Dokud to ještě jde

Je to nikoli nevýznamná eskalační hra ve světě, který je vše, jen ne klidný. Amerika se propadla do recese, Čína se svojí tvrdošíjnou politikou zero covid od toho podle všeho nemá daleko. Krize, které se na nás valí a jimž čelíme, není třeba vyjmenovávat. Je k nim zapotřebí přidávat ještě další? Říct, že je návštěva vysoce postaveného amerického politika pro čínské vedení ponižující, není žádné nadbíhání čínským komunistům. Ti Tchaj-wan považují za svou vzbouřenou provincii a Amerika k tomu dlouhá desetiletí v tichosti přistupovala stejným způsobem. Cesta Pelosiové proto vyvolává mnoho otázek. Končí tímto oficiální americká politika jedné Číny, tak jak byla desítky let uplatňována? A co přesně to znamená? Sledujeme první horkou krizi soupeření nové studené války, které bude ve 21. století probíhat mezi USA a Čínou a juniorním aktérem bude tentokrát Rusko? Uvidíme.

Ještě jednou se vraťme k lesnímu požáru. Hasiči v Českém Švýcarsku konečně oheň dostávají pod kontrolu. A začínají se více ozývat místní vracející se do svých domovů. „Park byl časovaná bomba, štve lidi, které těsně minul oheň. Viní zelený Tálibán,“ napsal iDnes.cz. Je to zvláštní paradox. Proti změně klimatu, kterou má mít na svědomí výhradně člověk, máme, ba dokonce musíme bojovat. Nutí nás, abychom méně topili a snížili svou životní úroveň a spotřebu masa a kde čeho. S kůrovcem, který napadá stromy oslabené suchem (které má být důsledkem změny klimatu, proti níž bojujeme) jsme si v rámci tzv. bezzásahovosti bojovat zakázali. Proto by mne vážně zajímala metodika tohoto výběru. Jak a kde probíhá volba fenoménů, proti kterým se za nás všechny někdo rozhoduje bojovat a těch, proti nimž bojovat nesmíme? Zkušenost napovídá, že ty praktické a dosažitelné cíle, jako boj s kůrovcem jsou nám zapovězeny, zatímco ty utopické, jako je planetární boj s klimatem provozujeme do roztrhání těla, a to skoro doslova. Nadsázka je to jen zčásti.

„Češi ve velkém přesouvají úspory. Desítky miliard vložily za červen české domácnosti na spořicí účty,“ píší Lidové noviny. To je jeden z učebnicových příkladů fungování měnové politiky a zvyšování úrokových sazeb. A také jistý vzkaz pro bankovní radu ČNB, která bude zítra zasedat a rozhodovat o úrokových sazbách v novém složení.

„O dovolenou u Jadranu je letos enormní zájem a ubytovací kapacity lidé plní bez ohledu na cenu,“ řekla pro ČTK ředitelka Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Možná jste se s tím také setkali, slyšeli to od někoho ve svém okolí nebo jste tak uvažovali i vy sami. Že je potřeba si letos ještě užít a vyrazit za hranice. Dokud to ještě jde. Protože kdo ví, co bude příští rok, nejspíš už na to nebudou peníze. Poslední léto. To jsou tedy perspektivy. Dnes buďme ještě veseli / na naší bílé posteli! / Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. / Zejtra si lehneme do rakví.