Fantasmagorické nic aneb konec vědy |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Cítíme, že jsme civilizačně dospěli do velmi šedého stádia, vyčerpala se politika, umělecká kreativita, zbanalizovala ekonomika atd., v horším případě je možné, že se vyčerpaly samotné možnosti politiky a kreativity a vývojové možnosti západní civilizace pohasly. Jeden sektor západního života se považuje za posvátný, od žáků sedmé třídy po ústřední výbory politických partají a univerzitní profesory s posluchači se všichni sveřepě domnívají, že pořád zažíváme boom nových Galileů. O konci vědy, jak ji chápe moderní doba, mluvili už v minulosti mnozí velikáni, jako o evidentním faktu o tom obšírně psal např. OyGasset už ve dvacátých letech minulého století: “Obsah teorií neodpovídá realitě, ale o to sveřepěji se musí zachránit teoretické zdání. Matematická věda se domnívá, že teorém je správný, pokud koresponduje s jinými idejemi, které nemají žádnou korespondenci v realitě.” Gasset prorocky předpověděl ubohost dnešního západního člověka: “Člověk opuštěn ve světě svých ideí bez reality se promění ve svévolné, strašidelné, fantasmagorické nic.”

S půvabnou elegancí o vyčerpání vědy píše Sloterdijk, Gunther Stent v šedesátých letech psal o konci progresu. Velký fyzik Feynman: “Turisté zaplavují teritorium, kromě mlžení se už nic neobjevuje.” Kniha Johna Horgana “Konec vědy”, kterou publikoval už před třiceti lety, znamenala významný zlom v chápání věcí. Ve velkém stylu jev zmapoval vědecký publicista a polyglot v exaktních vědách. Úvahy předchozích velikánů se mohly jevit jako pouhé filosofické spekulace nebo nihilismus, Horgan v knize popsal konkrétní stav fyziky, genetiky, astronomie i filosofie, minimálně za třicet let od vydání knihy se tyto vědy nikam nepohnuly. Dnešní zaměstnanci sektoru, který si pořád nárokuje vědecký, samozřejmě ani omylem nepřipustí možnost, že by se věda vyčerpala a neměla perspektivu.

Na svém blogu publikoval Horgan koncem ledna zajímavý článek, ve kterém se konec vědy přímo kvantifikuje. Horgan je posedlý myšlenkou, že věda dospěla ke koncové fázi svých možností, tedy éra velkých objevů je nenávratně pryč, ale o to víc vědeckých článků se dnes publikuje, jaká je kvalita těchto článků je jiná záležitost. Horgan komentuje výstup vědců minnesotské university. Anglický vědecký žurnál Nature je odjakživa pro vědce všech vědních oblastí vstupenkou do vědeckého nebe, v tomto žurnálu si dali práci s rozšifrováním kvality vědeckých studií. Skupina tří specialistů vedených ekonomem Russelem Funkem z minnesotské univerzity analyzovala 45 milionů studií publikovaných v posledních 60 letech, analýza odkryla prudký pokles studií oblasti zlomového výzkumu v biologii, fyzice, sociálních vědách a v technologiích. Autoři zkoumání rozlišují mezi zlomovými studiemi od studií, které se zabývají známými jevy nebo konsolidují předchozí znalosti. Pravděpodobnost citací předchozích výzkumů v zlomových studiích není moc vysoká, totiž předchozí výzkum a teorie tyto studie překonávají. Podle autorů studie, poslední desetiletí zažíváme exponenciální růst počtu vědeckých studií, ale pokrok v bádání se zmrazil. Autoři aplikovali na vyhodnocení přínosu studií kvantitativní metriku tzv. CD indexu, který kvantifikuje, jak studie nebo patent změnily strukturu citací ve vědě a technologii. CD index se ve zkoumaných vědních disciplínách roku 1950 pohyboval nad 0,5, z grafu je patrné, že bez výjimky ve všech disciplínách klesl až na dnešní hodnotu mírně nad nulou. V analýze 3,9 milionů patentů dospěli minnesotští vědci k podobným závěrům. Studie a patenty dnes jenom s pravděpodobností blízkou nule překonávají minulé studie. Šetření minessotských vědců dokazuje radikální pokles ve vědecké produktivitě.

Podle Horgana rozlišení na zlomové a konsolidační studie připomíná rozlišování Thomase Kuhna na normální a revoluční vědu. Revoluční věda zproblematizuje převládající paradigma nebo vědecké “status quo”, zatímco normální věda pole paradigmatu pouze rozšíří. Horgan píše, že věda vstoupila do fáze permanentní normality, kdy už neexistuje možnost odkrýt něco převratného jako byla evoluční teorie v biologii, šroubovnice, kvantovka, relativita nebo big bang. Proč ne? Jednoduše proto, že tyto velké objevy platí a ve svém komplexu definují mapu reality. Autoři minessotské studie přímo nemluví o konci vědy, pouze konstatují, že nikdo neví proč se posledních padesát let zlomové objevy nevyskytují, píší o převládnutí kvantity nad kvalitou ve vědeckém bádání.