Ekonomika (trochu) nostalgicky

Je jasné, že když v Čechách tato pravda nudí, když se zde vypařila reálná ekonomika, brzo dojdou reálné finance, dlouhá inflace nás dovede tam, co si zasloužíme. V Itálii má ekonomika podstatně reálnější a hmotnější podobu než v Čechách, intuitivně je jasné, že oni jsou na správné stopě, v italských novinách všech politických směrů bez výjimky okamžitě člověk rozpozná podstatné, sebemenší provozovna v poslední dědině, která něco vyrábí, má automaticky nejvyšší mediální status, v Čechách to nudí až do takové míry, že provozovny už neexistují nebo mají status muzejních exponátu.
Dnes ráno zpráva v italských novinách, Čechovi se musí jevit jako poselství mrtvé komunistické epochy, na níž nenávidí, kromě toho, co postavila a vytvořila, úplně všechno. Čtyři zaměstnanci ve fabrice v Portovesme se přivázali ke komínu továrny, aby upozornili veřejné mínění, že jedinému italskému výrobci olova a zinku hrozí uzavření kvůli vysokým cenám za energii, bylo by to fatální nejen pro tisíc zaměstnanců továrny, ale pro celý průmyslový řetězec. Včera se v Itálii pohybovala cena elektřina kolem 155 eur za megawatthodinu, což je dvaapůlnásobek ceny v roce 2019. Tak vysoká cena za elektřinu je zkázonosná pro energeticky náročná odvětví nejen v Itálii, ale v celé Evropě. Vysoká cena za elektřinu je činí nekonkurenceschopnými.

.

Energie v Evropě se stala drahou, protože se přerušily desetileté energetické toky a trh s energii byl přemodelován, energetické zdroje se Evropě vzdálily, na rozdíl od Číny, Evropa nikdy nebyla schopna podepsat dlouhodobé kontrakty na energetické dodávky. V Číně budování nových tepelných elektráren na uhlí dospělo v roce 2022 do vyšší úrovně než kdykoliv v minulosti. Ve fázi globálních obchodních válek a ustavení nových řetězců globálních dodavatelů, čínská kapacita konkurovat dostává neodhadnutelnou sílu. V Číně je uhlí nejlevnějším energetickým médiem. Indie nahradila ruským energetickým dodávkám Západ, absorbuje rekordní množství ruského plynu a ropy, z levných energetických dodávek profituje i Afrika. Nacházíme se ve fázi, kdy nadnárodní firmy revidují desetileté investiční plány, vstupují do hra státy levné energie, které navíc nabídnou fiskální úlevy.

.

Evropská unie ovšem dál, dnes už osamocená, zůstává u svých zelených pověr. Např. v Itálii po obrovských investicích do větrných elektráren se poslední málo větrný měsíc vyprodukovalo 0,2 gigawatthodiny, méně než produkují geotermické elektrárny, které navíc jedou na konstantní výkon. Celá země by měla každé ráno programovat svůj ekonomický výkon podle toho kolik energie vyrobí alternativní zdroje, což je návod, jak se vrátit do předindustriální epochy. Evropská unie handlováním s odpustky na CO2 zdaňuje své továrny desítkami miliardami eur. Zbytečné náklady výrobců, které nutně končí inflací. Nikdo se dnes aspoň nediví, proč není možné zastavit “vědecké” vývody neschopné EU byrokracie, která odpustky na CO2 navyšuje daně v EU o 50 miliard ročně.

.

Pokud se rychle nevyřeší problém s drahou energií, jaké jsou další perspektivy: kolaps průmyslové výroby, kterou rozdrtí náklady na energii, druhou možností jsou cla na výrobky odjinud, v tomto případě se EU promění v druhý severokorejský gulag, kde se v druhé fázi stejně ztlumí ekonomické aktivity s těmi nejhoršími sociálními dopady.