Glosa MM: Kde se stala integrační chyba? |

Sdílet článek:

MIROSLAV MACEK

Po fotbalovém zápase v Berlíně mezi Německem a Tureckem, který jak na hřišti, tak v hledišti jednoznačně vyhráli domácí, tedy Turci, se stále více a více Němců začíná ptát, kde se stala integrační chyba.
Žádná však nebyla. Chybou bylo (a stále je) dopustit, aby existovaly dva kmeny s rozdílnou kulturou na jednom území. Nikdy v historii to nedopadlo dobře, a my bohužel zažíváme sebevraždu Evropy v přímém přenosu.

The Telegraph informoval o tom, že za prvních devět měsíců letošního roku nakoupily státy EU ruský zkapalněný plyn za 6.1 miliardy eur, a to navzdory záměrům nákup ruského plynu zakázat.
Španělsko jej nakoupilo za 1.8 miliardy eur, Francie za 1.5 miliardy eur a Belgie za 1.36 miliardy eur. Mezi dalšími kupci jsou též největší podporovatelé Ukrajiny Litva a Estonsko.

Václav Klaus v listopadovém zamyšlení:
Vládne byrokracie a úředníci. Nejsme sice komunisticky centrálně plánovanou ekonomikou, ale jsme ekonomikou centrálně administrovanou. Můžeme se přít o míře tohoto „administrování“, ale že je úplně jiná než před dvaceti lety, je nesporné. Míra papírování a boje s úřady je dnes naopak stejná jako za komunismu. Prostřednictvím příliš volné měnové politiky a obřími rozpočtovými deficity jsme navíc dopustili vznik velké ekonomické nerovnováhy, Proto dnešní, ve stoleté historii našeho státu neznámá výše inflace. Trh je potlačen, proto funguje hůře, než by měl a mohl.
Primární problém však vidím v nefungování politického systému. Máme sice parlament, ale nemáme ideově definované politické strany. To přináší politický chaos a disfunkci politického systému. Mezi občanem a státem opět nastala hluboká nedůvěra. Znovu jsou tu my a oni.
Dědictví havlismu, obrovská a stále rostoucí moc neziskovek, je další klíčovou paradigmatickou změnou. Neziskovky jsou dnes už mocnější než politické strany. Smí dokonce chodit indoktrinovat děti do škol. Stát jim to dovoluje a platí je za to. To je vítězstvím aktivistů bez mandátu, který vzniká jen a jedině svobodnými volbami. Právě na této myšlence jsme polistopadovou éru zakládali.
Místo toho vyrostla expertokracie, soudcokracie, mediokracie a zesílila pozice velkého byznysu. Zrodila se nárokovost žádající garantované důchody a příjmy, došlo k potlačení zásluhovosti.
Došlo i k proměně společenské, k proměně společenského myšlení a k proměně společenské struktury. Ztrácí se zájem o podnikání, ubývá aktivnosti, je diskreditován výkon a dožili jsme se dekadentní apoteózy volného času a dovolenkování.
Poztrácela se kontinuita generací, minulost je záměrně opomíjena a diskreditována (nebo účelově zneužívána pro krátkodobé politické cíle). Klíčovou generací začínají být narození po 17. listopadu, rozhodující začíná být totiž internet a sociální sítě a tam oni nad staršími generacemi vedou.
Došlo k evidentnímu úpadku kultury, znalosti literatury a historie, kvality a konceptu školství a vzdělávání, skončily akademicky pojaté společenské vědy.
Vznikla nesvobodná, nesuverénní společnost v područí Bruselu a i v zahraniční politice jsme se vrátili – přes všechny nešťastné zkušenosti minulosti – ke spoléhání se na jiné. Nikoli na sebe.
Po rychlé systémové změně v počátcích nenastal lineární, byť už nerevoluční vývoj vpřed a už vůbec nenastala jednosměrná cesta vzhůru. Listopadem uskutečněná systémová změna je následována postupnou degenerací systému.