Hlavně ať pravda neobtěžuje |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Žijeme v časech velkých dichotomií, až tak se spoléháme na jakousi vyšší vědu, že jsme zapomněli trojčlenkový kalkulus, a tato kombinace nám umožňuje, abychom nerušeně žili v evropskounijním ráji. Hlavně ať neobtěžuje pravda. Zelenský, kterému na úkor kvality života ve vlastní zemi, financujeme i snídani, nemluvě o dalším, klidně zavře plynová potrubí a následuje vstřícný škleb evropskounijní luzy všech kategorií a to doprovází mediální aplaus. Podle statistik Natural Gas EU Dutch za posledních pár dnů narostla dík Zelenského obstrukci s plynem cena MWh plynu o 10 eur a cena dál poroste, pro ČR, která dováží ročně 73 TWh plynu, to znamená 700 milionů eur ročně navíc, česká média mají samozřejmě vznešenější témata než otvírat primitivní materiální fakta. Česká média, ale i slovenská, která z velké části patří českým miliardářům a Sorosovi, jak se dá dohledat z wiki, nejtrapnějším způsobem skandalizují Fica za pokus řešit krizi s plynem. Polodebilita českých médií, nebo spíš jejich vládců, je bezbřehá, je velmi naivní se domnívat, že tyto osoby, které totálně degradovaly mediální prostor a konsekventně prostor svobody a tvorby, jinou oblast např. stavebnictví a architekturu povýší. Není to možné.

Zajímavějším tématem než konsekvence Zelenského podlosti pro český průmysl je reportáž o splnění prezidentova už x-tého životního snu na poušti v Saúdské Arábii, je bizarní, že tisk stejných miliardářů ve Ficově případě dohledal cenu pokoje ve Vietnamu, kde se údajně Fico ubytoval, ale náklady na Pavlovu x-tou zbytečnou cestu zamaskoval.

O tom, že se zúžil prostor svobody a zažíváme v důsledku degenerace elit největší systémovou krizi liberální demokracie od jejího vzniku, nepochybují na Západě ani mainstreamoví intelektuálové, což lze např. snadno dokumentovat na článcích a esejích velkých mainstreamových myslitelů ve VOX příloze Figara, o to větší paranoia na nás musí dýchnout z hovoru soudce Přibáně na seznamzprávy. Konformita bez sebemenší stopy hledání spravedlnosti, jak by se u soudce předpokládalo. Pokud by se předem neavízovala profese, člověk by hádal na modloslužebníka z televizní oficíny, něco jako koňský handlíř z Hamleta. Soudce dokonce ztotožňuje politický systém tj. liberální demokracii s politickým režimem, který právě vládne, jak plyne z jeho domněnek o podzimních parlamentních volbách. Je v něm dost demagogie, o amerických ústavních soudcích víme, a soudci se s tím netají, jsou-li z konzervativního nebo liberálního tábora, český soudce se tváří, že je soudcem univerzálních hodnot, přitom jeho hodnotový systém to jsou hodnoty politického konformismu, pokud neplatí tvrdší formulace.

Demokracii nehrozí antidemokratické nebezpečí od fakenews, nevzdělaného lidu atd., jak se snaží soudce podsouvat, ale je tu velmi reálné nebezpečí mainstremové diktatury, která za každou cenu blokuje demokratickou alternativu, a soudce je evidentně nástrojem této mainstreamové diktatury. Lid netouží po diktatuře, ale po funkční demokracii a spravedlnosti, což soudci evidentně uniká. Soudce si plete důležité pojmy, to nejsou dovední demagogové, kteří zneužívají informací, to jsou vůdci opozice, kteří mají právo na informaci a její interpretaci stejně jako on a upadlé politikum, kterému dělá advokáta. On není nad zákonem, ale stejně jako všichni ostatní stojí v jeho záběru, trochu víc skromnosti, i francouzský král říkal „sloužím.“

Místo politických spekulací by se od ústavního soudce očekávaly náhledy a návody na zkvalitnění ústavních konstrukcí, a protože ústava staví na demokratických principech, prohloubení demokracie samotné, místo toho ústavní soudce politicky agituje. Trochu víc morálky, která je spřažená s reálným životem a méně antinárodní amorální abstrakce se zahraničními kořeny. Máme demokraticky zvolenou vládu, ale ta v průběhu let ztratila legitimitu, protože nerespektuje v klíčových záležitostech demokraticky konstituovaný názor národa, z tohoto postulátu vychází česká ústava, formální detaily, na nichž staví soudce, jsou jsou ve srovnání s tímto principem banální. Řada banálních politických konstatování, některé už neplatí, některé pojaté velmi demagogicky dezinterpretujícím způsobem, jako úvahy o volbách v Moldávii, Rumunsku aj.

Soudce by měl říct, co pro něj vůbec znamená lidová vůle a suverénní volební akt lidu. Jestli je to akt, který si může nárokovat jistou absolutní polohu v relativizovaném světě nebo je to rozhodnutí polodebilních, nad kterým bdí on a jemu podobní?