Co se stane až to přestane

Jak se tak bavím s lidmi kolem a nejen sebe. Tak mezi lidem je představa, že až bude po válce, že zase bude dobře. Jo to bude, ale jinak než si mnozí myslí. Jistě přestanou umírat lidé na obou stranách, což je první jasné a zcela přirozené očekávání, když válka skončí. Pravda na Putinově straně bude ještě chvíli co se lidských osudů týče živo, protože v Rusku to tak vždy bylo, že konec čehokoliv měl ještě lidské oběti, navzdory tomu jak svět pozici Ruska při konci konfliktu vnímal.

Ale to asi nejsou očekávání, která má na mysli člověk vezdejší. Člověk vezdejší se kouká zejména do své peněženky, protože tam ho ta současná válka nejvíce bolí. Ta bolest je ovšem vždy větší než by měla být, protože je živena. Živena je dvěma zdroji. Jedním jsou politici a ruku v ruce s nimi pak sdělovací prostředky, které jdou na ruku vždy těm, kteří je platí nebo jim dodávají informace.

Dnešní svět je tvořen zejména informacemi a podle toho kdo ty informace dává, tak tomu i slouží. Naivní je ten, který věří v nezávislost a pravdivost informací. Ti hrdinové, kteří je dávali jsou obyčejně systémem umlčeni, podle systému země tedy zavřeni nebo jinak dehonestováni.

Tedy já jsem přesvědčen, že po válce jistě nebudou žádné energie stát jak před válkou a žádné zboží ani služby se taky nevrátí na cenu před. Současný liberální svět najde zcela bez skrupulí sto a jeden argument, aby zachoval co nejmenší pokles toho co dnes platíme. Proč, no protože všichni ti, kteří dnes vydělávají neskutečné peníze se na nic jiného netěšili. Pravda politikové až dnes do důsledku chápou zvrhlost různých opčních programů státních a polostátních akciovek jejich předchůdců, kteří pomohli takto stvořit snové milionáře, kteří i když to často není vidět – skutečně nám vládnou. Ve sdělovacích prostředcích si čteme o ruské oligarchii, ale díky výše popsané vazbě sdělovacích a vládnoucích si nečteme o té naší. Když to vezmu více za hranice, tak snad mimo Polsko asi díky jejich duchovnímu většímu vědomí se všichni topíme v představách něčeho výhodně- společného. Polsko není ve společné energetické síti a nejdražší tedy tzv. spotovou elektrickou energii mají za 128 EUR za MWh, přeloženo do češtiny a našich reálií je to 3,2 Kč za kilowatthodinu, oproti té naší , která je za 13,7 Kč. Pravda my dáme po zastropování Kč asi 6, ale ten zbytek se musí zaplatit ze státního rozpočtu, takže se nikam neztratí a jistě to budou ty výše popsané liberální řeči – po válce, které nám budou těmi co si zvykli na vysoké zisky nynějška , ústy politiků sdělovány. Ano žijeme v liberálním demokratické světě, který se vyznačuje tím, že jeho síla je kombinací politiky, ekonomiky, intrik a sdělovacích prostředků, které ve velkém čerpají z dat, které buď o nás z našich povinností vůči platným zákonům máme nebo je „svobodně“ pod důvěrou v GDPR komukoliv na síti dáme. Ale o to někdy jindy.

Jak z toho klinče ven ? Už to skoro ani nevidím jako možné, ale pokud my ještě žijeme v demokratickém prostředí tak můžeme jít k volbám a to by jsme všichni měli. Protože ať již volíme nebo nevolíme tak následně žijeme život, který nám dali ti co volí, byť je jich stále méně a méně. Tedy vědomě podléháme rozhodnutí menšiny, což je z logiky asi špatně. Asi hned nenajdeme v nabídce politiků někoho, kdo by nám a hlavně okolí byl schopen sdělit, že nadále se jako malí o sebe budeme více starat sami, protože 10 mil skupina na střeše Evropy se asi může lépe rozhodovat s čím a nakolik bude obchodovat a jak se bude na trhu chovat. Než jak to máme dnes, že se zabezpečí napřed velcí a malí dostanou na co pod dohledem větších dosáhnou.

Demokracie totiž není rovnostářství a to by mělo snad dojít všem, že z podstaty bytí se nemohou mít všichni stejně.

A rada na volby příští týden. Nevěřte nikomu kdo vám slibuje, že vám z pozice města či obce pomůže v energetické nouzi – nemá ze zákona jak.

Oto Kaděrka