Evropě hrozí nedostatek nafty. Ceny mohou dál stoupat, pokud jednou vůbec bude co koupit

Dnešek rozhodně není prvním dnem, kdy zmíníme evropskou závislost na ruské ropě a plynu. Obojí k nám míří plným proudem, což má své opodstatnění – pro Rusko jde o stěžejní zdroj příjmů a pro Evropu o stěžejní suroviny. Jak se situace má, nejlépe vykreslil ekonom Lukáš Kovanda, který dal do placu hrubá čísla spojená jen s Českou republikou. Leckoho mohou šokovat – na pomoc Ukrajině totiž Češi během uplynulého měsíce vybrali neskutečných 2,7 miliardy korun, to se nikdy dříve nestalo. Za stejnou dobu ale bylo z České republiky do Ruska zaplaceno za dodávky ropy a plynu 25 až 30 miliard Kč, řádově vyšší suma.

Podobně jsou na tom pochopitelně i další evropské země, ruský prezident Vladimír Putin tak skutečně může nadále počítat s miliardovými příjmy. Logicky se proto stále více mluví o tom, že by se starý kontinent od ruských komodit zcela odříznul, ostatně něco takového by mělo být zítra předmětem jednání evropských lídrů v Bruselu. Rozhodně však nečekejme žádné dramatické kroky, neboť Evropa je v kleštích. Jde o delikátní záležitost a případné neuvážené kroky mohou vyústit v energetickou chudobu milionů lidí nikoli v Rusku, ale právě v zemích EU.

Jak moc velký je vliv ruských dodávek na situaci v Evropě, nejlépe ukazují slova šéfa společnosti Vitol, která patří mezi tři největší obchodníky s ropnými produkty. Dle Russella Hardyho nejde jen o plyn a ropu, nejvíce bezprostředně hrozí hlavně nedostatek motorové nafty. Evropa totiž z Ruska odebírá nejen surovou ropu, ale i hotovou naftu – jde hned o 50 procent veškerých dodávek dieselu na starý kontinent, zbytek pak míří ze Středního východu. Neznamená to nicméně, že by se Rusko z poloviny podílelo na veškeré evropské spotřebě nafty, v tomto ohledu je poměr pouze 15procentní. Dáno je to tím, že ze zahraničí k nám proudí primárně surová ropa, na jejíž rafinaci a přeměnu na diesel dochází až na území Evropy.

Hardy uvádí, že „soustavný nedostatek nafty je už tady“, neboť někteří evropští obchodníci nechtějí ruskou naftu odebírat a té je najednou na trhu málo. Spotřeba přitom zůstává velmi vysoká, za čímž dle něj stojí skutečnost, že dieselová auta byla v Evropě v posledních letech preferována a jejich počet dalece převažoval množství benzinových aut. Od roku 2015 pak sice dochází k obratu, ovšem na celé flotile se tato změna tak rychle neprojeví a třeba v případě větších SUV jsou motory se zkratkami jako TDI stále v popředí zájmu. To pak logicky vede k vyšší spotřebě a tedy i vyšší závislosti na Rusku. Nedostatek nafty, a to přesto, že se bavíme jen o oněch 15 %, pak logicky zvedá ceny paliv.

Jakkoliv je nicméně mrzuté, že motoristé budou na čerpacích stanicích nechávat více peněz, či si naopak budou odvážet jen poloprázdné nádrže, celý problém je daleko hlubší. Prakticky veškeré zásobování, stejně jako třeba veškeré zemědělství, totiž užívá dieselový pohon. Se zdražením pohonných hmot tak dojde na zdražování veškerého zboží v regálech, pokud vůbec bude dost nafty na to, aby veškeré zásobování zůstalo v chodu. S ohledem na výše popsaný stav ale žádné rychlé řešení neexistuje, jen rychlý konec války a nalezení rozumné cesty spolupráce s Ruskem. Ideálně s poněkud jiným vedením, než je to současné.

Petr Prokopec

(2 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...