Co napáchal covid

Je to již déle než dva roky, co postavili přes Karlův most půl kilometru dlouhý stůl pro pořádání hostiny na oslavu konce epidemie covidu. Bývalá předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová (ODS), která si oslav užívala spolu s budoucí předsedkyní Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou (TOP 09), celou akci zhodnotila slovy: „Já jsem se tam byla podívat, bylo to strašně krásné. Dívala jsem se na ty lidi po těch třech měsících, kdy byli doma. Touží být spolu, radovali se v těch nádherných kulisách.“

Kupodivu ani „strašně krásná“ hostina epidemii tak zcela neukončila. Vyjádření Českého statistického úřadu ze dne 9. srpna 2022 konstatuje, že počet potvrzených případů v Česku od začátku nemoci přesáhl čtyři miliony, přičemž 40 587 pozitivně testovaných během této doby zemřelo. Kromě škod na zdraví a na životech, kromě enormních ztrát hospodářských a mimořádných nákladů v sociální oblasti přinesla epidemie řadu škod, které bychom mohli nazvat nejspíše škodami kolaterálními. Vyjmenujme stručně alespoň některé z nich.

Konspirační teorie. Veřejnost je z míst nejvyšších opakovaně varována, aby nevěřila konspiračním teoriím. Jsou šířeny s cílem poškodit demokracii a zpochybnit důvěru občanů v její instituce. Pochopitelně nejúčinnější zbraní proti konspiračním teoriím by bylo vyložit jasně a otevřeně, co se tedy ve světě a kolem nás ve skutečnosti děje. Jakou podobu má toto oficiální vysvětlení v případě covidu? Nemoc vznikla kvůli tomu, že si někdo koupil na jakési tržnici v Číně svoji porci netopýra, kterou patrně v roztržitosti zapomněl dovařit. Celoplanetárním následkům se pak již nedalo zabránit. Chtěl bych vidět jediného racionálně uvažujícího člověka, který pod dojmem takového vysvětlení nepropadne konspiračním pochybnostem.

Problém expertního vědění. Jedním z příznaků doby zvané postmoderní je, že je zpochybněna autorita odborníků a obecně vědy. V rámci emancipace individua, hlásají postmoderní myslitelé, je nutno uznat, že každý má svoji pravdu. Jsou pryč doby, kdy se odborníci vyvyšovali nad laiky, lékaři nad pacienty a učitelé nad žáky. Tyto formy autoritářství nemají místo ve světě, v němž jsou si všichni rovni, a to bez ohledu na víru, míru předsudečnosti anebo třídu, v níž kdo ukončil základní školní docházku. Covid tuto vlnu boje proti autoritářskému vědění neobyčejně posílil. Jestliže má každý odborník zcela jiný názor, v čem se liší od laiků, kteří se také v ničem neshodnou? Naprostá rovnost všech forem vědění je ideálním předpokladem pro rovnost všech v nevědění. A nyní máme možnost díky covidu právě toto sledovat v přímém přenosu.

Covid nás dokonale zbavil iluzí o racionalitě chodu státní správy. Odvolávání přijatých opatření a opětné přijímání opatření definitivně odvolaných se stalo jediným platným pravidlem. V nastalém zmatku už nikdo není schopen vyhodnotit, zda v boji s epidemií byla účinnější opatření, která byla přijata po zralé úvaze, anebo spíše ta, která byla přijata nějakým nedopatřením. Nová vláda se od té staré poučila, takže dělá věci naprosto stejně jako ona, přesvědčena o tom, že se v tom stejně už nikdo beztak nevyzná. A tak jsem mohl letos na jaře proniknout na fakultu jedině po absolvování příslušných testů. Musel jsem prokázat, že covid nemám, abych mohl bez obav přednášet studentům, kteří žádnou povinnost testování neměli.

Covid nás zbavil ovšem také iluzí o tom, že v politice jde snad o sledování obecného dobra. Opět se potvrdilo, že cílem politiky je něco úplně jiného. Nejde o to, sloužit nějakému veřejnému dobru, ale porazit odpůrce, který má o veřejném dobru jiné představy než my. Říká se tomu pluralitní společnost a jsou přitom povoleny chvaty všeho druhu. V boji za svobodu názorů vítězí ten, kdo jako prvý sáhne k cenzuře.

Všechno to a spoustu dalších věcí nám přinesly během posledních dvou a půl let následné vlny covidu, o němž nemají nejen odborníci, ale dokonce ani laici stále jasno, zda je tak nebezpečný, jak se o něm říká.

Žádná hostina na Karlově mostě na ukončení epidemie nerozumu za účasti nejvyšších státních činitelů se zatím neplánuje. Mohl by na ní vystoupit třeba momentální ministr zdravotnictví a připomenout prohlášení odborníků z pařížské fakulty medicíny vydané v roce 1350 v reakci na vlnu černého moru. Doslova v něm stálo: „Nemůžeme opomenout říci, že jelikož je epidemie výrazem boží vůle, nemáme jinou radu než se této vůli s pokorou podřídit, aniž by se přitom opomíjela doporučení lékařů.“

Taková moudrá slova by byla jistě v plné shodě s propracovanou linií vládní politiky.