ECB nacvičuje na klimatické změny |

Sdílet článek:

Evropská komise ve své letní makroekonomické prognóze zlepšila odhad letošního růstu hrubého domácího produktu unijních zemí na 4,8 procenta z květnových 4,2 procenta. Růst české ekonomiky odhadla na 3,9 procenta, když v květnu počítala se zlepšením o 3,4 procenta. K předkrizovým hodnotám by se měl podle EK reálný výkon ekonomiky Unie i eurozóny vrátit v posledním čtvrtletí letošního roku. Je tento optimismus po letošním rychlejším než předpokládaném růstu ekonomiky EU namístě?

Nejen Evropská komise spekuluje na to, že pandemie skončila a že už ekonomika pojede jako před ní. Že zkrátka plynule naváže na výkon někdy z roku 2019.

To má ale dva háčky. Za prvé nikde není psáno, že už nebude čtvrtá vlna. Dokonce z historických statistik vyplývá, že skutečně vlny u podobných respiračních onemocnění bývají čtyři, byť ta poslední bývá nejslabší. Můžeme tak jen doufat, že už ona čtvrtá vlna nepřinese uzavírky ekonomik.

Druhým háčkem je, že zpřetrhání obchodních vazeb v důsledku pandemických opatření vede k nedostatku mnohých komponentů a surovin. Čipy jsou jen nejkřiklavější příklad. Dokonce i v českém automobilovém průmyslu je už patrné omezování výroby právě kvůli nedostatku některých komponentů. Takže toto omezování výroby se ještě do průmyslu i stavebnictví propíše negativně.

Jak se díváte na kroky Evropské centrální banky, ať už se týkají výsledků přezkumu její měnové politiky a přijetí nového inflačního cíle ve výši dvou procent, nebo zahájení takzvaných klimatických stresových testů, v jejichž rámci bude ECB od příštího roku simulovat připravenost tisíců bank eurozóny na různé kritické situace spojené s procesem klimatické změny a vyhodnocovat dopad případného nepříznivého vývoje klimatu na ekonomiku eurozóny a její finanční stabilitu?

Jest mi záhadou, jak se to mohlo přihodit tak rychle, v průběhu pár let, že instituce, která měla nezávisle hlídat cenovou hladinu, což má i ve stanovách, se změnila na náboženskou policii a začala hlídat dodržování klimatické víry. Teď, když hysterie kolem pandemie pomalu končí, se zblblá společnost, která si už navykla na nějakou prahovou míru permanentní hysterie, nejspíš přikloní ke klima náboženství ještě víc než před pandemií.

Banky mají přijímat vklady a poskytovat úvěry. Banky nemají hlídat teplotu ovzduší. Je to, jako kdyby lékař místo vašeho léčení začal řešit, jestli třídíte odpad. Je to úplně pomýlené.

Častým terčem kritiky, ale i výhrůžek ze strany EU bývají především Maďarsko a Polsko, občas dojde i na Česko, dříve i na Slovensko. Zahájení slovinského půlročního předsednictví v Evropské unii odhalilo, že ani v této zemi nepanuje s bruselskou centrálou příliš velká spokojenost. Slovinský premiér Janez Janša totiž obvinil EU z dvojích standardů uplatňovaných na západní a východní členské země. I kdyby měl pravdu, mohou s tím – parafrází z Járy Cimrmana – východní země nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím mohou udělat?

Slovinský premiér má pravdu, Evropská unie skutečně uplatňuje dvojí standardy. Střední a východní Evropa je „Evropou druhé kategorie“. Kromě toho, že s tím nesouhlasíme, můžeme ještě EU opustit. Británie to přežila, přežili bychom i my. Zejména pokud by nás jako zemí bylo víc. Představte si odtržení Maďarska, Slovenska, Slovinska, Česka, možná i Polska… Jenomže k tomu v dohledné době nedojde, protože většině lidí ještě nedošlo, že plíživě vstupujeme do nové levičácké totality. A až se jim rozsvítí, bude už pozdě.

Od příštího pondělí přestanou ve Spojeném království platit veškerá opatření v souvislosti s koronavirem, rozvolnění bude platit, ať bude růst nákaz sebestrmější. O něčem takovém u nás neuvažují nejen koaliční strany, ale ani opoziční ODS, Piráti, lidovci, STAN či TOP 09. Překvapuje vás taková obezřetnost u možná budoucích vládních stran ve chvíli, kdy počet hospitalizovaných pacientů s covidem-19 klesl v tuzemských nemocnicích pod třicet, což je nejnižší číslo od loňského března, kdy se v Česku objevily první případy nákazy?

Nevím, zda se tomu dá říkat obezřetnost. Já bych to nazvala spíš stádnost. Neochota myslet, neochota k jakémukoliv individualistickému projevu svobodné vůle a rozumu. Bezpečnější je schovávat se za dav a papouškovat to, co všichni ostatní. Jednotlivé politické strany se začínají sbližovat, všechny jdou doleva a ke kolektivismu a liší se už víceméně hlavně názvy. Ještě pár let a jejich politiky splynou v jednotnou šeď.

„Máme dost nekonečných korupčních kauz, po volbách s nimi zatočíme.“ Tenhle slib doprovodil předvolební plakát Pirátské strany, na němž adept na ministra spravedlnosti Jakub Michálek točí lasem a snaží se lapit utíkajícího muže v obleku, jemuž z kufru odlétají symbolické peníze. Boj s korupcí je hlavním předvolebním tahákem i Přísahy – občanského hnutí Roberta Šlachty. Je boj s korupcí předvolební sázkou na jistotu a chytlavější téma pro voliče neexistuje?

Je to hlavně téma, které se důsledně snaží zamaskovat, zda je daná politická strana vlevo, nebo vpravo, zda je liberální, nebo konzervativní. Korupci nemůže schvalovat nikdo soudný a je úplně jedno, jakého je politického smýšlení. Proto není náhodou, že strana, která má ve svých řadách řadu opravdu kovaných ultralevičáků, volí takové téma, protože demaskování její pravé podstaty by jí patrně uškodilo.

V pátek schválili poslanci zavedení pravidla „Třikrát a dost“. Podle něj se lidem, kteří se opakovaně dopustí nejzávažnějších přestupků, jako jsou krádeže nebo násilí, budou pokuty udělené za tyto přestupky strhávat z dávek v hmotné nouzi. Předchozí pokusy o novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi ztroskotaly na obstrukcích Pirátů, favoritů voleb. Je ten jejich postoj, který může ještě převládnout v Senátu a schválení zhatit, že na problémové příjemce dávek se musí jít i nadále po dobrém, že je třeba poslat více peněz na větší počet sociálních pracovníků, více pomáhat, zafinancovat neziskovky a více domlouvat, výrazem pochopení, nebo bezbřehou naivitou?

Je to skutečně naivita, která navíc škodí. Je to pořád na jedno brdo: Zdaníme lidi, kteří podnikají, pracují. Jejich peníze dáme nikým nevoleným neziskovkám, které ale provádějí činnosti ve veřejném sektoru, o kterých by se normálně mělo hlasovat ve volbách. A přerozdělíme je lidem, kteří se poflakují a žijí ze sociálních dávek. Je to pravý opak spravedlnosti. A tak dlouho budeme podnikatelům brát a lidem žijícím záměrně z dávek dávat, až jednoho dne dojdeme do bodu, kdy už tohle rozdávání nebude mít kdo živit, protože státní sektor zadusí soukromý tak, jako parazit zadusí svého hostitele. V tu chvíli budeme kompletně ve státní a centrálně plánované ekonomice.