Globální řízení … realita nebo výmysl?

Ovšem co je to za lidi, kteří se dostávají k moci v jednotlivých zemích? Z jakých skupin se rekrutují? Nejsou to žádní úspěšní politici na regionálních úrovních, kteří by se díky svým schopnostem ocitli až na vrcholu mocenské pyramidy. Přesto se objevili na kandidátkách a mají masivní mediální podporu. Velmi často jsou to mladí politici, stojící teprve na počátku své profesní kariéry.

Podíváme-li se nejprve za naše hranice, jací lídři se objevují tam, zjistíme jednu zajímavou věc. Mnoho ze současných politiků absolvovalo program Global Leaders of Tomorrow, který pořádalo Světové ekonomické fórum. Ano, to, které založil Klaus Schwab. Program začal v roce 1992 a kladl si za cíl  Public-Private Partnerships – tedy fúzi mezi státem a velkými společnostmi (také známý jako korporativismus). To mělo i silný vliv na výběr kandidátů do programu.

Už první ročník 1992 byl velmi úspěšný, což vidíme na některých jménech z dvou set účastníků: Angela Merkelová (kancléřka až od roku 2005), Tony Blair (premiér až od roku 1997), Nicolas Sarkozy, Bill Gates, Bono, Richard Branson (Virgin), Jorma Ollila (Shell Oil) a José Manuel Barroso (předseda Evropské komise 2004–2014).

Někteří další absolventi jsou např.:

• korunní princezna Victoria ze Švédska
• korunní princ Haakon z Norska
• korunní princ Fredrik z Dánska
• princ  Jaime de Bourbon de Parme, Holandsko
• princezna Reema Bint Bandar Al-Saud, velvyslankyně Saúdské Arábie v USA
• Jacinda Arden, předsedkyně vlády Nového Zélandu
• Alexander De Croo, předseda vlády, Belgie
• Emmanuel Macron, prezident, Francie
• Viktor Orbán, premiér, Maďarsko
• Sanna Marin, předseda vlády, Finsko
• Jens Spahn, ministr zdravotnictví v minulé vládě Německa
• Carlos Alvarado Quesada, prezident, Kostarika
• Faisal Alibrahim, ministr hospodářství a plánování, Saúdská Arábie
• Shauna Aminath, ministr životního prostředí, změny klimatu a technologií, Maledivy
• Ida Auken, poslankyně, bývalá ministryně životního prostředí, Dánsko
• Annalena Baerbock, ministryně zahraničních věcí, vůdce Alliance 90/Die Grünen, Německo
• Kamissa Camara, ministryně digitální ekonomiky a plánování, Mali
• Ugyen Dorji, ministryně vnitra, Bhútán
• Martín Guzmán, Ministr financí, Argentina
• Muhammad Hammad Azhar, ministr energetiky, Pákistán
• Paula Ingabire, ministr informačních a komunikačních technologií a inovací, Rwanda
• Ronald Lamola , ministr spravedlnosti a nápravných služeb, Jihoafrická republika
• Birgitta Ohlson, ministryně pro záležitosti Evropské unie 2010–2014, Švédsko
• Mona Sahli, předsedkyně strany sociálních demokratů 2007–2011, Švédsko
• Stav Shaffir, vůdce Strany zelených, Izrael
• Vera Daves de Sousa, ministr financí, Angola
• Leonardo Di Caprio, herec a klimatický aktivista
• Mattias Klum, fotograf a ekolog, Švédsko
• Jack Ma, zakladatel Alibaba
• Larry Page, zakladatel společnosti Google
• Ricken Patel, zakladatel Avaaz
• Jimmy Wale, zakladatel Wikipedie
• Niklas Zennström, zakladatel Skype
• Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku

V roce 2004 se program přejmenoval na Forum for Young Global Leaders a jeho cílem bylo – a je – najít vhodné budoucí vůdce pro vznikající globální společnost. Program od svého založení zahrnuje politiky, vedoucí představitele byznysu, královskou rodinu, novináře, umělce a další kulturní influencery, kteří vynikli ve svých oborech.

Partnery Global Leaders of Tomorrow v roce 2000 byly velké globální společnosti jako The Coca Cola Company, Ernst & Young, Volkswagen a BP Amoco. Jejich zástupci jsou zváni na semináře a schůzky a mohou tak přímo ovlivňovat samotný program. Od roku 2004 se objevili další partneři, jako Bill & Melinda Gates Foundation, Google, a JP Morgan Chase.

