Fakta o klimatu modelují jen svá přání |

Sdílet článek:

PŘEMYSL SOUČEK

Odstavení uhelných elektráren nebude problém. Tvrdí to studie neziskovky Fakta o klimatu. Chybí v ní však celá řada věcí na to, aby mohla být opravdu seriózní studií. V této podobě jde jen o propagandu.

Studie spolku Fakta o klimatu, který se prezentuje již i jako odborník na energetiku, tvrdí, že odstavování českých uhelných elektráren nebude problém. Jeho studie však přiznaně nepracuje s řadou údajů, se kterými by pracovat měla. Bez nich totiž nedává žádný odborný smysl.

Nic konkrétního o dovozu

To zcela základní, co je v celé studii špatně, je, že sází na dovoz elektřiny bez toho, že by věrohodně uváděla odkud a kolik bude možné dovézt. Přitom na dovozu stojí prakticky veškerá tvrzení všech, kteří tvrdí, že ukončení provozu uhelných elektráren kvůli vysoké ceně emisních povolenek Česko nijak neohrozí. Nikdo z nich však nikdy neřekne o dovozu nic konkrétního. Včetně politiků. Ono je to nakonec logické. Protože to nikdo neví. Německo i Rakousko, které ve svém materiálu zmiňují i Fakta o klimatu jsou státy samy závislé na dovozu. Rakousko již dlouhé roky, Německo od chvíle, kdy loni odstavilo své poslední jaderné bloky. Takže jejich produkce nám nepomůže. A hlavními unijními exportéry jsou Francie a Švédsko.

Jistě, dovozní stát může být zároveň i státem tranzitním. Ale nikdo neví, zda by bylo možné po Evropě nasmlouvat dostatek elektřiny a zároveň celé potřebné množství dostat do Česka. Je to – minimálně – problematické. A s tím, jak by naše závislost na dovozu stoupala, by problematičnost rostla. Protože jestliže vyřešit dovozem odstavení uhelných elektráren společností Sev.en a SUAS (zřejmě příští rok) je ještě představitelné, nahradit dovozem odstavení elektráren ČEZ už je představitelné asi jen v hlavách nekritických odpůrců elektřiny z uhlí. Zkrátka, máme z uhlí asi 45 procent elektřiny. To je na dovoz příliš. A nové řiditelné zdroje, které by dovozní závislost alespoň snížily, nejsou zatím ani v dohledu.

V zimních měsících by přitom bylo potřeba dovážet ještě víc. Protože tyhle měsíce jsou pro produkci z občasných zdrojů energie (OZE) z podstaty nepříznivé. Takže by nám chyběla nejen elektřina z uhlí, ale také značná část z těch 13 procent, jež pocházejí z OZE. Případně všechna. Protože, ač o tom příznivci fotovoltaiky a větru nechtějí mluvit, situace kdy v zimě nesvítí slunce a současně nefouká ani vítr jsou běžné. A není výjimkou, že takový stav trvá týden i víc.

Není-li jisté, že elektřinu v potřebných objemech dokážeme přepravovat napříč kontinentem, je tvrzení studiie, že „při tuhé zimě i v obdobích s relativně nízkou výrobou z obnovitelných zdrojů je napříč Evropou dostatek zdrojů i přeshraničních propojení pro nasycení poptávky po elektřině v každou hodinu roku,“ jen průhlednou manipulací.

A co dostatek elektřiny pro regulaci výkyvů v síti?

Autoři studie se ve svých vývodech také nezabývají skutečností, že je potřeba mít nejen dostatek elektřiny pro její odběratele, ale také pro regulaci výkyvů v síti. Tu dodávají uhelné elektrárny, ale můžou to být i jiné řiditelné zdroje. Teoreticky to také může být elektřina z baterií, ale akumulace v takovém rozsahu je zatím hudbou vzdálené budoucnosti. Jak to s potřebou regulační elektřiny ve skutečnosti je a odkud by se vzala, nechávají Fakta o klimatu na státní společnosti ČEPS. Sami zmiňují jen jinou studii, podle které v jednom ze scénářů v roce 2030 můžou pocházet až čtyři gigawatty regulační energie z akumulace a agregace flexibility v průmyslu a domácnostech. Což je opět jen tvrzení typu „mohlo by být, pokud bude“. Čili zase žádná berná mince. Jen připomínka, že zastánci zelené elektřiny počítají do budoucna s více či méně nucenými odstávkami dodávek, protože fakticky nebude dost elektřiny.

Již jen z těchto důvodů je zmíněná jen materiálem z kategorie „podívejte, že to jde“ a nikoli skutečnou energetickou studií. Její praktický přínos je tedy nulový. To, že se na ni některá média budou odvolávat, na tom nic nemění.

Studie Fakt o klimatu nazvaná Výroba elektřiny v Česku bez uhlí je k dispozici zde. Podrobně ji kriticky rozebral na Neviditelném psu jaderný fyzik a člen spolku Realistická energetika a ekologie Vladimír Wagner zde.