Císař, před nímž utíkala islámská vojska, nedobyl vlastní ženu

Leo the Deacon byl byzantský historik a kronikář, který žil v 10. století našeho letopočtu. Jeho kronika podává dobové svědectví a vzestupu Byzantské říše za vlády císaře, který si vysloužil přezdívku „Bledá smrt Saracénů”.

Byzantská říše utrpěla v 9. století územní ztráty, neboť musela neustále čelit výpadům muslimských armád, pro které byla nejvýznamnějším protivníkem. Důležitou událostí bylo naprosté vyplenění města Amorium, které bylo druhým nejvýznamnějším městem po Konstantinopoli, dnešním Istanbulu, a jehož pád zasadil pověsti Byzantské říše těžkou ránu.

Boj o Krétu

Muslimské armády dobyly v roce 820 n.l. Krétu, která jim poskytla zázemí pro pirátské výpady v Egejském moři a na západní pobřeží Anatolie. Na východě Anatolie podnikaly muslimské státy z opačné strany neustálé výpady do centrálních částí Byzantské říše.

V polovině 10. století se k moci dostal císař Nikeforos II. Fokas. Začínal jako vojevůdce a uznání si vydobyl tím, že se mu po devítiměsíčním obléhání podařilo dobýt zpět ostrov Kréta v roce 961 n.l. Po nástupu na trůn zahájil ofenzívu proti muslimům.

Oheň proti ohni

Leo the Deacon to ve své kronice popisuje takto:

„Nikeforos jako hrom pustošil sousedící regiony Anatolie pod vládou muslimů, ničil pole a zotročil celá města s tisíci obyvateli. Když ohněm a mečem zničil vše, co mu stálo v cestě, napadl pevnosti, z nichž většina padla po prvním útoku. V krátkém čase dobyl a zničil více než šedesát pevností.”

Další historická kniha jej popisuje jako nemilosrdného válečníka: „Ohni čelil ohněm a snažil se terorizovat muslimy stejně, jako oni terorizovali křesťany včetně toho, že hlavy useknuté zajatcům střílel přes hradby do dobývaných měst.” Odmítal vyjednávat o příměří a říkal, že „proti silám islámu je to válka, nebo smrt”. Netajil se svým odporem k islámu a svým mužům nařídil, aby spálili každou knihu Koránu, kterou najdou.

Následně dobyl města Homs a Aleppo v Sýrii a podařilo se mu dostat až na předměstí Damašku. Po dobytí dalšího města prohlásil, že ti muslimové, kteří „chtějí ochranu soukromého majetku, svých životů a životů svých dětí a kdo si žádají vládu práva”, mají přijmout křesťanskou vládu. „Ale ti, kdo chtějí smilnit, kdo chtějí tyranské zákony a praktiky nebo zabavování majetku”, mají odejít do země islámu.

Za vším hledej ženu

Jeho válečné úspěchy proti muslimským vojskům mu vydobyly přezdívku „Bledá smrt Saracénů”. Na jeho hrobě v mauzoleu je přesto nápis „Dobyl jsi vše kromě ženy”.

Podle různých historických pramenů měl asketický císař chladný vztah se svou mladou ženou Theophanou, která ho podváděla s jeho synovcem Tzimiskem. Jedné noci se císařovna se synovcem vkradli do císařovy ložnice, kde jej přepadli ve spánku a brutálně zavraždili údery meče. Zmrzačené císařovo tělo vyhodili z okna do sněhu.

Nástupcem císaře byl jmenován jeho vrah a synovec Tzimisek. Ten pokračoval ve válečných taženích proti muslimům. Podařilo se mu dobýt Damašek, Mosul, Bejrút a rozsáhlé území na severu Sýrie.

Vrchol Byzantské říše

Tzimiskův konec byl podobný konci jeho předchůdce, neboť jej otrávil levoboček jednoho z předchozích císařů. Další nástupci Tzimiska, císař Basileois I. a II., pokračovali v tažení proti islámu. Jejich válečné úspěchy byly takové, že podle historiků přispěly k odvetnému zničení všech kostelů, synagog a všech nemuslimských artefaktů v Jeruzalémě za vlády chalífy, který dostal přezdívku „šílený chalífa” nebo „egyptský Nero”.

Na počátku 11. století dosáhla Byzantská říše vrcholu moci po několika desítkách let vítězných tažení. Následoval úpadek, který započal za vlády císařovny Zoe.