Výsledkem této filozofie partnerství veřejného a soukromého sektoru je vznik fašistické společenské smlouvy, v níž se jedinec podřídil moci nadnárodních společností. Zde je zajímavé připomenout vzniklé partnerství mezi Světovým ekonomickým fórem a OSN (Agenda 2030+). V podstatě došlo k privatizaci jak národních vlád, tak mezinárodních organizací, kde se lobbisté přesunuli přímo do sídla moci a utvářejí politiku, která přímo ovlivňuje naše životy. Sám Schwab k tomuto tématu řekl: „Ale na co jsme teď s mladou generací, jako je premiér Trudeau, prezident Argentiny a tak dále, opravdu hrdí, je to, že pronikáme do kabinetů…“

Je vidět, že jedním z významných kritérií výběru řady účastníků programu Forum for Young Global Leaders bylo to, aby vykonávali nepopulární opatření (spojená nejenom s koronavirem) bez jakýchkoliv výčitek svědomí či kladení si otázek. Otázkou zůstává, zdali bylo součástí plánu postupné selhání jejich řízení, které po krátkém vydechnutí pro obyvatele, přejde do fáze vzniku globální vlády a globální měny. To by korespondovalo i s tím, o čem už se dlouho mluví v Římském klubu – „Vizí je, že mírový a harmonický svět v rovnováze bude vytvořen prostřednictvím zřízení Světové federace se Světovým parlamentem, Světovou vládou a Světovým soudem.“

A jaká je situace u nás doma? U nás není žádný absolvent Forum for Young Global Leaders Světového ekonomického fóra? Ruku na srdce, my, jako kolonie Německa, která má jen o málo více obyvatel než Londýn, nejsme na seznamu důležitosti příliš vysoko. Nicméně ani u nás se nic neponechalo náhodě. Působí zde řada neziskových organizací a think-tanků, které drží stráž nad objektivitou zpravodajství, bojují proti korupci a dělají řadu dalších bohulibých činností. Včetně přípravy mladých lídrů.

Podívejme se na Aspen institut, který pomohl založit Karel Schwarzenberg a vznik finančně podpořil Zdeněk Bakala. Jeho součástí je Program Leadership, který vyhledává mladé talentované lídry ze všech oblastí společenského života. Zajímavá shoda. Na seminářích se neřeší tak vysoké cíle, jako ve Švýcarsku, ale rozpracovává se už konkrétní agenda, aby v předstihu byly připraveny odpovídající řídící kádry. Zajímavé je, že se neřeší to, co už běží, ale to, co je teprve naplánováno a rozběhne se v bližší či vzdálenější budoucnosti. Chtít řídit něco, co už běží, je přeci jenom trochu s křížkem po funuse.

Aspen institutem prošli nejenom politici, ale stejně tak, jako u Schwaba, i zástupci médií, kultury, sportu, soudnictví atd. Zde je malý výčet osob, které měly s Aspenem co dočinění:

Markéta Pekarová Adamová, Jan Farský, Lukáš Kovanda, Jiří Mádl, Vít Rakušan, Eva Samková, Emma Smetana, Adam Vojtěch, Lenka Bradáčová, Vladimír Dlouhý, Mikuláš Dzurinda, Jiří Fajt, Jan Hartl, Karel Havlíček, Jan Hamáček, Zdeněk Hřib, Jan Lipavský, Petr Pavel, Robert Plaga, Miroslav Singer, Vladimír Špidla, Josef Středula, Michael Žantovský, Radek Banga, Adam Ondra, Jan Pirk, Miroslav Bárta, Tomáš Etzler, Zuzana Roithová, Jan Zahradil, Cyril Svoboda, Daniel Kroupa, Jiří Pehe, Martin Bursík

I málo všímaví pozorovatelé si mohli v průběhu posledních dvou let všimnout, že vlády žádných zemí nepracují pro blaho svého lidu ani své země. Naopak, pracují na zničení státu a uvržení lidí do bídy a digitálního koncentračního tábora. Rozhodující je vliv nadnárodních gigantů – Big Pharma, Big Finance, médií a digitalistů (Google, Facebook, Microsoft…). Hnací motor státu, kterým je střední třída, začíná mizet. Majetek se přerozděluje směrem nahoru k super bohatým dvěma procentům. Až zmizí střední třída, zmizí i důvod existence státu jako takového, protože veškeré jeho instituce jsou nastaveny právě na podporu střední třídy. Tím se otevře cesta k jedné vládě, jedné bance a jedné digitální měně.

Tato agenda se probírá už od sedmdesátých let v Římském klubu, diskutuje se s mladými lídry Světového ekonomického fóra od roku 1992 a v jednotlivostech se řeší s mladými lídry u nás v Aspen institutu.

Je však velmi nepravděpodobné, že by tento plán uspěl. Informace se šíří jako lavina a panika elit se zvyšuje s tím, jak se jejich vyprávění hroutí a lidé jsou vůči propagandě stále imunnější. Proto ta hysterie inkvizitorů a „ověřovatelů faktů“. Je čas převzít kontrolu nad svými vlastními osudy a vyhnout se pádu do nových pastí.

Takže je to všechno jenom náhoda a souhra okolností?