Co udělá Putin v pondělí?

Já bych dneska udělal takové shrnutí svého apoštolského pohledu na ukrajinskou válku. V předchozích týdnech jsem věren své tradici házel na sklo různé pohledy, které si běžně protiřečily, prohrabával jsem prostě temné kouty reality a hledal, jestli se tam nenachází něco, co všichni přehlédli. Dneska se pokusím střízlivým způsobem popsat, jak to vidím já osobně.

Začnu několika tezemi, které si myslím víceméně od začátku a věřím v ně, protože mi je ještě nikdo nevyvrátil a ani sama realita mě nedonutila od nich ustoupit:

1. Rusko a Čína v tom jedou spolu. Není to konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, ale konflikt nového rusko-čínského (nebo čínsko-ruského) bloku proti Západu v čele s USA. Ukrajina je v tomto konfliktu proxy válčiště, protože jsou dostatečně blbí či navedení, aby cedili krev za ideály, ze kterých stejně nebudou nic mít. Čína loni na podzim kupovala obiloviny za každou cenu a někdy v říjnu dosáhla stavu, kdy polovina všech světových zásob potravin byla pod čínskou kontrolou na čínském území či v čínských výsostných vodách. Podle mě už v té době s válkou počítali, rozhodnutí o této válce nepadlo jen v Moskvě, ale také v Pekingu.
2. Pokud v tom Čína a Rusko jedou spolu, tak nejde ani tak o to, jak Čína Rusku pomáhá teď, ale jak mu pomohla někdy před válkou, kdy už byli domluvení a připravovali se na to, co přijde. Všechny zprávy o tom, jak čínské firmy odcházejí z Ruska a dodržují sankce, to je víc zbožné přání než realita a je to součástí kamufláže, aby se nám Žluťáci neodkopali zbytečně brzy.
3. Rusko na Ukrajinu zaútočilo s menším množstvím vojáků, než měla k dispozici Ukrajina. Od začátku do konce jsou proti Ukrajincům v menšině. Zároveň (jak správně podotkl Petr Hampl) bojuje Rusko v podstatě proti NATO v ukrajinských uniformách. Bojuje proti tomu nejlepšímu, co má Západ pro válku k dispozici. Po mnoha letech ruských vojenských úspěchů ve světě, nedokážu uvěřit tomu, že by najednou z ničeho nic Putin nevěděl, do čeho na Ukrajině jde.
4. Putin měl vždycky jako svoji superschopnost se soupeři vyjebat. Ani ne tak vyhrát, nebo je porazit, ale prostě s nimi vyběhnout, udělat z nich v přímém přenosu hejly a debily. Nedokážu uvěřit tomu, že armáda a tajné služby, které dohromady dokázaly hladce obsadit Krym bez jediného výstřelu, na což tenkrátRusové neměli dlouhá léta příprav, tak ty stejné služby by se teď najednou ukázaly jako ryzí amatéři. Proto mám tendenci vidět za ruskými „neúspěchy“ spíše taktiku. Při útoku na Kyjev zablokovalo patnáct tisíc ruských vojáků tříapůlmilionovou metropoli. Jestli to považujeme za ruský vojenský neúspěch, tak bychom alespoň měli připustit, že Rus tohle může počítat jinak. Stejné to bylo s těmi Javeliny a Stingery. Západ jich dodal obrovské množství. Deset na každý ruský tank, alespoň tak se chlubil Borísek Džonson. Dodávky samozřejmě nějakou dobu trvaly. A teď tam leží v zákopech, ruský tank žádný není a proti dělostřelecké palbě to k ničemu není…
5. Rusko nemá zájem na rychlém ukončení války. Ze začátku jsem měl také tendenci srovnávat Rusa s Američanem a z tohoto hlediska Rus skutečně nic nepředvedl. Ale čím déle konflikt trvá, tím více si myslím, že rychlý pád vlády v Kyjevě byl prostě jen plán A, který stálo za to zkusit, protože by to bylo skoro zadarmo. Plán B pak už počítal s taktikou buldozer, kterou Rusové uplatnili v Sýrii a prostě teď podle ní jedou. Válčení je přiměřeně levné, protože sklady sovětské dělostřelecké munice jsou v Rusku i na Ukrajině obrovské a je levnější je vystřílet než delaborovat.
6. O skutečných záměrech ruského generálního štábu neví nikdo nic. Pokud mohu soudit z dosavadního průběhu a pokud platí moje teze o pomalém válčení, tak bych si myslel, že součástí ruské kalkulace ani tak není Ukrajinu rozstřílet, ale vyhladovět a zastavit, unavit obyvatelstvo neustálou válkou a tak trochu čekat, že se duch vlastenectví promění v něco jiného. Dosáhnut toho, aby ukrajinskému lidu došlo, že je dobrý jen jako jatečné maso. A nebo dosáhnout toho, aby se vlády nad Ukrajinou zmocnily nácbataliony zcela otevřeně a vytvořily tam něco jako Islámský stát s těmi popravovacími proprietami. Vzhledem k tomu, co slyším od příbuzenstva, tak si troufám tvrdit, že se možná stane obojí zároveň. V Kyjevě a Lvově si ten hákenkrojc dají do znaku zcela veřejně a na Donbase si vojáci řeknou, že větší problém je v Kyjevě než v Moskvě.
7. Stejně tak si myslím, že by součástí ruského plánu je i názorná ukázka, jak bude vypadat Evropa bez ruských zdrojů. Ani Řím nebyl vypleněn za den, a tak i tato věc bude u nás nějakou dobu trvat. Všechno podstatné je ale už v běhu a čeká se vlastně jen na to, až iluze narazí na realitu. Proto si myslím, že Rusové ještě svoje kohoutky zavřou. Ne teď, ale v pro nás tu nejblbější možnou chvíli. Možná je ale ani nezastaví, protože nás dostatečně zničí vysoká cena a Rus ještě bude na svém.
8. Nedělám si iluze ani o ruské, ani o ukrajinské propagandě. Ruské zprávy od Konašenka sleduju, ale ta jeho čísla, jak Ukrajincům zničili už skoro tři tisíce tanků, o tom si myslím svoje. Spíš mě zajímají jeho informace o počtu dělostřeleckých přepadů a počtu vystřelených raket. Z toho se dá celkem hezky usoudit, že Rusové jedou už tři týdny zcela konstantně. Své úsilí nijak významně nezvyšují ani nesnižují. Ukrajinskou propagandu neberu vůbec vážně od jejich kyjevského ducha a ohlášených ofenzívách do míst, odkud se Rusové stáhli, bo lepší je zarovnaná fronta bez výběžků.

Jestli jsem to uhodl, tak se v pondělí nestane nic. Putin prostě bude mít vlastenecký projev, ujistí posluchače, že je všechno na nejlepší cestě, že Rusko zvítězí a nastane nová éra dějin. Zatratí nespolehlivou a nevěrnou EU, přidá šedesáté páté varování, ať se do toho NATO neplete, vyzdvihne význam Číny, předá nějaké ty medaile a možná předvede i nějaké ty zajatce.

Pokud pravdu nemám a naopak mají pravdu majnstrýmoví novináři (i Marian Kechlibar), tak by na nějakou tu mobilizaci, vyhlášení války a jaderné varování mohlo dojít. V té chvíli bychom se měli už opravdu děsit, protože ruská mobilizace nemůže zůstat bez odpovědi ze strany NATO a uděláme další mílový krok k průseru.