Co nám vláda připravila? |

Sdílet článek:

LUKÁŠ KOVANDA

Konsolidační balíček, který dnes představila vláda, by měl v příštím roce zajistit státnímu rozpočtu úsporu zhruba 94 miliard korun, v letech 2024 a 2025 dohromady přibližně 148 miliard korun. Tyto sumy jsou evidentně kompromisní. Část vládní koalice totiž žádala úspory i citelně převyšující hranici 100 miliard korun již v příštím roce.

Ekonomicky viděno však „zběsilé“ škrtání z roku na rok není nutné, neboť tuzemské veřejné finance se v rozvratu nenacházejí. O tom svědčí ostatně i to, že Česku nebyl v uplynulých třech letech výrazného nárůstu veřejného zadlužení, ani letos zhoršen rating jakoukoli ze světově významných ratingových agentur.

Z hlediska dlouhodobého rozvoje české ekonomiky je příznivé to, že vláda škrtá hlavně v oblasti neinvestičních dotací, zejména těch v gesci resortů průmyslu a zemědělství.

Vláda ovšem v rozporu se svými sliby, které její představitelé ještě donedávna artikulovali, zvyšuje daně, a to hned několik z nich. Zejména pak daň z nemovitostí a daň podnikovou. Zvýší se ovšem také daňové zatížení „neřestí“, tedy alkoholu či tabáku. Rovněž v rámci úprav DPH dojde ke zvýšení dílčího daňového zatížení.

Vláda totiž hodlá zrušit nejnižší, desetiprocentní sazbu DPH, v níž se nachází třeba léky nebo vodné a stočné. Tyto položky budou zatíženy vyšší sazbou DPH, nikoli desetiprocentní, ale dvanáctiprocentní. To vyvolá tlak na růst jejich spotřebitelské ceny. Nicméně navržené úpravy DPH nevedou celkově k navýšení daňové zátěže, neboť rozpočtově neutrální je nižší sazba DPH čítající 12,8 procenta. V rámci úprav DPH by se měla snížit DPH potravin, a to ze stávajících patnácti procent na dvanáct. Je to sociálně prospěšné, ovšem jen za té podmínky, že prodejci, například obchodní řetězce, promítnou snížení DPH do koncových cen. Zkušenost třeba z Německa z roku 2020 ukazuje, že tak činí jen poměrně neochotně.

Rovněž nemovitostní a podniková daň mají proinflační ráz, stejně jako část úprav DPH. Břímě vyšší daně z nemovitostí přenesou majitelé nemovitostí alespoň zčásti na své nájemníky, což zdraží bydlení. Firmy zase mohou vyšší daň promítnout do koncových cen svých produktů. Případně ve vyšší míře mohou odcházet do zahraničí za příhodnějšími daňovými podmínkami, což by pro změnu ohrozilo část pracovních míst v ČR.