Green deal dostává konkrétní podobu. Státy mají, co chtěly

V polovině prvního prázdninového měsíce Brusel a jeho politické soukolí obvykle pomalu usíná. Nic moc se neděje a europoslanci, aparát Rady či Komise přemýšlejí o dovolené. Letošek je ale výjimečný – Evropská komise totiž těsně před odletem na prázdniny připravila balíček „Fit for 55“, legislativní cestu k evropské klimatické revoluci. Jde o výživnou potravu, o které by měl nejeden Evropan u plážového koktejlu či vychlazeného piva dlouze přemýšlet.

Oč přesně jde? Projekt, který Komise představila 14. července, obsahuje celkem 14 (!) legislativních návrhů, které mají přispět ke splnění klimatického cíle EU. Tím je snížení emise CO2 o 55 % do roku 2030 (oproti roku 1990). Na detaily každé konkrétní předlohy není v tomto komentáři místo, je však třeba zdůraznit důsledky balíčku, které ovlivní celou Unii a dopadnou bez výjimky na všechny Evropany.

Je totiž jasné, že náklady ponesou hlavně koncoví zákazníci, ať už jde o rostoucí ceny elektřiny, zdražení stavebních materiálů nebo zákaz prodeje automobilů se spalovacím motorem a přechod k elektromobilitě. Nikoli firmy či velké korporace – vždyť zdanění leteckého benzínu (který koneckonců zaplatí také pasažéři) se v projektu odložilo až do další dekády. Chtělo by se tak říct, že „Evropu“ konečně pocítí úplně každý – ke smůle Komise ale asi ne způsobem, po kterém by toužila.

Evropské komisi se přitom nemůžeme moc divit. Zezelenání v podobě Green Dealu je od nástupu nynějšího kolegia jeho přiznanou prioritou. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyen své vizi viditelně věří, totéž nejspíše platí pro spoustu jejích kolegů a politiků v institucích, jako je Evropský parlament. Divit se naopak musíme členským státům. Ty totiž (včetně českého premiéra Andreje Babiše) na summitu Evropské rady Komisi k předložení takto ambiciózní legislativy a ke zpřísnění klimatických cílů samy vyzvaly. Jistě, část politiků v zelenou revoluci také bezmezně věří. Jenže pálivou evropskou legislativu, která ji bude aplikovat, budou muset implementovat oni – což je bude stát hlasy, volby, křesla. A je otázka, zda i tentokrát zafunguje populární přehazování horkého bramboru viny na Brusel, které se nejen v Česku už tolikrát osvědčilo.

Evropský Green Deal lze bohužel kritizovat z celé řady pozic a důvodů. Velmi rozmazaná je například politická odpovědnost za celý projekt, v němž se spletitě prolínají role členských států a Evropské komise. Za druhé, klimatická ambice stojí na dost naivní představě, že EU může být vývozcem norem a že její chování bude následovat zbytek světa – koncepce EU jako „soft power“ se totiž dosud příliš neosvědčila. Polemizovat můžeme také o celé konstrukci politiky ochrany klimatu, kde je výrazně protežován boj s uhlíkem na úkor jiných opatření. Ale hlavně je celý Green Deal včetně projektu „Fit for 55“ gigantickým sociálním experimentem, který ve svých ambicích připomíná čínský „velký skok vpřed“. Asi není třeba připomínat, že ten ve skutečnosti, jako drtivá většina sociálně-inženýrských plánů, směroval převelice vzad.

Vcelku pozoruhodně reagovala na představení balíčku „Fit for 55“ česká politika. Ta už byla až na pár výjimek (Alexandr Vondra) na dovolené. Když ne fyzicky, tak alespoň intelektuálně a schopností rozhledu. Premiér Andrej Babiš v komentáři pro MF Dnes alespoň oprášil lithium – jakousi chimérickou tuzemskou ropu. Taková Okamurova SPD při zahájení kampaně akorát představila svou novou hymnu, kterou nazpíval klenot tuzemské pop music Petr Kolář.

Co na tom, že to bude nejspíše právě české předsednictví Rady EU, které bude ve vyjednávání výsledné zelené legislativy hrát zásadní úlohu.

Petr Kaniok