeší spotřebu průmyslu. Větrné elektrárny dle něj dávají určitý smysl na místech, kde fouká, jako Baltské moře nebo Portugalsko, ale stavba si vyžádá obří množství betonu a oceli. Těžba lithia je zase mimořádně neekonomická. „Na jedno kilo lithia potřebujete odtěžit hmotu zhruba pět až deset tisíc tun,“ konstatuje.

Neefektivitu solární energie ilustruje na vlastním příkladu. Kvůli tomu, že ho automobilky jako svého dodavatele tlačily do zapojení obnovitelných zdrojů, nechal si postavit fotovoltaickou elektrárnu o výkonu 500 kW. Nakoupil ty nejmodernější panely s účinností 23,6 %. S průměrnou dobou slunečního svitu v Česku 20 % dosahuje jeho solární farma celkové efektivity zařízení (OEE) pouhých 4,72 %.

OEE (Overall Equipment Effectiveness) určuje procento výrobního času, kdy je zařízení skutečně produktivní. U jaderné energie činí OEE 95 %. „Vynaložíte takové obrovské ekologické náklady, obrovské peníze, a pak máte účinnost necelých 5%. To je blbost, co?,“ poukazuje na absurditu některých „zelených“ řešení.

Na bezemisních technologiích mu vadí, že jsou dotované, což podle něj nemůže trvat donekonečna a EU „dříve nebo později prostě zkrachuje“. „Ona nebude mít dostatek peněz na věčné investování do těchto nesmyslů, aby tady pořád podporovala jenom ty občasné zdroje energie. K občasnému zdroji energie samozřejmě musíte mít nějaký stabilnější, ať už je to jádro, nebo plynové turbíny, takže investujete dvakrát,“ vysvětluje.

Jediné, co má podle něj smysl udělat pro zlepšení životního prostředí, je zvýšit fotosyntézu pomocí například zalesňování, zadržování vody v krajině nebo pěstování více plodin jako hrách, fazole či vojtěška, které samy generují dusík, což umožní snížit vyráběné množství syntetického čpavku jako hnojiva.

Základní pilíře společnosti

Základní pilíře dnešní společnosti jsou ocel, cement, plast a syntetický čpavek, líčí Juříček. Vyrobit tyto komodity je extrémně energeticky náročné. Na jednu tunu plastu připadá 500 kg CO₂, na jednu tunu cementu jedna tuna CO₂ a na jednu tunu železa zhruba 1,6 tuny oxidu uhličitého.

Nejvíce emisí ovšem vzniká při produkci syntetického čpavku, který se používá v zemědělství jako hnojivo. Bez něj by dnes podle odhadu některých vědců žilo na Zemi o polovinu méně lidí, protože bychom nevyprodukovali dostatečné množství potravin, poznamenává český miliardář.

Jestliže se kvůli Green Dealu přesune výroba těchto komodit mimo Evropu, povede to podle něj nejenom k deindustrializaci kontinentu, ale zároveň i k zhoršování globálního životního prostředí, protože tyto nezbytné pilíře se budou vyrábět někde jinde, jen s mnohem horší uhlíkovou stopou.

Evropská unie nemá šanci dosáhnout do roku 2050 bezuhlíkové ekonomiky, místo toho si kope vlastní hrob, míní Juříček. Jako vývojář uvádí, že tempo inovačního pokroku naší civilizace (tzv. S-křivka) činí 1–1,5 % ročně a nelze jej urychlit. Dosáhnout „čisté“ emisní nuly v tak krátké době je podle něj „úplný nesmysl, protože tady žádná zázračná technologie na výrobu energií neexistuje“.

Ani po volbách do Evropského parlamentu nevěří, že by Evropská komise vystřízlivěla a změnila kurz. Veřejnost si podle něj začne důsledky Green Dealu uvědomovat teprve v okamžiku, kdy to začne mít „hluboký dopad na jejich peněženky“.