Ekoteroristé světa, spojte se!

Možná znáte úsloví o žábě, která se uvaří v hrnci vody, aniž by si toho všimla. Pro zjednodušení si řekněme, že my, hrdí obyvatelé jedné ze zemí Evropské unie, jsme nyní v nachlup identické situaci jako onen nebohý obojživelník.

Ten hrnec, ve kterém se začínáme pomalu blížit bodu varu, se nachází v Bruselu a výsledkem této kulinářské snahy má být specialita zvaná Green Deal, tedy Zelený úděl.

Označení vskutku symptomatické. Když se spojí ambiciozní neoliberální levicoví radikálové, ekoteroristé a environmentalisté s nikoliv zanedbatelným sklonem k anarchii, pak jde svého druhu o úděl pro nás pro všechny ve smyslu boží cesty, která je jak známo zcela nevyzpytatelná a je nutno na ní setrvat, byť bychom byli jakkoliv trýzněni.

Základní myšlenka ekoutopistů je přitom nadmíru ušlechtilá. Zrekvírujme všechny zdroje energie a ponechme pouze ty ekologicky čisté, abychom tak chránili naši modrou planetu před zkázou.

Tento vznešený plán má však jedinou, nepatrnou chybičku. Je totiž absolutně nerealizovatelný!

Za období celého covidového lockdownu jsme snížili emise CO2 o pouhých 13 procent, co tedy můžeme planetě nabídnout? Prakticky nic, nebo jen zoufale málo.

Svět se s ohledem na nejrůznější geopolitické zájmy nikdy zcela nesjednotí, takže zatímco Evropa bude jen zlehka našlapovat, kupříkladu Asie zanechá uhlíkovou stopu za dva.

V tom hrnci, do kterého se nás snaží EU nacpat, se však už objevují první praskliny. Německo potřebuje navýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů kvůli svému plánu odstavit jaderné elektrárny do roku 2022 a uhelné elektrárny do roku 2038. Země má momentálně nastavené nejpřísnější emisní cíle v celé Evropě a na producenty „nečisté” energie je vyvíjen čím dál tím větší tlak ze strany enviromentalistů.Kritici však varují, že přechod na obnovitelné zdroje země nezvládne a nedokáže pokrýt svou energetickou poptávku.

A co nastane pak? Totální blackout a chaos. Německé státní úřady patrně dobře ví, proč učí lidi prostřednictvím streamových videí vařit bez elektřiny!

Má to své výhody. Němci se tím alespoň zbaví účtů za elektřinu, za kterou momentálně platí nejvíce z celé Evropy.

Jako by se Brusel rozhodl fatálním způsobem ignorovat veškerý technický a vědecký rozvoj, který nabízí jiné, už prošlapané a osvědčené cesty, a vsadil na řešení, jež očividně nemůže dosavadní energetické zdroje nahradit.

Máme tedy před sebou, jak mnozí varují, cestu ke zmaru a nové totalitě?

Budeme-li se spoléhat na alternativní zdroje energie, pak zní odpověď jednoznačně ano. Když nebude pár týdnů kupříkladu dostatečně větrno, tak se některá města a vesnice prostě ponoří do tmy. Kdo pamatuje dobu 50. let v Československu, tak ví, že elektřina tehdy byla „na příděl“. Zelený úděl nám umožní cestovat v čase směrem zpět.

Progresivní environmentalističtí ekoteroristé ovládající hlavní bruselskou kliku chtějí stále víc. Pro planetu by podle nich bylo daleko přínosnější stanovit cílové snížení emisí do roku 2030 nikoli na 55, jak je tomu bohužel dnes, ale rovnou na 65 procent!

Možná by neškodilo, kdybychom každou druhou minutu zadrželi dech nebo se mezi sebou pozabíjeli, aby ten kýžený efekt byl konečně aspoň trochu viditelný.

Zatím nikdo netuší, co všechno ještě bruselské Gréty vymyslí a schválí. Tak například elektromobily.

Ze 26 evropských trhů už dosáhly automobily do zásuvky, tedy plug-in hybridy a čistě bateriové elektromobily, 21procentního podílu na trhu, tedy druhého největšího hned za automobily se zážehovými motory. Od počátku roku se prodalo už 1,32 milionu elektromobilů. To odsunulo diesely až na třetí příčku.

Přitom elektromobily namísto automobilů rovná se jeden velký omyl.

Elektromobilitu je samozřejmě nutné podporovat, ale především v podobě příměstské dopravy či elektrokol a elektrokoloběžek, které jsou dodávané se solárním panelem.

Jako jedna z možných alternativ – proč ne?

Naším hlavním problémem v současnosti je ale především obrovské množství automobilů, které denně zaplňují věčně ucpané silnice a města. A je vcelku jedno, zda jsou to elektromobily, nebo auta poháněná třeba řepkou olejnou, protože to nic neřeší.

Návrh zakázat od roku 2035 v Evropě prodej nových automobilů se spalovacími motorů některé lidi konečně vyburcoval, probudil ze sna a zvedl ze židle. Přišlo to však pozdě, protože o směřování evropského automobilového průmyslu k elektromobilitě se rozhodlo mnohem, mnohem dříve!

Věděli jste to? Ptal se vás někdo na váš názor? Prostě jen další o nás bez nás.

Do roku 2030 by podle Evropské komise měly fungovat tři miliony dobíjecích stanic pro elektromobily. Ale kde budou brát onu křišťálově čistou energii? A co se asi stane se sítí, když bude takto přetížená?

To nikdo neřeší. Kdo na to má, kupuje elektromobil, protože je to moderní, je to in. Kde si ho za 10 let dobije? Kdo by se tím zabýval.

Na to, aby se tím vším zabýval a aby nám naplánoval budoucnost, tu máme někoho jiného. Ekošílence okolo Evropské komise!

My spíme a oni schvalují jednu normu za druhou. Navrhují například zdanit a tím také výrazně zdražit leteckou a lodní dopravu, chystají uhlíkové daně a přitvrzení současného systému obchodování s emisními povolenkami a zavazují se (za nás), že do roku 2030 by v Evropě měly solární nebo větrné elektrárny pokrýt dvě pětiny evropské spotřeby energie, což je už na první absolutní nonsens. To všechno v době postcovidové, kdy se všeobecně očekává ekonomická recese. Ceny energií letí prudce vzhůru a nikdo neví, jak je zastavit.

Smutné je, že na ekoteroristickou kampaň Bruselu teď doplatí desítky milionů lidí, kterým přitom sousloví „grean deal“ vůbec nic neříká.

Právě z takových a podobných důvodů roste nejenom u nás odpor k Evropské unii. Zatím jsme díky environmentální fobii a megalománii na nejlepší cestě k totálnímu hospodářskému krachu celé evropské ekonomiky.

A to vše proto, abychom, byť zcela minimálně, ulehčili naší planetě.

A kdo by se pak zlobil, že přijde o úspory, o zaměstnání, o iluze a třeba i o střechu nad hlavou, když si uvědomí, pro jak vznešený cíl se obětoval!