Důchody … tentokrát ve Francii

LIBOR ČÍHAL

Francouzi jsou naštěstí pořád ještě politickým národem a státní moc nikdy nemá nic definitivního, ve Francii úplně neplatí, že jeden den za pět let má lid možnost u uren vyjádřit “svobodnou” vůli a pak musí pár let držet hubu, jako v Čechách. Ve Francii by nebyl průchozí málo elegantní komunikační mechanismus panující v Čechách: “Předseda vlády vzkázal….” Předseda vlády Fiala k sobotní demonstraci: “Nebudu se vyjadřovat, každý si může udělat k úrovni demonstrujících úsudek sám”, s něčím takovým by Fiala ve Francii rychle skončil.

Prezident Macron dobře ví, že s Francouzi v ulicích měst se moc nedá žertovat a dá se pochopit jeho snaha urychlit proces schvalování penzijní reformy, ovšem nezdá se, že by volil dobrou strategii. Rozhodl se, že nebude riskovat hlasování v Národním shromáždění, kde jeho strana nemá většinu, porážku penzijní reformy a využil ústavního článku 49.3, který umožňuje, aby zákon spolu s předsedkyní vlády podepsal sám. Opozici tvoří tři politické proudy, levicový shluk Insoumise, RN Marine le Penové a republikánská strana, která od Sarkozyho je spíš federací několika názorových křídel než politickou stranou, v různém stupni kolaborace s Macronovou vládou. Návrh penzijní reformy je do té míry v zemi nepopulární, že se nedalo odhadnout, které z republikánských křídel se proti návrhu postaví. Francouzi se domnívají, že s penzijním systémem je potřeba něco udělat, ovšem nelze o pár let zvednout odchod do důchodu a domnívat se, že vše je v pořádku, což konečně v různých formách předkládají vládnoucí i Česku. O tomto stylu důchodové reformy pochybují i velcí francouzští ekonomové jako je Jacques Sapir. Navíc dnes není vhodná doba na implementaci něčeho tak podstatného jako se penzijní reforma, nejdřív je třeba rychle řešit akutnější problémy jako je vysoká inflace, Západem rozdmýchávaná válka na Ukrajině a s tím spojená drahá energie a definitivně překonat ekonomické následky covidové epidemie.

.

Předsedkyně vlády Élisabeth Borne zvolila s Macronovým souhlasem extrémní postup prosazení zákona, opozice má k dispozici též některé extrémnější nástroje. Marine le Penová i levicový vůdce Melanchon vyhlásili, že vyvolají hlasování o důvěře vládě spojené s článkem 49.3, pokud vláda padne, zákon automaticky nevstoupí v platnost. Nyní se poprvé v legislativním období rýsuje šance, že nadstranicky až na republikány se celá opozice přidá k hlasování o nedůvěře, a pokud se přidají někteří poslanci republikánů, je šance, že vláda padne. Macronova vláda, aby prošla hlasováním o důvěře potřebuje 40 republikánských hlasů, odhaduje se, že jich má pouze 30. Další možnou ofenzívu proti vládě navrhují komunisté: lidové referendum, k jehož vypsání je potřeba 185 poslanců, komunisté tvrdí, že je už mají. Pokud ústavní soud na základě přání poslanců vyhlásí proces lidového referenda, musí opozice ve stanoveném termínu shromáždit 4,87 milionu hlasů, zatím k tomu nikdy nedošlo, ovšem Francouz dění miluje a tato politická hra by měla šanci na úspěch.

.

Zdá se, že vláda zvolila sebevražednou cestu, článkem 49.3 riskuje vláda svoji existenci, pokud neustojí hlasování o důvěře a vláda padne, pak prezident buď jmenuje nového předsedy vlády s perspektivou ještě obtížnějšího vládnutí s nepřátelskou opozicí, nebo rozpustí parlament a vypíše nové volby, které by pravděpodobně jeho parlamentní menšinu zredukovaly a musel by kohabitovat s opozičním předsedou vlády. Opozice musí podle zákona iniciovat ještě během dneška proces nedůvěry vládě spojený s článkem 49.3 a v pondělí nebo v úterý by se hlasovalo.

(7 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...