Pokud se stát rozhodne, že rozšíří poskytování svých služeb, protože to soukromý sektor v dané oblasti podle jeho názoru nezvládá, bude tomu říkat veřejné služby. Ale proč nejsou služby soukromého sektoru též veřejnou službou? Proč není veřejnou službou oprava umyvadla nebo penzion na horách?
Pokud se někdo rozhodne nabízet za své peníze nějaké služby druhým, nikdo to nenazve veřejnou službou. Nazve to podnikáním, které se vyznačuje zejména snahou dosáhnout zisku. Pokud se to samé rozhodne dělat stát za cizí peníze, nazývá se to veřejná služba.
Název veřejná služba je matoucím pojmem. Veřejnou službou totiž není krámek na rohu, kde si člověk na cestě z práce může koupit večeři i v deset večer. Nebo rychle koupit něco, na co zapomněl. A veřejnou službou už vůbec není výstavba domů a bytů přes odpor kladený všemi státními institucemi, které způsobí, že průměrná délka výstavby je deset let. To všechno je v zažité terminologii činnost za účelem dosažení zisku. V případě výstavby domů a bytů prezentovaná jako extra hanebná.
Oslava demokracie
Přesto je služba, jejímž cílem je na konci zisk, ve své podstatě vrcholem demokracie. Každý den rozhodují voliči ve zcela svobodných volbách, jestli takovou službu chtějí. Když si to nekoupí, je konec. Není nutné čekat na další volby za čtyři roky. Hlasuje se každý den.
Služba poskytovaná soukromými subjekty měří svůj úspěch podle zisku nebo ztráty. Ztrátu nezajímá vzdělání nebo jak vzletně umí kdo hovořit. Nenechá se ničím ovlivnit. A už vůbec se neohlíží na to, jaké má kdo ego a jakou jeho část do prosazení služby investoval. Ztráta je nemilosrdná. Pokud služba neobdrží dostatek hlasů v každodenním hlasování, končí. Ego nebo schopnost vysvětlit, proč to tak je, ztrátu nezajímá.
Ego v hlavní roli
Naproti tomu u služeb, které poskytuje stát, a proto se vzletně nazývají veřejnými službami, hraje ego prim. Pokud se vůbec něco měří, je nějaká ztráta pouze jedním z ukazatelů a rozhodně není tím nejdůležitějším. Ego, nainvestované úsilí a schopnost prezentace jsou na žebříčku důležitosti výrazně výš. Ego nenávidí prohru. Jedině ztráta je mu dostatečně silným soupeřem a donutí ho uznat chybu. Pokud není ztráta připuštěna do diskuze, ego s přehledem vyhrává. Vyzbrojeno barevnou prezentací v powerpointu vysvětlující, proč to nefunguje, jak bylo zamýšleno, vždy obhájí poskytování veřejné služby za peníze druhých.
Služba, která se nemůže nazývat službou veřejnou, ale podnikáním, se řídí podle jednoduchého pravidla: „Rozhoduje výsledek.” Pokud se důležitému zákazníkovi něco rozbije po záruční lhůtě, může dostat slevu na nový výrobek. Pokud kuchař přesolí polévku, dostane zákazník dezert zdarma, i když na to nemá žádný nárok.
Vždy si kryj záda
Veřejná služba poskytovaná státem se řídí podle jiného pravidla: „Rozhoduje směrnice a hlavně si pokrýt záda!” Při jejím poskytování si nikdy nikdo nevezme na krk porušení pravidel, i kdyby to bylo stokrát správně. Dodržení postupu je mottem všeho. Výsledek je druhotný.
Důkazem může být oznámení státní správy, že nelze vyplatit dotace občanům, jejichž domy poškodilo tornádo na Moravě, neboť nestihli dokončit kolaudaci kvůli chybějící dlaždičce v koupelně. Toto rozhodnutí bylo poté změněno po zásahu ministerstva, ale jen proto, že jeho šílenost byla příliš i na institut veřejné služby. Kdyby ale nešlo o tornádo, dopadlo by to podle směrnice.
Návrhy na rozšiřování veřejných služeb oblastech, kde je role státu zastupitelná, jsou výzvou k tomu, aby více lidí pracovalo tam, kde nemusí čelit každodenní kontrole všelidového hlasování. Výzvou k tomu, aby se vlády nad službami ujalo velké ego, které za cizí peníze a nevystaveno mocnému tlaku ztráty dokáže věci, nad kterými může veřejnost jen žasnout.
(3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
“Veřejná služba” je ze stejného kýble škodlivin jako “veřejný zájem”. Pro autora bude lepší, když nebude směšovat demokracii a svobodu, jsou to naprosto rozdílné kategorie.