Citliví čtenáři

FRANTIŠEK KAŠPÁREK

Britské vydavatelství HarperCollins se pustilo do úprav knih Agathy Christie. Ve spolupráci s “citlivými čtenáři”, jak uvádí, (dokážeme si představit co jsou tito “citliví” zač), odstraňují slova a věty z knih Agathy Christie, které nejsou v souladu se současnou politickou korektností. Nedokáží pochopit, že každé literární dílo vzniká v duchu své doby. Každá doba má svůj způsob myšlení, vyjadřování, je to svět našich předků se všemi nedostatky, ale i krásami. Na současnost je to nepřenosné.

A tak už tato “citlivá” ruka, kterou by bylo třeba urazit, zasáhla do knih Roalda Dahla, Iana Fleminga a nyní si vzala na paškál Agathu Christie. Její detektivní příběhy budou prý vycházet v přepracované verzi.

Zásahů do literárních děl je poměrně hodně. Mažou se slova, věty. Všechny vypisovat nemá smysl, proto si hloupost tohoto počínání ukážeme jen na třech příkladech z knih Agathy Christie.

V Karibské záhadě (1964) se musel změnit úsměv západoindického hotelového pracovníka. V příběhu slečna Marplová konstatuje, že „má tak krásné bílé zuby“. Slovo „bílé“ překáželo. Muselo pryč. Prznitelé literárních děl by se ale nemuseli tolik krotit, stejně jejich upravené texty nebude nikdo číst. Mohli škrknout i slovo „krásné“ a informovat, že hotelový pracovník měl…zuby.

Ve Smrti na Nilu (1937) se už nepíše o těle ženy jako z „černého mramoru“. Nevím, jak to nahradili. Možná sdělili, že žena měla tělo, možná fajné tělo, ale to už by zase narazili na nějaké to harašení, což by od citlivých čtenářů vůbec nebylo pěkné.

Dále vadil „nubijský“ převozník. Nubijský být nesměl, mohl být jen převozník. Proč, to jen čert ví.
Pozůstalost s názvem Agatha Christie Ltd. spravuje její prapra vnuk James Prichard, který se zatím k przení knih královny detektivních románů veřejmě nevyjádřil.

Dobře dělá. “Citliví čtenáři” by ho sežrali za živa.

Bylo by zajímavé sledovat, co by se s “citlivými čtenáři” stalo, kdyby si přečetli od jistého českého autora následující dvě drobné ukázky. Ve své době velmi známého. Mého oblíbeného. Myslím, že po četbě by tyto křehké duše omdlely, ale po vzkříšení by se mohly autora ujmout a…prznit. Proto neuvedu ani jeho jméno, ani názvy dvou knih, ze kterých budu citovat.

1.V první ukázce autor žertuje na téma dnes posvátné: „Byli doprovázeni nezbytnou figurkou mírně debilního černocha, nahrazující veselou zápletku.“

Myslím, že tato věta by “citlivým čtenářům” přivodila špatné spaní. Stejně jako ukázka druhá, která shodou okolností, též boří posvátné téma:

2. „…poklonil se černoch s gestem, asi zděděným z plantáží na Mississippi.“

My jen musíme doufat, že čeští nakladatelé zůstanou při smyslech, a nadále budou vydávat díla v nezdeformovaných verzích.

Jinak: Hopsa hejsa, ne do Brandejsa, ale do antikvariátu.

(16 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...